11 věcí, které by měli znát všichni rodiče

Je důležité, aby toto všichni rodiče věděli. Doktor Stephen Cowan, pediatr s 25-letou praxí, uveřejnil článek obsahující informace, které vám nepochybně pomohou hodnotit celkové zdraví vašich dětí z poněkud jiných hledisek.

… Absolvoval jsem 25 let trvající praxi v oblasti pediatrie a setkal jsem se s tisíci dětí. Podařilo se mi zaregistrovat některé neustále se opakující problémy, což mi umožnilo získat na celkový obraz zdraví dětí zcela jiný pohled. Vyvodil jsem z toho některé velmi cenné informace, z nichž některé najdete v následujícím pojednání:

1. Růst a vývoj dítěte – to není závodění

V současné době si mnozí rodiče přejí, aby jejich děti vyrostly co nejrychleji. Ovšem pokud žijeme v současném post-industriálním světě, posedlém rychlostí a efektivností, začínáme pomalu ale jistě zapomínat na to, že se život v mnoha směrech podobá dozrávání plodů. Aby byl plod šťavnatý, vyzrálý a po všech stránkách dokonalý, musí mít strom, na němž tento plod vyrůstá, pevné a hluboké kořeny a také dostatek živin. Měli byste tedy, obrazně řečeno, věnovat pozornost především kvalitě půdy, ze které vaše dítě vyrůstá. Znamená to chodit s ním na procházky, společně se s ním stravovat, hrát si s ním a mimo jiné také – pokud je dítě již dostatečně vyzrálé na to, aby bylo v stavu to pochopit, vyprávějte mu o tom, jaké bylo vaše vlastní dětství.

2. Rodinné tradice napomáhají šťastnému a zdravému životu tak jako nic jiného.

Je pravdou, že vytvoření takovýchto tradic bude od vás vyžadovat mnoho času a vytrvalosti. Avšak výsledek vám toto úsilí bohatě vynahradí. Rodinné tradice se často stávají téměř posvátnými. A to právem, neboť napomáhají zejména takovému vzájemnému setkávání a společnému trávení volného času, které upevňuje rodinné vztahy vzájemné lásky a náklonnosti. A takové rodinné tradice pak již zůstávají v podvědomí vašeho dítěte po celý jeho život. A mnohdy je ochrání před nepřízní osudu.

3. Náš život se vyvíjí po spirále

Život každého dítěte má svůj vlastní rytmus a charakter. Někdy rychlý a hlasitý, jindy naopak pomalý a tichý. A právě tak jako každé jaro nám znovu přináší pocit obnovy našeho života, tak také každá nová životní etapa přináší dítěti nové „objevy“ a nová „kouzla“. Totiž pokud se učíme něčemu novému, neznamená to pouze proces shromažďování informací. Jde o proces přehodnocování našich informací, přetváření našich znalostí na něco nového a časem také možnost podívat se na něco jinýma očima; na některé věci přitom musíme zapomenout. A právě proto je třeba, aby se naše děti ve svém vývoji čas od času vrátily trochu zpět a aby byly posléze schopny učinit větší krok směrem kupředu.

Náš život se vyvíjí po spirále, což především znamená, že máme víc než jednu šanci se něčemu novému naučit. V rámci každé nové životní etapy se setkáváme se stejnými úkoly, avšak v nových podobách. Tento proces se neustále opakuje. Buďte proto vůči svým dětem shovívaví a rozhodně netrvejte na tom, aby všechno „dělaly správně“ již od samého počátku.

4. Podpora – to není totéž jako odpuštění

Vychováváme děti a nikoliv malé prince a princezny. Umíme si jistě představit, že princům by se v současné společnosti patrně žilo těžko. Nedávno provedené průzkumy ukázaly, že liberálnost nejen že dětem neprospívá, nýbrž dokonce oslabuje jejich soběstačnost a zbavuje je motivace k tomu, aby se snažily o dosažení úspěchu.

Povzbuzovat vaše děti znamená dát jim sílu a vzbudit v nich motivaci k tomu, aby jisté věci dělaly samostatně, ale v žádném případě to ale neznamená dělat za ně všechno – „první-poslední“. Poskytněte dětem svoji podporu, v jejímž rámci se jim otevře cesta k jejich vlastnímu rozvoji. Na druhé straně ovšem na ně v žádném směru netlačte. Upřímná a nekonečná láska z vaší strany – to je právě to, co u vašeho dítěte vzbuzuje touhu něco riskovat, v něčem experimentovat a případně někde udělat chybu, neboť budete vědět, že pokud někde nějakou chybu udělá, nebudete mu to klást za vinu. Časem je třeba dítě povzbuzovat v tom směru, že poněkud „ustoupíte do pozadí“ s tím, že budete sice vždy ochotni podat mu v případě potřeby pomocnou ruku, avšak budete věřit tomu, že úkoly, které má, dítě nakonec dokáže zvládnout samo.

Platí, pokud je dítěti poskytnuta podpora vhodným způsobem, může to vést mnohdy i k významným úspěchům a v praxi to k nim i mnohdy vede. Naproti tomu absolutní liberálnost, tj. stav, kdy je „vše odpuštěno“, u dítěte sice vyvolá pocit vlastní důležitosti, na druhé straně je však zbavuje rozhodnosti a touhy překonávat nejrůznější překážky v případech, kdy jeho snažení bezprostředně nepřinese kýžený výsledek. Dítě pak o své jednání příliš do hloubky nepromýšlí.

5. Na cestě za poznáním je vaším nejlepším učitelem vaše vlastní dítě

Pokud chcete dospět k nějakému poznání, vůbec není třeba se pro tento účel uchylovat až k nějaké speciální meditaci ani za tímto poznáním například podnikat cestu do nějaké vzdálené exotické země. Toho, kdo vás může o mnohém poučit, totiž máte ve své bezprostřední blízkosti. A právě on je ochoten se s vámi o svoji moudrost podělit, a to naprosto nezištně!

Již v raném dětství totiž děti velice pozorně sledují veškeré naše počínání. Snaží se totiž pochopit tento svět, který se jim zdá být nepochopitelný a v mnoha směrech dokonce „bláznivý“. Bedlivě nás studují, a to se všemi našimi nedostatky. Následně je pak napodobují, a to způsobem, který je specifický a charakteristický právě výhradně pro malé děti. A může nastat situace, že právě tímto počínáním dítě ve vás vzbudí pocit hněvu. V takovém případě byste však měli mít na paměti, že kořeny toho, kvůli čemu se hněváte, se neskrývají v duši vašeho dítěte, nýbrž v duši vaší. V takovém případě se snažte uklidnit, zamyslet se sami nad sebou a následně pochopit, čemu se vás vaše dítě svým počínáním pokouší naučit. Jedním z tajemství úspěšných rodičů je přání, z lásky k vlastním dětem změnit sebe samé. A pokud se budete snažit pochopit, na které „klávesy“ ve vaší duši vaše dítě v daném okamžiku „hraje“, přispěje to k tomu, že vědomě zlepšíte jak svůj vlastní život, tak také život vašeho dítěte.

6. Příznaky jako způsoby, jimiž dává naše tělo najevo, že je třeba něco změnit

Pokud se dobrý lékař setká s projevem nějakého symptomu, potom se nebude snažit jej potlačit a namísto toho bude přemýšlet o tom, co tento symptom vlastně znamená. Naše tělo je poměrně chytré a o mnohém je schopno nám leccos napovědět. Pokud mu však chceme naslouchat a jeho tajné řeči porozumět, není přípustné, abychom bezmezně věřili farmaceutickým společnostem, které se nás v zájmu odbytu produktů, jež nabízejí, snaží přesvědčit o tom, že nejrůznější příznaky, jejichž prostřednictvím právě tělo „hovoří“, představují cosi špatného, co je třeba potlačovat. Značná část toho, co jsem z medicíny nastudoval, spočívalo právě v poučování o tom, jak se různých příznaků zbavovat a často to vyznělo tak, jako kdyby zásadní problém spočíval právě v nich (což by v podstatě znamenalo zbavovat tělo možnosti předat nám prostřednictvím příznaků jisté informace, jež jsou pro nás velice významné a to samo o sobě je značně nepřirozené). Z tohoto hlediska spočívá náš problém v tom, že „rozumu“ našeho těla prostě nedůvěřujeme a v podstatě se „bojíme své vlastní tělo cítit“.

A právě během praxe, kdy jsem přicházel do styku s dětmi, jsem se naučil, že jeden symptom, například v podobě zvýšené teploty, vlastně není problém; problémem může být to, co zvýšenou teplotu vyvolává a v některých případech tomu tak být nemusí. Nicméně platí, že zvýšená teplota je způsob, jakým nám naše tělo dává informaci o tom, že se snaží vyrovnat s čímsi negativním, co se v něm děje.

Vezměme si kupříkladu situaci, kdy má dítě zvýšenou teplotu. Zbystříme pozornost a hledáme, jaké má ještě další příznaky. Ovšem pokud má dítě zvýšenou teplotu a přesto má ještě chuť hrát si a pobíhat, potom není důvod činit opatření, aby mu teplota klesla. Zvýšená teplota může totiž znamenat pouze to, že tělo potřebuje dodatečné teplo k mobilizaci imunitního systému. A my bychom mu v tom měli pomoci, například tím, že budeme dítěti v zájmu zamezení dehydratace podávat ve větší míře teplé tekutiny a v žádném případě studené. A měli bychom dítěti pak také podávat stravu bohatou na nejrůznější živiny, čímž jeho tělu dodáme energii na to, aby se s oním negativním jevem, který zvýšenou teplotu vyvolal, dokázalo lépe vypořádat.

7. Buďte připraveni

Je to vlastně staré motto ze skautské organizace kam jsem chodíval. Provázelo mě pak celým životem. Stav připravenosti má být podporován přesvědčením, ale nikoliv strachem.

V současné době místo preventivní medicíny praktikuji to, co sám pro sebe nazývám „medicínou připravenosti“. Nemyslím si, že ten, kdo onemocněl, má na tom nějaký podíl viny. Být zdravý totiž neznamená nikdy nestonat. Významným aspektem lidského života je totiž nekonečné střídání vzestupů a pádů – toto platí, zejména pokud jde právě o život dětí. A aby se imunitní systém dítěte stal vskutku silným, musí se de facto naučit stonat a naučit se také uzdravovat. Pokud dítě příliš intenzívně chráníme před jakýmkoliv onemocněním, zbavujeme tím jeho organismus schopnosti nemoci překonávat, uzdravovat se.

Místo abyste žili v neustálém strachu z toho, že dítě onemocní, buďte připraveni pro případ, že se tak stane, pomoci mu nemoc překonat například podáním vhodné stravy, pomocí probiotik, dostatečným odpočinkem a regulací jeho zatížení na přiměřenou míru. A co je nejdůležitější: místo toho, abyste byli smutní, když vám dítě onemocnělo, spíše se radujte z toho, když se opět uzdravuje.

8. Léčení vyžaduje svůj čas

Značná část alternativní medicíny, kterou praktikuji, nezačne působit ihned. Zvykli jsme si rychle se uzdravovat i z toho prostého důvodu, že na stonání prostě nemáme čas. Když jsem medicínu vyučoval, zjistil jsem, že ve mně mnozí vidí něco jako požárníka v bílém plášti, který ví, jak oheň nemoci co nejrychleji uhasit. Je pravda, že některé choroby jsou s požárem vskutku srovnatelné. A aby bylo možné je uhasit, jsou k tomu třeba silné a účinné léky. Pravda však i také to, že většina problémů se zdravím dětí do této kategorie prostě nepatří; jedná se o případy, kdy vyléčení vyžaduje poměrně slabé léky, toto léčení ovšem nějakou dobu trvá. Je pravdou, že omlouvat se z práce jen proto, že vaše dítě poslali ze školy domů kvůli rýmě, je podle mého názoru zbytečný stres, kterého máme všichni dost i tak – jak pro naše děti tak i pro nás samotné. Avšak v neustálém kontaktu s dětmi jsem pochopil, že jak léčení nemocí tak také celý náš život má jistá stadia, která není vhodné se pokoušet přeskočit.

Pokud tělu neumožníme, aby se po nemoci dostalo do své původní forma, zbavujeme je možnosti naučit se tomu, čeho je třeba k dlouhodobému zachování dobrého zdraví. Pokud mu to však umožníme, stane se nemoc nikoliv výhradně něčím, co je „třeba přežít“, ale také momentem jistých poznání. A právě v tomto momentě bychom měli pochopit, že zdraví a nemoc jsou pouze dvě stránky jedné mince.

9. Umění žít – to je také umění pouštět některé věci z mysli

V každém okamžiku našeho života do něho vstupuje cosi nového a naproti tomu některé staré věci z něho odcházejí. Mezi důležité věci, které bychom měli zvládnout, patří také umění některé nepotřebné věci z mysli vypouštět. Jsou tu vzpomínky na hezké a pozitivní věci, na období, kdy jste dobře vypadali, byli úspěšní. Najednou se objeví některé změny. Ocitli jsme se v situaci výrazně odlišné od toho, na co jsme byli zvyklí z dřívějších dob. Můžeme přirovnávat: je to něco jako když se z jara stane léto a později pak z léta podzim…. Stejně tak každé stádium vývoje vašeho dítěte v jednu chvíli odezní a na jeho místo pak nastoupí stádium další, poněkud odlišné – s tím, že se to staré již nikdy nevrátí. Dítě nejdříve leze „po čtyřech“ a poté chodí. Nejdříve vydává málo srozumitelné zvuky a později začne mluvit. Dětství vystřídá doba dospívání. Stejně jako to, co jste snědli, dříve či později z vašeho organismu odejde.

Učíme se vypouštět z mysli každé období, každé stadium, každou, byť sebemenší část našeho života. Tak se učíme zbavovat se toho, co je pro nás již nepotřebné a uvolnit tak ve svém životě místo pro nové informace a dojmy. Je pravda, že vypouštět různé věci z mysli není právě jednoduché a každý to dělá po svém. Příroda má ráda různorodost a vaše dítě je jedinečné. Važme si toho.

Patrně jedním z nejméně očekávaných způsobů, jak mě děti učí vypouštět nepotřebné věci z hlavy, jsou jejich hry. Totiž samotná podstata hry spočívá právě v tom, že některé „brzdící“ faktory pouštíme z hlavy. Navíc nám hry pomáhají nebrat sami sebe až tak příliš vážně.

10. Důvěřujte sami sobě. Vy přece své dítě znáte lépe nežli kdokoliv jiný.

To nejdůležitější, čemu mohu novopečené rodiče naučit, je to, aby důvěřovali sami sobě. Není totiž na světě tajemnější a majestátnější události, než když se v něm objeví nový život. Zdá se nám, že o něm víme vše, čeho je třeba, nicméně se čas od času cítíme tak, jako kdybychom o něm nevěděli vůbec nic. Děti mě ale naučily, že tato situace, kdy víme všechno a současně vlastně nevíme nic, představuje vynikající možnost pro rozvoj naší intuice.

Dobří rodiče začínají tím, že dítěti otevřou své srdce a jeho život sledují bez strachu a paniky. Výsledky průzkumů ukázaly, že při zjišťování příčin, proč jsou s dítětem problémy, může intuice matky leckdy pomoci mnohem více i než např. podrobná laboratorní vyšetření. Bohužel je současný život víc než naplněn informacemi, které nás lekají. A právě to u nás silně brzdí používání vlastní intuice. Vzpomeňte si kupříkladu na situace, když se lékaři chovají tak, jako kdyby vaše dítě znali lépe než vy sami!

Snažte se svému dítěti porozumět. Dívejte se mu do očí. Zkuste si představit, jak to je, když žijeme na tomto světě, leccos víme a nedokážeme to řečí vyjádřit. A kromě toho nevíme dosud nic o nejrůznějších aspektech života, kterých se bojíme a které dělí svět na dobrou a špatnou část. Nazírání dětí na svět je poněkud specifické. Disponují tím, co zenoví buddhisté označují jako «rozum začínajícího». Všimněte si někdy, jak vaše dítě dýchá celým tělem. Budete až překvapeni, jak se to podobá praktikám a cvičením známým pod názvem Tsigun. Zkuste na okamžik přerušit tok svých myšlenek a vydechnout; tím vlastně napodobíte to, jak vaše dítě postupuje. Je možné, že právě v tuto chvíli naleznete odpovědi na otázky, které si již delší dobu kladete a na něž si sami nedokážete odpovědět.

11. Snažte se vnímat problém jako celek (příliš snadno totiž padáme do pasti naléhavých otázek, často i ve 2 hodiny ráno)

Měl jsem možnost vidět tisíce děti, které postupně dospívají a pochopil jsem, že některé věci, které jsou pro čtyřměsíční dítě nebo pro čtrnáctiletého puberťáka velmi důležité, se během samotné cesty životem jeví jako poměrně bezvýznamné. Děti mě především naučily vnímat život komplexně a nesoustředit se pouze na tu jeho velmi malou část, která je momentálně před námi a jejíž různé aspekty musíme bezprostředně řešit.

A věřte, stojí za to se ohlédnout zpět a tu část života, kterou jsme dosud prožili, zpětně zhodnotit. A patrně dospějeme k závěru, že moudrost a porozumění, které jsme možná dlouho předtím hledali, vlastně byly po celou dobu s námi, aniž jsme si to uvědomili.