6 způsobů nesprávného přístupu k partnerovi

V tomto článku psycholožka Lili Levitzká hovoří o tom, jakým způsobem má žena podporovat svého partnera, aby se ve vztahu mohl rozvíjet. A odpovídá na otázku, zda se taková podpora nějak odlišuje od spoluzávislosti.

Bylo už hodně napsáno o tom, jak žena může svého partnera podněcovat a podporovat v jeho rozvoji. Existují návody jak v tomto směru na vztahu pracovat. Mnohokrát se potvrdilo, že investovat do vztahu takto zaměřenou energii se vždycky vyplatí a vrátí v dobrém. I v obecném povědomí je uloženo různě zformulované poznání, že uspokojovat potřeby toho druhého máme, aniž bychom očekávali něco na oplátku. Tak se projevuje skutečná Láska. Odezvou na takovou lásku bude také láska. Snaha muže předělat a využívat při tom jeho potřeby, respektive jejich uspokojení nebo neuspokojení jako metodu podporující dosažení cíle, však není vyjádřením touhy pomáhat mu v rozvoji. Jde o projev spoluzávislého vztahu. Žena se stává na muži závislou tím, že si přivlastní jeho problémy a nabude pocitu, že o něj musí pečovat. Často ji tak snaha pomáhat přivede až do stavu, kdy ji mužovo chování začíná ovládat a ztrácí sama sebe.

Dokážete muži v jeho rozvoji pomáhat správným způsobem?

Mnoho žen se tedy pustí do práce na vztahu. A pustí se do ní takovým způsobem, že ničí samy sebe a konec konců svého partnera i vztah. Jistěže bychom v takovém jednání určitě nalezli příčiny, jejichž kořeny leží někde hluboko v dětství, teď bychom však rádi především popsali, čím se spoluzávislost liší od skutečné podpory. Kde v našem jednání leží ona hranice mezi spoluzávislostí a podporou? Mezi ničením vztahu a jeho vytvářením? Jak správně podporovat svého muže, být součástí vztahu a neztratit přitom sama sebe?



1. Spoluzávislost.

Některé nedobré příznaky:

• Berete na sebe iniciativu mnohem častěji než muž, a to i v takzvaně vyloženě mužských záležitostech – například při přenášení těžkých břemen, opravách v bytě, péči o děti – a často říkáte „udělám to raději sama“ nebo něco v tom smyslu.
• Neustále muži radíte, protože mnohem lépe vidíte a víte, co je pro něj nejlepší.
• Doslova čtete muži myšlenky a neomylně vycítíte jeho pocity, načež se mu okamžitě snažíte pomoci.
• Mužovy potřeby uspokojujete vždycky v první řadě, v té druhé potřeby dětí nebo rodičů a svoje podle zásady „až co zbude“.
• Někdy si myslíte a dokonce i říkáte, že váš muž je vlastně vaše dítě.
• Odpouštíte mužovi nepřípustné chování (nevěry, pití, závislost na počítači nebo gamblerství atd.) a přitom se zároveň velmi snažíte ho převychovat.

2. Skutečná podpora.

Některé typické znaky podpory a pomoci partnerovi v rozvoji.

• Když to potřebujete, bez zábran svého muže žádáte o pomoc – dáváte mu tedy svým jednáním najevo, že je cenný, že je potřebný a schopný. Vaše žádost o pomoc je pro muže podporou, nikoli problémem.
• Vždycky muži za jeho pomoc děkujete, čímž potvrzujete, že není povinen vám pomáhat, avšak jeho pomoc vám přináší radost a uspokojení. Každý psychicky zdravý muž si připadá jako král, když se žena raduje z jeho pomoci a když mu za ni děkuje, cítí, že je pro ni žádoucím a že ho přijímá. Proto se snaží víc a víc se rozvíjet a růst, aby byl ještě lepší. Takže tedy radost a vděčnost=podpora.
• S klidem mu přenecháváte iniciativu a jeho rozhodnutí také respektujete. I když si třeba myslíte něco jiného, nepokoušíte se mu dokázat, že jste chytřejší, že to víte lépe, a neponižujete tak jeho důstojnost. Nejdůležitější pravidlo podpory zní: pomáhat a radit pouze tehdy, když si o pomoc a podporu ten druhý říká. Mimo tyto případy musí vědět, že jste si jista, že si poradí sám co nejlépe.
• Když je muži smutno nebo se necítí ve své kůži a chce být sám, necháváte ho na pokoji a věříte, že si s tím poradí. Bude-li chtít a potřebovat, řekne si o pomoc sám. Podporou je vaše – byť i nevyslovené – přesvědčení, že je dostatečně moudrý a silný.