9 nejrozšířenějších vztahových chyb

Občas se stane, že sami vyprovokujeme rozpad vztahu, který je nám velmi drahý. Jakým chybám bychom se měli vyhýbat, abychom si udrželi lásku?

Ať s někým blízký vztah máme nebo nemáme, naše štěstí na této okolnosti nezávisí naprosto a úplně. Jestliže ho však máme, určitě se cítíme šťastnější.

Vztah, který se nerozvíjí zrovna podle našeho přání, není zase tak těžké upravit, zvláště pokud dotyčná dvojice spolu není dlouho. Ale i v případě dlouhodobého vztahu stojí za to o korekci usilovat. Psycholožka Paula Pietromonaco a její kolegové z university v Massachusetts vybrali nejrozšířenější chyby partnerských vztahů. Pakliže důsledky našich omylů nedosáhly přímo vztah zničujících rozměrů, máme ještě šanci chyby napravit. Uvádíme přehled chyb, jichž je třeba se vyvarovat, chcete-li si vztah uchovat. Co je tedy chybou?

1. Myslet si, že partner nemůže nikam zmizet

Podle stupně rozvoje vztahu máme stále větší sklon vnímat partnerovu přítomnost ve svém životě jako něco samozřejmého, co se samo sebou rozumí. Pozornost, kterou jsme jeden druhému prokazovali na počátku vztahu, drobná překvapení a jiné příjemné maličkosti se postupně vytrácejí. Na jedné straně to nasvědčuje větší zralosti vztahu. Na straně druhé však stesk po onom krásném romantickém období může zastřít to cenné, co ve skutečnosti vztah zpevňuje. V takové situaci je užitečné si trochu zafantazírovat. Jak by se můj život utvářel za jiných okolností? Například bez partnera? Představte si, jak byste žili, kdybyste se skutečně rozešli. Co byste dělali? Odrazilo by se to na tom, jak se cítíte? Na vašich představách o vlastní šťastné budoucnosti? Takové fantazie pomáhají vztah zachovat, uvědomit si zřetelněji city, které vás spojují a které se mohly otupit vlivem toho, že jste spolu dlouho: oddanost, zájem o partnera, obavy o něj a celé další spektrum vašich osobních pocitů. Je velmi důležité je vnímat, mohou vám posloužit jako dobrý orientační bod. Často si svých blízkých přestáváme všímat a cenit si jejich vztahu čistě jen proto, že jsme jim přivykli a máme za to, že se přece nemohou nikam vytratit. Jestliže však tuto svou lhostejnost dáváme partnerovi třeba i mimoděk najevo, začne dříve nebo později hledat tu péči a pozornost jichž se mu přestalo dostávat ve vašem vztahu mimo něj.

2. Myslet na to, že vás partner nechá

Přestat být k partnerovi pozorný je určitě špatné, stejně hloupá je však i druhá krajnost: jsme-li na něj tak silně vázáni, že myslíme stále jenom na jediné – miluje nás? Je pro něj náš vztah významný? Váží si ho? Lidé příliš závislí na pozornosti toho druhého mohou své blízké odradit právě svou nezměrnou potřebou lásky a stálého utvrzování v ní. Když už jsou hranice vztahu dány, když jsou už zřejmé vzájemné závazky, opravdu není třeba se ustavičně ujišťovat, že partnerovi nejsme lhostejní. A i když se vztah teprve rozvíjí a bylo by příliš brzo hovořit o závazcích, jste přeci stavu sami poznat, nakolik je k vám ten druhý upřímný. Zda se zajímá o váš život, nakolik přívětivý je, jak vnímá vaše nálady, zda bere v úvahu váš vkus a vaše přání; všechny tyto a mnohé další příznaky vám pomohou zahnat neklid, pokud jde o partnerovy city a úmysly.

3. Ignorovat hranice společného osobního prostoru

Každá stabilizovaná dvojice má svá tajemství, která ji spojují a je velmi důležité, aby oba partneři k tomuto společnému intimnímu prostoru chovali stejnou úctu. Jestliže seznamujeme s některými podrobnostmi společného soukromého života jiné lidi, riskujeme, že se dotkneme citů blízkého člověka a otřeseme jeho důvěrou v nás. Jestliže někomu jinému sdělíte nějaké partnerovo tajemství a k němu se donese, že tajemství už není tajemstvím (svět je tak malý!), je klidně možné, že ani nezjistí, že zdrojem klepu jste vy, avšak jeho pocit urážky a ponížení nebudou proto o nic menší. Bude vám ho líto (zvláště pokud je vám partner i přes vaši nediskrétnost doopravdy drahý), a budou vás trápit výčitky svědomí, že jste byli příliš otevření na téma, kterého jste se neměli vůbec dotýkat. Může to být trápení dlouhé a trýznivé, což však bohužel vzniklý problém neodstraní.

4. Stěžovat si na partnera kdekomu, jenom ne jemu samému

Žijeme-li v dlouhodobém vztahu, máme zpravidla dost přesnou představu o tom, co bychom u svého partnera rádi „napravili“. Není na tom nic divného, vždyť ideální člověk neexistuje. Problémem se to může stát tehdy, když seznam svých výhrad neprobíráme s partnerem, ale s někým jiným, kdo nám dá najevo účast. Krom toho, že něco podobného je vynášením osobních tajemství (viz bod 3), je podobná strategie sama o sobě zhoubná. Vždyť partner nemusí o podstatě vašich výhrad mít ani ponětí. Nebylo by tedy lepší podělit se pro začátek o své myšlenky s ním? Krom toho, jestliže ustavičně věnujete pozornost tomu, co se vám na tom druhém nezamlouvá, můžete nakonec přehlédnout to dobré v něm. Nežádoucí rysy, vlastnosti nebo zvyky, na něž se soustředíte, tím zpravidla nezmizí. Jste-li příliš soustředěni na to, co vám vadí, shledáváte samozřejmě stále znovu jen důvody k podrážděnosti.

5. Potlačovat svou nespokojenost

Najít důvod ke vzájemné podrážděnosti není v dlouhodobém vztahu nic těžkého, otázkou je, jak s ním naložit. Snad vůbec nejnebezpečnějším způsobem, jak s podrážděností naložit, je tvářit se, že se nic neděje a nechat ji narůstat. Může se zdát, že skrývat svou nespokojenost s tím, co partner říká, nebo dělá, je mnohem bezpečnější, ale není to pravda. Pakliže mu neřekneme, co ve skutečnosti cítíme, riskujeme ztrátu důvěry a oddálení možnosti otevřené rozmluvy. Víc než to, nevyslovené podráždění přechází do oblasti neuvědomí. A pak z ničeho nic jednou zapomeneme partnerovi zavolat nebo splnit jeho důležitou prosbu… Není to úmyslné, mohou však za tím stát z vědomí vytěsňované emoce. Proto pokud si všimnete, že se vám něco podobného stává, ačkoli jste člověk v zásadě pozorný a ukázněný, měli byste se možná zamyslet nad skrytými příčinami. A najít sílu k poctivému rozhovoru s partnerem.

6. Neustále pochybovat

Přemýšlíte často neklidně o perspektivách vašeho vztahu? Bojíte se, že je zakřiknete, když řeknete něco, co nemáte? Spatřujete v partnerově únavě příznaky nepozornosti, lhostejnosti ke své osobě, nezájem vztah uchovat? Pokud vás podobné obavy přepadají příliš často, riskujete dvě věci najednou. Za prvé, svou vlastní pohodu a ztrátu sebejistoty. Za druhé, jestliže ustavičně promýšlíte nejrůznější varianty vývoje událostí a plánujete postup pro případ rozpadu vztahu, nabíjíte bezděky svým neklidem i vztah sám. Partner může vaše pochybnosti a nerozhodnost v ycítit a vykládat si je nikoli jako strach, že ho ztratíte, ale jako absenci přání vztah dále rozvíjet. Brzký rozchod může se může stát dost pravděpodobnou perspektivou.

7. Nechovat se k partnerovi s patřičnou odpovědností a úctou

Jaké místo zaujímá partner v žebříčku vašich priorit? Jsou na prvním místě děti? Zaměstnání také? Samozřejmě, že vždycky se dá najít zcela logické a srozumitelné vysvětlení: děti rychle rostou a vy jim chcete věnovat co nejvíce času, dokud jsou malé. V práci jste právě na vrcholu úspěšnosti, což těžko vydrží věčně. Čas však běží, děti vyrůstají, i prací zaujatí lidé se dříve či později ocitnou v důchodu a partneři, kteří ve vztahu postrádali pocit vlastní důležitosti a významu pro toho druhého, zpravidla z takového vztahu odcházejí. Nikdo není rád na posledním místě.

8. Přestat v partnera věřit

Ztráta zaměstnání, zdravotní problémy nebo úmrtí příbuzných – údělem každého z nás je někdy hořký smutek. Když se s ním setká jeden z dvojice, je to zkouškou i pro toho druhého. Zdálo by se, že je zcela evidentní, co se od vás očekává: podpořit a povzbudit milovaného partnera. Jestliže jste však přivykli, že právě váš partner byl vždycky tou oporou, pak zvládnout vlastní obavy a projevit opravdový, nikoli předstíraný optimismus, je pro vás těžké. A když období smutku a nezdarů trvá a partner je nadále sklíčený a pasivní, začínají se ve vás rodit pochybnosti, zda je schopen se z těžké situace dostat. Přitom je však krajně důležité po celou dobu upřímně věřit, že neštěstí a smůla pominou. Vaše podpora a pevné přesvědčení, že to partner zvládne, mu nejen pomáhají nést bolest, ale jsou také nezbytným impulsem k hledání a nalezení nových sil a překonání překážek.

9. Ztratit ve váš vztah víru

Mimo problémů, na které může narazit každý z dvojice, mohou nastat těžkosti pro pár jako celek. Seznam důvodů, pro které můžeme ztratit víru v budoucnost vztahu, by byl rozsáhlý – od banálního nedorozumění a rozdílnost povah až po nevěru. Jestliže to však vzdáte a propadnete pasivitě, ať už se stalo cokoli, zbavíte se možnosti obnovit emocionální vztah s člověkem, který vám byl po dlouhou dobu velmi drahý. Do vztahu jste mnoho vložili, nedovolte tedy momentálnímu zoufalství, aby to všechno jedním rázem přeškrtlo. Pocit beznaděje často bývá důsledkem celého souboru iracionálních tvrzení, jako například: „Život má být veselý a příjemný“, „Když je to špatné teď, bude to špatné vždycky“ nebo „Ustavičné drobné neshody jsou signálem hlubokých problémů“. Zakažte si takhle uvažovat pokaždé, když se vám podobné myšlenky začnou vynořovat v hlavě. Bude pak pro vás snazší soustředit se na kladné aspekty vztahu a nehledat pouze negativa.