Mnohé životní problémy se lidem dějí kvůli hlavě. V hlavě totiž existují mnohé podivné představy, schopné zkazit lidem život.
V hlavě některých mužů se například usadila podivná představa, že je-li žena doma s dětmi, vlastně čtyřiadvacet hodin denně odpočívá a je v pohodě.
Proto také muž očekává, že při návratu ze zaměstnání ho přivítá žena šťastná a dokonale odpočatá, svěží a veselá, možná tím vším odpočinkem až lehce přesycená. Přivítá ho samozřejmě fantastickou večeří a ještě mu omyje podle starořeckého zvyku nohy… No dobře, s těma nohama jsem to přepískl, ale jinak vůbec ne.
V něčem můžeme muže i pochopit. V práci se nadře a větší část peněz za svoji dřinu neutrácí sám pro sebe, ale pro ženu a děti, takže si jistou ženinu úctu zasluhuje. Uveďme citát: „Je to pro ní tak těžký, nebo co? Přídu domů z rachoty, tak ať mě přivítá, jak se patří, né?!“
Protože však žena nic z výše popsaného nečiní, upadá muž do pocitů tragédie a nepochopení. Východisko může pak velice snadno spatřovat v závěru: „Nemá mě ráda, neváží si mě, tady pro mě žádná láska nekvete!“ Následuje milenka, rozvod, problémy vídat se s dětmi a tak dále, a tak dále, a tak dále.
Být na mateřské je ta nejtěžší zkouška, daleko těžší, než je práce.
Tady je pět důkazů:
- Člověk nemá nic pod kontrolou
Aby byl šťastný, je pro člověka velmi důležité o svém životě rozhodovat. Řízení vlastního života přímo ovlivňuje lidské zdraví, štěstí a životní úspěchy. Co vlastně znamená řídit svůj vlastní život? Je to možnost sám o sobě rozhodovat a svými rozhodnutími se řídit.
Žena na mateřské má jen mizivou možnost rozhodovat se a svá rozhodnutí naplňovat. Když si chce přes poledne zacvičit, dokud dítě spí, dítě neusne. Byli venku, procházeli se na čerstvém vzduchu, pak se pěkně najedlo, ale teď nespí.
Jestliže chce zavolat kamarádce, dokud je dítě zaujaté chrastítky, pak sotva začne mluvit, prásk, bum, pláč a už musí letět zachraňovat.
Podobných případů je v životě ženy na mateřské samozřejmě ikskrát víc, než je tomu u muže v práci. Všechno se podřizuje zájmu dítěte. Což je zcela pochopitelné, ovšem také velmi vyčerpávající.
- Výsledky v nedohlednu
V práci je to jasné: uzavřená smlouva, polapený zločinec, utažený kohout, projetá trasa, ale doma… nic. Žena umyje nádobí a za půl hodiny je myčka opět plná. Vytře podlahu a děti během chvilky rozlijí mléko a rozšlapou plastelínu. Nemá to konce, výsledky jakoby nikde.
Nejen to, často žena ani nemůže jednu práci dodělat pro jinou … vytáhne prádlo z pračky, hodí ho do košíku, ale pověsit nemůže, letí měnit plínku. Vymění ji, ale k prádlu se nevrátí, zdá se, že dítě má hlad. Nakrmila ho, musí ho pochovat a dítě si chce s maminkou hrát s ručičkama. Nemůže od něj přece odejít. A prádlo leží v koši a schne, jak umí.
Když není vidět výsledek, nedostaví se „dopaminová podpora“. Jednodušeji řečeno, organismu se za jeho práci nedostane odměny. Což může snížit motivaci k další činnosti. Jenomže dělat tisíc domácích nezbytností a povinností kolem dítěte je třeba, ať tu motivace je, či není. Může to člověka omezovat a dusit takovým způsobem, že ho to zcela přirozeně přivede až depresi.
- V práci se dočkáš poděkování, ale doma ne.
Když už jsou děti o něco větší, samy uhodnou, že mamince musejí poděkovat. A dokud nejsou? Vyjádření díků je pro člověka velmi důležitým prvkem podpory (včetně vzpomenutého dopaminu). Když žádné díky nejsou, není ani motivace pracovat dál.
Zvláště špatné je, když se manžel vůbec nedovtípí, že ženě na mateřské by měl děkovat třikrát víc než jindy. To jenom dále posiluje podmínky vzniku deprese.
- Pracovní doba delší než dvanáct hodin.
Mateřská ani zdaleka neznamená jenom si hrát a mazlit se s dětmi. Je třeba starat se o celou domácnost, vařit, uklízet, donekonečna prát. Kromě toho se žena nevyspí, v noci vstává, krmí a přebaluje, protože manžel ráno vstává a jeho spánek je důležitější (v určitém smyslu je to i pravda). Takže ženin pracovní den je na mateřské mnohem delší, než mužův. Což mi připadá poněkud nespravedlivé.
- Omezení komunikace a pokles podpory.
Žena na mateřské má jen málo společenského styku. To se jen zdá, že má ten nejširší a zcela přirozený okruh možností ke společenské seberealizaci – totiž matky jako je sama, někde na dětském hřišti. Skutečnost je zcela jiná. Žena, která se ocitne na mateřské, vypadne z obvyklého komunikačního okruhu. Za prvé se této situaci po nějakou dobu přizpůsobuje a za druhé, ne vždy najde vhodný kontakt, známost, která by stupněm otevřenosti alespoň přibližně odpovídala tomu, na co byla zvyklá dříve. Známé z dětského parku přece jen moc často neprobudí tu důvěru, jako staré kamarádky ze zaměstnání. Důvěrná, otevřená rozmluva odpadá.
Takže i když se může zdát, že všelijakých styků má žena hodně, jejich kvalita může ve srovnání s minulostí pokulhávat (přitom nevylučuji, že se může i zvýšit, někdy se to stává).
Co si s tím vším má muž počít?
1.Vědět, že mateřská je těžká zkouška. Už jenom sám fakt této znalosti pomáhá zaujmout adekvátní postoj ke všem složitostem a těžkostem tohoto období.
2. Co možná nejvíc ženě ulehčovat život. Jistě, muž by si po práci rád odpočinul, jenomže to žena taky. Bude jenom spravedlivé, budou-li oba mít velmi dlouhý pracovní den, v němž se každý bude snažit udělat co nejvíc.
3.Nezapomínat, že žena teď zvláště potřebuje jeho vyjádření díků, uznání a podpory a poskytovat jí ho co možná nejvíc.
4.Pravidelně ženě „dávat volno“, aby se mohla setkat s kamarádkami nebo se zkrátka jenom šla sama projít (taková procházka vůbec není špatným příkladem kontroly vlastního života: je to jen procházka, jen jednou týdně, ale rozhoduju si o ní sama!).
Rada ženám: dejte partnerovi přečíst tenhle článek. Nejspíš s ním hned souhlasit nebude, ale až si to promyslí, měl by dojít ke správnému rozhodnutí.
P. Zygmantovich