Jsem skvělá žena.
Šíleně krásná a nezkrotná. Mé srdce je otevřeno dokořán, protože věřím pevnosti svých kroků i schopnosti prožívat radosti a žaly, s nimiž se setkávám každý den.
Jdu stále vzhůru, výš a výš, protože se cítím dobře ve svém těle a má sebejistota je mou podstatou, nezávislou na vnějších faktorech: na penězích, bytech či autech, na uznání světa, drahých prstenech nebo úspěchu. Mým úspěchem je život sám.
Žiju v lidech, kvůli kterým mé srdce bije dnem i nocí.
Nebojím se ti říci, že jsem krásná, protože mě to stálo úsilí.
Nehodlám se v něčem omezovat kvůli komplexům a nejistotě lidí kolem mě. Mám ráda každou svoji jizvu, na duši i na těle, každou pihu, každou sluncem vybledlou kadeř a každý centimetr svých prsou.
Když vcházím do místnosti, jdu s hlavou vysoko zdviženou, protože vím, že mám na světě své místo.
Své slzy i smích ukážu světu beze studu.
Nejsem stejná jako jiné ženy a nebojím se tě milovat dříve, než na to budeš připraven.
Nebojím se ve vztahu spěchat nebo otálet kvůli svým pravidlům a očekáváním.
Neskrývám svá přání a úmysly.
Otevírám se vstříc citům. Vždyť proč jinak bychom žili?
Jsem tu, abych milovala a budu milovat.
Nejsem oběť okolností. Cítím, kdy se všechno mění a odcházím se stejnou důstojností, s jakou jsem přišla.
Dávám o sobě světu vědět. A stanovuju si vlastní meze, které mi dělají čest. Vím dobře, že „ne“ je projevem lásky k sobě a všechno, co překročí „ne“, je nedůstojné. A já mám svou důstojnost, velkou důstojnost.
Jsem opravdová až do morku kostí a neupřímnost vycítím na kilometry daleko.
Nedržím svou svobodu v kleci, abych ji po pár skleničkách vypustila.
Tančím, miluju, žiju.
Nejsem jako všechny. Až přijdu, vycítíš to.
Jenn Robinson