9 let po svatbě rozbalili svatební dar

Tahle historie je tak zvláštní, jako by se ani nestala ve skutečném životě, ale byla spíš nějakým podobenstvím. Jeden svatební dar dokázal změnit pohled manželské dvojice na lásku a rodinu.

„Večer jsme s Brandonem seděli u vína a mluvili o svatbě, na kterou nás pozvali. Vzpomínali jsme, co jsme všechno dostali k naší svatbě a co z toho se nám nejvíc líbilo. A najednou jsme si uvědomili, že to byl dar, který stále leží nerozbalený ve skříni. Možná to zní divně, ale je to pravda.

Darem byla bílá obálka od tety Alison, nadepsaná „Neotevírat až do první hádky“. Samozřejmě, že jsme se během uplynulých let pohádali, a ne jednou. Dokonce jsme přemýšleli o rozvodu. Ale obálku jsme neotevřeli. Oba jsme jaksi podvědomě cítili, že by to bylo něco jako přiznání prohry… A oba jsme si říkali, že tohle přece ještě není ten krajní případ. Tak jsme spolu zůstali a ověřovali pevnost svého vztahu.

V podvědomí jsme věřili, že se tam skrývá nějaký kouzelný klíč k uchování manželství, protože teta Alison žila se svým mužem skoro půl století, až do jeho smrti. Až tenkrát večer jsme se najednou rozhodli, že svůj dárek otevřeme. Uvnitř byly další dvě malé obálky se jmény.

Uvnitř byly peníze a krátký textík:

 «Kathy, kup pizzu, krevety nebo něco, co máte rádi. S láskou teta Alison. A napusť vanu.».

 «Brandone, kup kytky a láhev vína. S láskou teta Alison».

Mysleli jsme, že nám ta obálka zachrání manželství. A v jistém slova smyslu to tak i bylo. Díky tetě Alison za ten nejlepší dárek našeho života! Čekal ve skříni devět let, přečkal trojí stěhování a jak vidno, nebylo to nadarmo. Celou tu dobu jsme se učili trpělivosti a porozumění, stával se z nás tým, partneři, opravdoví přátelé. Pochopili jsme, že neexistuje žádný nástroj zachraňující lásku. Klíč k dokonalému manželství neležel v té obálce. Byl v nás samých“.