Jednou se Učitel zeptal:
– S čím máte u lidí největší problém?
Žáci chvíli přemýšleli, až jeden z nich promluvil:
– Já to vím jistě, Učiteli. Strašně mě rozzlobí, když si s někým domluvím schůzku, přijdu na místo a on nikde. Buď nepřijde, nebo mě nechá čekat.
Další žák řekl:
-Mě ze všeho nejvíc naštve, když někdo slíbí něco udělat a pak to neudělá.
Třetí žák si stěžoval:
– Já prostě nesnáším, když někdo neumí konkrétně odpovědět. A je jedno, jestli se ho ptám na něco pracovního, nebo se ptám, jak stráví volné dny.
Více žáků se ten den nesešlo. Učitel se prvního zeptal:
– Pověz, opozdil ses někdy někam?
– Nic takového si nepamatuju, možná v dětství. Pořád koukám na hodinky a spěchám.
Druhého žáka se Učitel ptal:
– Plníš vždycky své sliby?
– Ano – zněla odpověď – kdyby na sůl nebylo, slib se musí splnit!
A třetímu žákovi položil Učitel tuto otázku:
– Ty sám jsi vždycky konkrétní v tom, co říkáš?
– Absolutně! – prohlásil žák.
– A teď si zkuste představit – vyzval je Učitel – že nemusíte nikam spěchat, nemusíte vůbec odpovídat za svá slova a mluvit můžete úplně obecně, třeba o ničem.
Žáci se zamysleli a když Učitel viděl, jak po chvíli všichni tři svěsili hlavu, pokračoval:
– Nejvíc nám na druhých vadí to, co sami sobě nedokážeme dovolit. Říkáme tomu problémy, ale nejčastěji ze všeho je to obyčejná závist. Nezlobte se na své bližní. Hledejte odpověď v sobě samých…
Co dělat, abychom o sobě přestali pochybovat
Bezohlednost našich dnů