Člověk se může změnit jen v jediném případě

Když jsem ukončila nějaký vztah, protože to v něm neklapalo, docela dlouho jsem u něj v myšlenkách zůstávala. Byla jsem si vědoma, že to k ničemu není, ale stejně se mi pořád zdálo, že snad mohu něco napravit.

Vždycky když se mlha první zamilovanosti rozplynula, začala jsem teprve vnímat psychologické zvláštnosti toho druhého. Viděla jsem je a v hloubi duše jsem věděla, že to není dobré, ale jako u většiny z nás i u mě převládalo mínění, že láska zmůže všechno a že se člověk přece může změnit.

Hledala jsem pak články na téma závislosti, stati o podstatě infantility, o manipulaci, a tak dále a tak podobně. Zhltla jsem je a rovnou je tomu dotyčnému strkala pod nos: „Podívej se na tohle! Tohleto je o tobě! Přesně takový ty jsi!“

Určitě odhadnete, jaké odpovědi se mi dostalo. Správně, agrese a slov jako „Sama jsi úplná husa“. Je to jasné. Čeho se dotknete, to člověka zabolí. Všechny zvláštní modely chování jsou psychologickou obranou proti duševním poraněním. Jsou to roky budované strategie chování umožňující relativně bezpečně ve světě existovat, i když nejste celistvá osobnost.

Dnes mohu s jistotou prohlásit, že člověk se změnit může. Skutečně se může změnit. Avšak pouze v jediném případě (čtěte pozorně): JESTLIŽE TO SÁM CHCE.



Vy si samozřejmě můžete myslet, že právě vy budete tím motivátorem, pro kterého, kvůli kterému, jemuž navzdory se člověk vám blízký bude sám chtít změnit. Nelžete si do kapsy. Váš vliv není o nic větší, než vliv počasí za oknem. Možná se vám přizpůsobí, v případě deště si vezme deštník, ale měnit svá přesvědčení a ještě víc – strukturu vlastní osobnosti – kvůli pár mráčkům za oknem… Jste zcela příčetní?

Leda když dotyčnému začne vadit, že když prší, je mu teskno, že když je vedro, vyloženě trpí… Až ho samotného začne ničit, jak hluboce je nešťasten, jak mizerně se jeho život utváří, jak zbytečně by ještě něco chtěl… Nebo ho, jak už tak pánbu někdy žertuje, osvítí něco ve snu a uvědomí si, jak bídně žije… Pak by bylo leccos možné.

Vy však už budete daleko od epicentra výbuchu. A čím dál budete, tím líp, protože by vás mohla zasáhnout tlaková vlna. Neboť přiznat, že „já sám jsem byl příčinou vší mizérie svého života“, je neobyčejně těžkou zkouškou. Za příčinu je totiž obvykle označován ten, kdo je nejblíž… Nebo byl nejblíž. Dojít k pochopení, co a jak se utvářelo v mém životě, to je dlouhá cesta. A musí se chtít jít.

Donald Walsh psal, že to nejlepší, co můžeme pro člověka v lásce udělat, je dát mu co největší porci sebe sama. Není v tom ani zloba, ani pomsta, ani snaha předvést „jen se podívej, jak ti bude beze mě“. Je v tom klidné přesvědčení, že každý člověk má právo být sám sebou, se vším, co si nese v sobě. Ani to, že s někým dočasně (a ono to je vždycky dočasné) tvoříte pár, vám nedává právo ho měnit.



Odpovídáme jenom sami za sebe. Rodíme se každý jiný a každý odejdeme po svém. Každý má svůj vlastní život, své vlastní předurčení.

Vaše vůle platí pouze pro váš život. Není správné dělat ze sebe Pánaboha a myslet, že máte právo ovlivňovat život jiného člověka. Nechte ho na pokoji a věnujte se raději sobě samému.

Psychologové mají zásadu nezabývat se pacientovým problémem, pokud o to sám nepožádá. Dodržujte tohle vyzkoušené pravidlo: nevměšujte se tam, kde vás o to nikdo nežádá. Zdůrazňuji, že dospělý a psychicky zdravý (a posuzovat jeho psychické zdraví vám rovněž nepřísluší) člověk je schopen ujasnit si své problémy sám nebo se obrátit o pomoc s jejich řešením.

Staňte se tvůrcem vlastního osudu, to je to nejlepší, co můžete v životě udělat. Pokud se někdo vedle vás má změnit, nejspíš se to stane. Motivovat můžete prostým faktem vlastní seberealizace. Pokud toho druhého vaše cesta neláká a neinspiruje, v pořádku, má nejspíš svou vlastní. A spolu s vámi půjdou ti, jimž je vaše cesta blízká. 

Lili Achremčik