Proč si ženy, které nebyly v dětství milovány, vybírají špatné partnery

Co nutí ženy opakovat stále stejné chyby a volit si nevhodné partnery podobné sobě navzájem jako vejce vejci? Nad příčinami této zákonitosti se zamýšlí spisovatelka Peg Streepová.

«Jak se to mohlo stát, že jsem se provdala za svoji matku? Připadal mi úplně jiný, ve skutečnosti byl ale naprosto stejný. Nechápu, jak jsem si mohla nevšimnout, že se mnou zachází stejně, jako se mnou vždycky zacházela ona. Jsem ze sebe dost otrávená…“

Všechny nás to táhne k tomu, na co jsme zvyklí, ať někoho milujeme nebo ne. Pakliže člověk vyrostl v milující rodině, kde ho všichni měli rádi a byli mu oporou, je taková inklinace užitečná. Snadno odstředí lidi s panovačnou povahou nebo se sklonem k manipulátorství a dokáže si najít partnera, který chce to, co on: blízký vzájemný vztah, otevřenost, vzájemnou podporu.

To bohužel nejde říci o ženách zatížených úzkostným typem závislosti. Jejich emocionální potřeby v dětství nebyly uspokojovány. Ve svých romantických vztazích pak vždy znovu vytvářejí stejné okolnosti. Tady je pět příčin, pro které k tomu obvykle dochází:

1. PŘITAHUJE JE TEN, KDO NEDÁVÁ NAJEVO LÁSKU

Věčným cílem takové dcery je najít způsob, jak dosáhnout matčiny lásky jakýmkoli způsobem. Je přesvědčena, že lásky se člověku nedostane jen tak, musí si ji zasloužit. Když narazí na muže, který se chová pokaždé jinak – hned dává najevo city, hned je zas chladný – možná ji to zarazí, ale zároveň je jí podobné chování povědomé.

Ženy, které nebyly v dětství milovány, mají za to, že úspěch v lásce znamená, že si ji „zasloužily“.

Na rozdíl od člověka, který ví, co je to skutečná láska, pro ně uvedené mužské chování není varovným signálem. Jistěže jeho chlad je zlobí a skličuje, zároveň je však motivuje, aby zdvojnásobily své úsilí o návrat jeho vlídné tváře.

2. RÁDY SE SMIŘUJÍ

Protože nemají ponětí, jak vypadá a jaké city znamená opravdová láska, snaží se, aby si ji zasloužily. Proto jim usmiřování po hádce přináší velké uspokojení a utvrzuje je v přesvědčení, že jsou milovány.

3. VĚČNÁ NESTABILITA VZTAHU JIM PŘIPADÁ ROMANTICKÁ

Ženy, zejména ženy úzkostné, které jsou samy citově velmi nestálé, si často pletou nestabilitu vztahu s bouřlivou vášní. Neustálé zvraty citů od bouřlivé radosti, kdy ji muž „opět miluje“, až po naprosté zoufalství, kdy rozchod je znovu na spadnutí, ji nabíjejí a současně vyčerpávají.

Samozřejmě, že skutečná vášeň vypadá úplně jinak, jenomže tyto ženy to nevědí. Tím se vysvětluje, proč tento typ žen často přitahují muži s narcistními rysy.

4. PRO ŠPATNÉ ZACHÁZENÍ NACHÁZEJÍ OMLUVU

Ženy, které jako holčičky nikdo nebral na vědomí, které byly ignorovány a věčně kritizovány (hovoříme o slovním týrání), přestávají na určité druhy manipulování a špatného zacházení reagovat. Z toho důvodu pak nechápou, že urážky a ponižování a věčná kontrola ze strany partnera ničí každou blízkost.

Ženy, jimž se nedostalo rodičovské lásky, potřebují ve stejné míře lásku a jistotu, že nebudou opuštěny.
Snadno se ocitají v pasti sebeobviňování a začínají si myslet, že to ony samy vyprovokovaly muže k podobnému jednání. To je další těžký následek nešťastného dětství.

5. NIKDY NEPŘESTÁVAJÍ DOUFAT A ČEKAT NA „POHÁDKOVÉ FINÁLE“

Ženy vyrůstající bez lásky stejně silně touží být milovány jako se bojí opuštění. Proto jakémukoli projevu pozornosti nebo pěknému partnerovu skutku přikládají daleko větší význam, než ve skutečnosti má, a to i když se partner nejčastěji chová špatně.

Vzácné příjemné chvíle jim dodávají křídla a vzbuzují v nich dojem, že jsou Popelkami, které našly svého prince. Nevědí, jak vznikají a budují se opravdové, plnohodnotné, zdravé vztahy. Proto se nakonec vždycky ze všeho nejpravděpodobněji smíří s něčím daleko skromnějším, než to, o čem snily a co by si zasloužily. Aby se přestaly vždycky znovu upadat do této pasti a začaly jednat poněkud rozumněji, je třeba uvědomit si a vyléčit dětská traumata, která jim způsobil nedostatek lásky.

Peg Streepová