Jak známo, rostou v přírodě rostliny na takových místech, kde se přirozeným způsobem utvořily podmínky pro jejich správný růst. Pokud pěstujete rostliny v domácím prostředí, potom úspěšnost jejich pěstování závisí na tom, zda o ně budete správně pečovat.
Existují rostliny, které jsou na péči méně náročné a ty pak budou «tolerantnější» k našim chybám, kterých se při péči o ně dopustíme a případně i k naší zapomnětlivosti. Jsou trpělivé, nevyznačují se žádnými rozmary a nevyžadují žádnou zvláštní péči. Je dostačující, pokud jim zabezpečíme potřebné světelné podmínky a když je budeme pravidelně zalívat. Je pravdou, že některé z nich se nemohou právě pochlubit nádhernými květy nebo tím, že často kvetou, dokáží však s úspěchem vnést zelené barevné tóny do kteréhokoliv interiéru.
Tchynin jazyk (Sansevieria). Tato odolná rostlina si vysloužila pověst jakéhosi „nezmara“. Dobře se jí daří na slunečných i na stinných místech. Dobře snáší, když je v prostředí, kde je umístěna, suchý vzduch, průvan nebo když není zalévána tak, jak by měla být. Pokud se ocitne v prostoru bez přístupu slunečního světla, spokojí se i s umělým osvětlením. V teplých obdobích je dostačující zalévat tuto rostlinu jedenkrát v týdnu, v zimě pak vyžaduje zalévání 2-3-krát v týdnu. Pokud doma nebo v kanceláři uklízíme „na vlhko“, je dobré otřít listy této rostliny vlhkým hadříkem.
Fialka (fialka) — se považuje za „nejvděčnější“ z pokojových rostlin. Nemá velké nároky na osvětlení, dobře se jí daří na každém okně, bez ohledu na to, zda je orientováno na západ, na východ nebo na sever. Umístění na okně orientovaném směrem k jihu je pro tuto rostlinu vhodné pouze v zimním období; v letních měsících může příliš intenzívní sluneční svit poškodit její listy. Pečujeme-li o tuto rostlinu, je třeba mít na paměti, že její kořenový systém je povrchový. Pokud má přebytek vláhy, začne zahnívat a proto je třeba zalévat ji teprve po vyschnutí země, ze které vyrůstá. Fialkám se dobře daří v květináčích, které neskýtají příliš prostoru – na to je třeba pamatovat v zájmu prevence uhnívání kořenů a vzniku různých chorob. Navíc platí, že v menších květináčích fialky kvetou lépe a déle.
Zelenec (Chlorofytum) poroste na jakémkoliv půdě, v libovolně velkém květináči, na slunci i ve stínu, v teplé i v chladné místnosti, na skříni nebo na chladničce – zkrátka všude, kde je právě vhodné jej umístit. Pokud se měsíc nezalívá, potom zcela neuschne, pouze zeslábne a zavadne. A když jej naproti tomu zalijeme vodou, potom mu narostou mohutné kořeny a objeví se u něho značný počet šlahounů s drobnými keříky nových rostlin; jejich pomocí je výhodné zelenec množit. Zelenec nebo, chcete-li, Chlorofytum, se řadí mezi rostliny, jež v místnosti dokáží velice účinně čistit vzduch.
Poděnka (Tradeskancie) je popínavá rostlina, jejíž pěstování nevyžaduje žádné zvláštní podmínky. Dobře snáší horké léto i chladnou zimu. Poděnce se nejlépe daří na jasném světle, avšak bez přímého dopadu slunečních paprsků (na stinných místech barva jejích listů bledne). Tuto rostlinu se doporučuje zalévat 2—3-krát v týdnu. Pro poděnku je charakteristická rozmanitost barev jejich listů a jako popínavá rostlina je schopna vytvořit na zdi cosi podobného uměleckému dílu.
Rostliny, které jsme výše popsali, jsou skromné a jsou tudíž vhodné i pro ty, kdo s pěstováním rostlin teprve začínají.
Proč je třeba zbavovat se toho, co je staré
Vynulování a generální úklid života