Tři věci, které muž nezbytně musí získat od ženy

Každý muž má jistá základní očekávání pokud jde o vztah se ženami a stejně tak každá žena má základní očekávání od vztahu s mužem.

Nejsou to žádné vrtochy ani fantazie, je to životní nezbytnost: existují tři věci, které muž potřebuje získat od ženy a adekvátně tomu tři vlastnosti, které má žena mít, aby se muž vedle ní dobře cítil.

Pokud se muži vedle ženy nedaří dobře, začíná uvadat. Když uvadá, ochabují jeho životní síly a trpí zdraví. Nejde o nějaké parazitování nebo rozmary. Muž je v této situaci jako kojenec, jemuž se nedostává mléka a začíná slábnout. Pokud z pocitu povinnosti nebo pro sílu náklonnosti se ženou zůstává, nebude dobře ani jemu, ani ženě, ani rodině.

První ženská nezbytnost – soběstačnost.

Co to je? Umění radovat se bez ohledu na okolnosti. V podstatě jde o stav rezerv. Jestliže se žena cítí dobře, je plná elánu, švitoří jako ptáček a raduje se z toho, co dělá nebo nedělá, generuje energii. Už staré čínské texty hovoří o ženě jakožto zdroji energie.

Muž, který přichází ze zaměstnání, se k ženě uchyluje jako k energetickému zdroji. Jestliže však má žena špatnou náladu, neposkytne mu sílu, kterou muž potřebuje, aby mohl dělat, co dělat má. Proto má žena především dělat to, co se jí líbí. Chce-li vyšívat, ať vyšívá. Když se jí chce zpívat, ať zpívá. Pokud nechce nic z toho, ať se kochá pohledem na sebe do zrcadla, pakliže jí to zvedne náladu. Jestliže je žena se životem spokojená, dostane se muži od ní té podpory, té síly, která mu umožní vítězit v boji, porazit konkurenci, zajistit si příjmy a zabývat se všemi ostatními mužskými záležitostmi.

Není-li žena spokojená, přestává být přitažlivá. Biologicky jsou muži a ženy vybaveni tak, že jeden z nich je dárcem a druhý příjemcem. Dárcem je žena. Nepotřebuje získávat energii od muže, získává ji z přírody. Ať má žena kolik chce dětí, je schopna je všechny milovat. Ať má kolik chce zájmů, dokáže se jim všem věnovat. Protože je v ní skryt nekonečný zdroj rozvoje, protože je přírodou určena k vytvoření nového života.

Je velmi důležité pochopit tuto jednoduchou věc. Základní potřebou muže je získávat od ženy energii.

Moderní ženy často chtějí – či spíše jsou nuceny – spojit dohromady všechny role a zapomínají na tu hlavní: být zdrojem energie. Nejste-li naplněna radostí, nejste-li šťastná z toho, čím se zabýváte, je-li vám nepříjemné být sama sebou, pak je úplně jedno, jaké máte přednosti, jste-li skvělá matka a hospodyně nebo kolik vyděláváte peněz…

Pokud žena nezajímá sama sebe, jak by mohla zajímat muže? Musíte se na sebe dívat se zalíbením, pak na vás budou se zalíbením hledět i ostatní. Prvořadé je tedy vaše vlastní štěstí, vaše osobní a na muži zcela nezávislé umění radovat se ze života.

A pak je to vaše velkorysost, vaše schopnost uvěřit v muže, i když třeba v přítomné chvíli projevil slabost.

Známý italský herec Marcello Mastroiani prohlásil, že každý muž v hloubi duše doufá najít v každé ženě svou matku. Žena po dvacítce si nejspíš řekne: „Proč bych proboha měla milovat muže jako nějaké dítě? Co je to za nápad?“ Žena zralejší však dobře chápe, co tím herec myslel. Italská matka je žena, která je svým dítětem nadšena. Všemožně je povzbuzuje a každý jeho sebemenší úspěch je jí zdrojem veliké radosti, kterou okázale dává najevo. Který muž by o tohle nestál?

Pokud je ve vašem vztahu málo porozumění a štěstí, napište si malý seznámek. Představte si, že váš partner je cizí člověk. Co byste na něm ocenila? Bez ohledu na to, jak se k vám chová, co máte za problémy atp… Čeho byste si na něm vážila, co by vám bylo příjemné, sympatické? Velice často mi ženy říkají: „No ano, s jinými ženami, to on je zlatý a svatý, ale jak přijde domů, je z něj tyran (lenoch, vyžírka, hrubián, necitelný buran…)“ Podívejte se tedy na něj jako na člověka, který má vztah s někým jiným. Protože jestliže doma neprojevuje ty vlastnosti, které dává najevo, když je pohromadě s jinými, je problém jen a pouze ve vás.

Velmi užitečné je udělat si takové písemné cvičení: žena písemně odpovídá na otázky „Mému muži se nejvíc líbí, když já….“ a „Mého muže nejvíc rozzlobí, když já…“ a analogicky tomu na svoje otázky odpovídá muž. Pak si papíry vymění. Bohužel, dost časté jsou situace, kdy spolu lidé prožijí celý život a neobtěžovali se zjistit, co by ten druhý od nich potřeboval.

Skutečné spoluvytváření rodiny, skutečný život naplněný vzájemnou podporou je možný jen tehdy, jestliže správně předáváme energii. Stává se, že každý z těch dvou je přesvědčen, že dává to nejlepší, co v něm je, jenomže partner to nejlepší nepotřebuje, potřeboval by něco docela jiného… Místo, aby si lidé tohle ujasnili, hromadí urážky a křivdy. A trpí a trápí se. Jestliže v seznamu něčích předností nevidíte žádnou, která by vás zaujala a přesto s ním dál žijete, jak se můžete divit, že nejste ve vztahu spokojeni? Zamyslete se – potřebujete takový vztah vůbec?

Jestliže je žena s partnerem stále nespokojena, začínají se u ní projevovat poruchy endokrinního systému, mívá poruchy gynekologického rázu… Je tedy třeba včas pohlédnout pravdě do očí a zeptat se sama sebe: Kdo jsem? Co chci? A kdo je a co chce on? Proč jsme spolu? Tyhle jednoduché otázky dokážou často ujasnit docela složité a důležité životní záležitosti. Jen je třeba si je položit.

Druhou podmínkou úspěchu je umění věřit v toho, kdo je vedle nás. Zopakujme si: náš vztah k mužům je vzájemným energetickým vztahem. Svou náladu jednoduše vyzařujeme. Pokud vyzařujeme nespokojenost, dostává se od nás mužovi signálu jako kloučkovi, jemuž maminka tvrdí: „Ty k ničemu nejsi“. Kluk, kterému se podobných prohlášení dostává, pak vždycky předvádí to nejhorší, co vůbec předvést může. Protože kdyby se při takovém hodnocení měl snažit ještě víc, ztratil by sám před sebou tvář. Takže když umíněně přitakává: „Ano, jsem takový a jiný už nebudu“, chce především šokovat. Nejdůležitější ovšem je skutečnost, že člověk, jemuž se nedostává podpory a povzbuzení, se nedokáže rozvíjet, nemůže realizovat své silné stránky, protože postrádá podporu, něčí povzbuzující víru, že může, že je schopný, že to dokáže. Nechci tím tvrdit, že máte manželovi suplovat maminku; jde jenom o to, že v něj máte věřit.

Skutečná mateřská láska právě tenhle rys, tuto neobyčejně cennou motivující vlastnost přesvědčivě demonstruje. Matka milující věří ve své děti, ať jsou jejich úspěchy jakkoli nicotné. Věří v ně a povzbuzuje je a tím jim dodává sílu jít dál, zlepšovat se a rozvíjet. Jestliže tedy nedokážete věřit ve svého muže, raději se s ním rozejděte. Protože ať budete svou nevíru maskovat jakkoli, realita ji nevyhnutelně potvrdí: buď muž udělá bankrot, nebo vám bude nevěrný, bude špatným otcem… Jestliže v něm nevidíte žádné cenné vlastnosti, určitě to najde reálný výraz.

Třetím závažným bodem, podmínkou úspěchu, je znalost: vědomí toho, jak jsme utvářeni, pochopení, že máme každý své nástroje, své reakce.

V podstatě tato zásadní znalost podstaty ženské a mužské povahy spočívá v tom, že je třeba přijmout jako fakt jednoduchou věc: velmi se odlišujeme. Je velmi důležité zjistit kdo jsem já a kdo je on, abychom mohli spolu existovat, abychom mohli společně jednat, společně žít. Nejen že hovoříme každý jinou řečí. Vždycky budeme každý mluvit jinou řečí. A je jedním ze zázraků života, že je možné milovat, být šťastná, pociťovat jednotu a poznávat svět s bytostí nám tak zcela nepodobnou. Kdybychom si byli více podobní, evoluce by byla úplně jiná.

Proto to první, k čemu ženy vždycky vybízím, je, aby muže nesoudily, ale aby jim porozuměly. Aby zkoumaly, jak je utvářena mužská psychika. Ne konkrétně jejich manžela, ale obecně. Aby braly v potaz, že muži mají jiný způsob myšlení. Naštěstí dnes máme celou záplavu knih i kursů na toto téma. Je přeci velmi zajímavé, učit se chápat svět tolik nepodobný našemu, svět milovaný, blízký a drahý. S tímto porozuměním můžete v partnerství dosáhnout takového vzájemného pochopení a partnerského ocenění, které se nedá s ničím srovnat a ničím nahradit.

S. Dobrovolská