Jak mít pod kontrolou sebe a své emoce

Lidé, kteří dokážou udržet „pod kontrolou“ sami sebe i své emoce, bývají předmětem obdivu. Ti, kteří si dovedou odhodlaně jít za svými cíli a nerozptylovat svou pozornost na nepodstatné věci, bývají schopni reagovat vhodným způsobem i v nejrůznějších situací, kdy většina ostatních již „ztratila hlavu“. Uchovávají si vnitřní klid a duševní rovnováhu, i pokud se dostanou do velmi složitých situací.

Odkud se vlastně toto všechno bere, to vám nikdo neřekne. Zhruba deset procent faktorů ovlivňujících tento aspekt přístupu k životu je dáno naší fyziologií. Děti přicházejí na svět s různými předpoklady a lidé mívají nejrůznější charaktery. Vznětlivý člověk se s touto svojí vlastností velmi obtížně vyrovnává, labilní člověk bývá do značné míry ovlivňován svými kolísajícími náladami, neurastenik se mnohých věcí – byť neodůvodněně – obává, tzv. epileptoid hněvivostí mnohdy děsí své okolí. Na charakter člověka a jeho emocionálních reakcí mohou působit nejrůznější faktory, mimo jiné také hormonální změny.

Zbývající část, to znamená 90%, je pak dána výchovou resp. sebevýchovou každého člověka. Lze definovat v podstatě tři základní návyky, jež nám mohou zabezpečit, abychom měli své emoce pod kontrolou. Odhadnout, do jaké míry jste si tyto návyky již stihli osvojit, pro vás nemusí být příliš složité.

Prvním důležitým návykem je schopnost zachovat chladnou hlavu, nerozčilovat se a nebýt zatrpklý. Tímto principem se do jisté míry řídí v armádách různých zemích, když přijímají nováčky. Ti se musí nejprve naučit plnit základní příkazy. Navíc musí mít přesně a jednoznačně vedené pohyby, pevný pohled, vnímavost k tomu, co říká velení a při řeči vhodnou intonaci. Během několika měsíců vojenského výcviku se to noví branci naučí; také v budoucím životě jim to poslouží jako pevný základ pro vybudování účinného systému sebekontroly.

Druhým velmi významným návykem je řídit se při svém jednání nikoliv citem, nýbrž rozumem. To neznamená, že nesmíte mít žádné emoce; spíše jde o to, že je třeba umět s nimi vhodným způsobem pracovat. Základem toho je jakási životní filozofie, konkrétně vaše přesvědčení že významné problémy je třeba řešit promyšleně, klidně a rozvážně a nikoliv tak, jak nám to, mnohdy nesprávně, „přikazují“ naše city. Mnohým lidem jsou ovšem tyto návyky naprosto cizí; ti např. svoji impulzivnost označují za jakýsi spontánní projev. Přístup, který lze charakterizovat slovy „žít svými city“ se jim prostě líbí a naopak žití na základě rozumných úvah se jim zdá být nudné. Tento postoj k životu resp. k řešení různých situací si zvolili sami a měli na to právo. Nezřídka za to však musí také zaplatit. Udržet své emoce pod kontrolou v některých vypjatých situacích je pak pro ně velice obtížné.

Třetí významný návyk je reagovat na jakoukoliv, byť i sebevážnější situaci konstruktivně a nesložit ruce v klín. Pasivní lidé jsou v pohodě, pokud je „vše v pořádku“ a naopak strádají, pokud jim vzniknou nějaké problémy. Naproti tomu „akční“ lidé žijí poněkud jinak. Pokud se vyskytne nějaký problém, zapojí svoji mysl a začnou jej řešit. Poté, co se problém vyřešil a všechno je v pořádku, pokračují ve své cestě kupředu, vstříc svým cílům.

Takže: poznali jste, která z výše uvedených charakteristik lépe vystihuje váš přístup k životu?

Platí, že čím více mají lidé volného času, pro který nemají vhodnou náplň, tím větší mají sklony k depresím. Pokud máte neustále něco na práci, nezbývá vám čas na to, abyste se zabývali přemýšlením o různých „zbytečných“ věcech; takové přemýšlení totiž nic pozitivního nepřinese. Nejlepší způsob, jak se vyhnout „převalování v hlavě“ myšlenek, nemají žádný přínos, je najít si nějakou vhodnou činnost. Pokud o nějaké víte, pusťte se do ní co nejdříve. A když vás bezprostředně nic nenapadne, pak popřemýšlejte, zda by se nějaká vhodná činnost nenašla. Hledáte-li již dlouho bez valného výsledku – pak si oddechněte a soustřeďte svou mysl na jiné záležitosti. V žádném případě byste však neměli jen nečinně sedět a přemýšlet.