Všechno kolem je dobré a mně dobře není — co bych měla dělat?

Nálada člověka patří mezi velice záhadné psychologické jevy. Výkyvy nálad bývají častým jevem a ne vždy pro ně existuje logické vysvětlení. Nedovedeme si například vysvětlit, jak je možné, že někdy i bezvýznamná událost v nás vyvolá dobrou náladu a může nám přinést velmi silný pocit štěstí. Nebo naopak nás může hloupost vyvést z míry a vyvolat u nás v krajním případě i depresi? Je jisté, že pokud by se na tyto otázky našla jednoznačná odpověď, umožnilo by to lidstvu zbavit se špatných nálad navždy. Dosud však k tomu nedošlo a proto stále žijeme mezi dvěma póly: plus-minus; vzestup-pád. A je to zcela přirozené. Co však dělat, pokud má váš momentální stav emocí k optimismu daleko a navíc bývá ještě negativně podbarven tím, že máte sklony ke smutku a k melancholii, když se zlobíte kvůli hloupostem, jestliže se příliš zabýváte méně příjemnými okamžiky života nebo se příliš, až nezdravě, zabýváte lidmi ve vašem okolí? Zde si klademe otázku, zda existuje nějaký způsob, jak si vrátit dobrou náladu a dát svoji nervovou soustavu do pořádku?

Každá žena je může projít všemi druhy emocí — kladnými i zápornými. Na druhé straně má však každá z žen něco, co se jí líbí. Pokud jste si tedy všimly, že jste typem člověka, který mívá často špatnou náladu, nebo že často přicházíte do styku s jinými osobami se sklony k výkyvům nálad, potom je na místě připomenout si známou historku o skřivanu a žabách… Žáby žily na temném dně ve studni. Čas od času k nim na návštěvu přilétl skřivan a vyprávěl jim o světě mimo studnu. Zpíval o zelené trávě ozářené sluncem, o květinách, stromech i o zurčících potocích. Žáby nic podobného nikdy neviděly. Zpěvu skřivana proto s velikým zájmem naslouchaly. Zlobilo je však, když je pták začal přemlouvat, aby vylezly ze studně ven. Byly totiž velmi «zaneprázdněné» důležitým úkolem, který měly; totiž vyfukovaly bubliny. Nakonec, když skřivanovo vábení začaly vnímat jako něco, co by mohlo «ohrozit» jejich dosavadní způsob života, na který byly zvyklé a který jim vyhovoval, zabily jej a udělaly z něho vycpaninu. Ženy, u nichž je absence pozitivních emocí patologickým jevem, si dokonce neumějí představit, co to je být šťastné a radovat se ze života. Ani nechtějí věřit tomu, že mohou žít lépe a zajímavěji, pokud ovšem k tomu vyvinou nějakou iniciativu. Vymýšlejí si nejrůznější příčiny, proč to není možné, dokážou vykonstruovat nejrůznější historky, jež vysvětlují, proč se nemohou změnit a dokonce se nemohou ani usmát. Často vedou samy se sebou jakési «omluvné» monology, které mívají zhruba následující podobu: «Narodila jsem se jako pesimistka», «Situace, do jaké jsem se dostala, vůbec není důvodem k optimismu. » «Není v mých silách dané okolnosti změnit. » A naše rada zní: Takto uvažující jedince prostě nenapodobujte; neseďte a nevyfukujte bubliny v temné studni, místo toho se hleďte dostat vzhůru, vstříc slunečnímu svitu, teplu, světlu a dobré náladě.