Nezávislost a svoboda – v čem jsou rozdíly

Svoboda – to je radost. Pokud ve vašem životě není žádná radost, znamená to, že v něm ani není svoboda. Nesvoboda se vkrádá do četných oblastí našeho života. A největší a nejzávažnější nesvoboda se projevuje právě v rodinných vztazích: manželé často ovládají své manželky a naopak manželky ovládají mnohdy své manžele. Stává se také, že si rodiče dávno dospělých dětí přivlastňují právo zasahovat do nejrůznějších aspektů jejich života. Víme-li, že oblast rodinných vztahů může „nasát“ tolik nesvobody, napadne nás otázka: jak je vůbec možné vybudovat šťastnou rodinu a radovat se ze života? Platí také to, že svoboda bez lásky se může přeměnit v nezodpovědnost a v egoismus.

Snaha po dosažení svobody bývá nezřídka zaměňována za hledání svobody, co se týče vnějších projevů: zde máme na mysli oblékání, neobvyklé chování a někdy dokonce nevázané sexuální vztahy. Takováto „vnější“ svoboda patří velice často mezi projevy vnitřní nesvobody. Je mnohdy až udivující, co všechno někteří lidé dovedou udělat pro to, aby ve své blízkosti udrželi svou milovanou osobu: obětují leccos ze svých potřeb, dokážou si odepřít mnohé věci, které vyjadřují jejich přání a zájmy, v lecčems se snaží přizpůsobit zájmům svého protějšku; nakonec i s tím, že žijí v jeho stínu. Výsledek je, že všichni trpí, ponižují se a ztrácejí kus sebe samých …

Mnozí lidé si rovněž pletou svobodu s nezávislostí. Nezávislost a svoboda, to jsou totiž dva odlišné pojmy. Není možné, aby člověk byl nezávislý na čemkoliv, a zvláště aby byl nezávislý na světě, ve kterém žije. Je totiž ve skutečnosti vždy závislý na nějakém celku, není to žádná oddělená bytost žijící ve „vzduchoprázdnu“. Ten, kdo se o dosažení absolutní nezávislosti snaží, narušuje přirozenost vesmíru a paradoxně se z něho stává člověk velmi závislý. Svojí podstatou je totiž svět závislý na celistvosti a harmonii. A někomu, kdo se snaží od něho „separovat“, dá najevo, že se ve svém počínání velice mýlí.

Ptáme se, kde a jak lze realizovat svobodu? Odpověď je prostá: především v sobě samém. Na místě je začít tím, že se zbavíme zastaralých omylů a duševních komplexů stejně jako zastaralých názorů na život a že do sebe nasajeme moderní názory na svět. Pryč je doba patriarchátu a matriarchátu; na jejich místo nyní nastupují vztahy mezi mužem a ženou moderního typu, kde jsou si příslušníci obou pohlaví rovni. Je to naprosto přirozený stupeň ve vývoji lidského vědomí, bez ohledu na to zda se nám to líbí či nikoliv.

Svět je uspořádán tak, že se vyvíjíme buďto jako muži nebo jako ženy pouze v rámci vzájemné součinnosti příslušníků obou pohlaví. Pokud existuje dvojice, muž a žena, kde u žádného z nich neexistuje aspekt uplatňování vlastnických práv, egoismus a kam naopak proniklo pochopení podstaty života i poslání příslušníků obou pohlaví a kde se navíc respektuje zásada, že si každý přirozeným způsobem buduje svůj vlastní život a nikoliv že si jeden (neprávem) přivlastňuje právo druhého ovládat a zasahovat mu do života, znamená to, že dotyčná dvojice bude veškeré ostatní otázky týkající se jejího života řešit snadno a bez vážnějších problémů. Přitom tito dva budou neustále rozvíjet své schopnosti mít se navzájem rádi a budou si současně také utvářet pozitivní vztah k celému světu.