Proč je dobré dítěti vícekrát přečíst stále stejnou pohádku

Bude dobré, když dítěti jeho oblíbenou pohádku přečteme několikrát.

Pokud vás vaše dítě prosí, abyste mu neustále znovu četli stejnou pohádku, je to velice dobře. Znamená to totiž, že ta která kniha našla odezvu někde v duši dítěte a tudíž že plně odpovídá jeho momentálnímu emocionálnímu stavu. Dalo by se říci, že «vstoupila do souznění s dítětem».

Tato skutečnost svědčí i o tom, že dítě knihu v plné míře přijalo a porozumělo jí, že v ní není nic, co by je odrazovalo nebo v něm dokonce vyvolávalo hrůzu. Vy také určitě máte své oblíbené knihy nebo filmy. Možná že jste některé z nich přečetli nebo zhlédli třeba i stokrát a přesto byste je rádi přečetli nebo zhlédli znovu. Tak proč bychom to neměli dopřát také svému dítěti?

Skutečnost, že dítě předem ví, jak děj knihy nakonec dopadne, posiluje v jeho povědomí i přesvědčení o šťastné budoucnosti a víru v to, že jeho snažení může být korunováno úspěchem. Vzbudí se v něm tak přesvědčení, že leccos může dobře dopadnout i tehdy, když se na počátku objeví určité těžkosti.

Nikdo patrně nenamítne nic proti tomu, že optimismus může přinést více pozitiv nežli pesimismus. A právě proto, když se před dítětem přehraje stejný scénář několikrát, upevňuje se u něho přesvědčení v tom směru, že ani zdánlivě velmi nepříznivé situace nemusí být nakonec bezvýchodné.

Když dítěti předčítáte pohádku, nachází se dítě myšlenkami ve světě své fantazie, hlavnímu hrdinovi fandí, veškeré jeho příhody emocionálně prožívá. To znamená, že v sobě «zpracovává» určité «kvantum» emocí. Ovšem pokaždé, když mu pohádku předčítáte znovu, jsou tyto emoce v jeho mysli propracovanější.

Neměli byste zapomínat, že vývoj nervové soustavy malého dítěte není ještě dokončený a z toho důvodu potřebuje dítě oproti dospělému člověku podstatně více času na to, aby si své pocity a emoce «srovnalo v hlavě». Tudíž si po částech skládá to, co cítí k hrdinům kterékoliv pohádky. K jeho dosavadním zkušenostem přibude to, co je výsledkem zpracování emocí v jeho mysli.

Pokud budete dítěti nějakou pohádku předčítat podruhé, využijte to jako příležitost pro rozvoj a zdokonalování jeho řeči. Zaprvé neustálé opakování stejných slov bude dobré pro doplnění slovní zásoby dítěte. Za druhé: pokud budete z knihy předčítat pokaždé jinak, napomůže to i ke zvyšování kvality řeči dítěte.

A co si zde představit pod pojmem «pokaždé jinak»? Několikrát jste dítěti knihu přečetli a přesvědčili jste se, že dítě smysl předčítaného textu plně pochopilo. Až mu budete někdy v budoucnosti znovu předčítat text, čtěte poněkud rychleji a poté ještě rychleji až se rychlost čtení textu přiblíží rychlosti běžné řeči. Dítě se tím naučí přijímat informace z různých variací mluvené řeči.

A máme tu ještě jednu další možnost práce s knihou — v pravidelných intervalech čtení přerušujeme a ptáme se dítěte, zda ví, co bude následovat. Je to jednak vynikající způsob budování praktických návyků hovorové řeči, avšak současně to může posloužit i jako trénink paměti.

Opakované čtení je dobré využít také pro rozvoj představivosti i tvůrčího myšlení u dítěte. Jednou z možných praktik, které je dobré v tomto smyslu využít, je to, že když dočtete do určitého bodu, vyzvete dítě, aby si samo vymyslelo nějaké pokračování příběhu. Zkuste vymyslet společně s ním svoji vlastní pohádku. Tento způsob lze s úspěchem využít několikrát: na začátku by dítě mělo vymyslet konec pohádky, potom přerušte čtení poněkud dříve a zkuste vymyslet něco navíc apod.

Je možné, že se takováto hra dítěti zalíbí a že samo začne vymýšlet nějaký příběh, a to již počínaje slovy: «Žili, byli….»

A dovolte mi ještě jednu poznámku týkající se práce s knihou — svůj význam má také prohlédnutí a zhodnocení ilustrací. V této souvislosti bude dobré, když dítě samo řekne, kdo nebo co je na obrázku, co ten, kdo je na obrázku dělá, ke které epizodě pohádky se daná ilustrace vztahuje. Ilustrace je také možné použít jako «pomocníky», když vymýšlíme vlastní příběh.