Mám velice ráda ušpiněné děti! Myslím si totiž, že veškerý smysl šťastného dětství začíná právě u těchto malých objevitelů všech tajů a kouzel života na zemi, a to právě tehdy, když jsou zamazaných od hlavy až k patě. To byste měli mít na paměti, až budete vychovávat své vlastní děti.
Ještě předtím, než jsem se stala matkou svého podivuhodného syna, jsem si dala zákaz kárat dítě kvůli zašpiněnému oblečení, za jaksi křivý dům nakreslený na asfaltu křídami nebo kvůli drakovi vystřiženému ze záclony. Pamatuji si, že jsem se kdysi stala svědkem jedné nehezké scény. Malé děvčátko kreslilo křídami domeček. Jeho matka stála nad ním a její projev vypadal zhruba následovně: «Podívej se, jak to kreslíš křivě. Copak takhle vypadá dům? To je prostě čmáranice! A neopovažuj se zašpinit si punčocháče! Kreslit zkrátka neumíš. A tak není důvod, abychom na příští vycházku braly s sebou křídy!». Bylo mi tenkrát toho děvčátka líto a řekla jsem si: „Tak tohle si pamatuj! A ke svým dětem se nikdy takto nechovej, nikdy…». Takovýmto chováním totiž, byť nevědomky, přispíváme k tomu, že naše děti ztrácejí důvěru ve své vlastní schopnosti a jsou nakonec nešťastné.
Dnes řeším drobné nezdary typu ušpiněných šatů v naprostém klidu. Jednak jsou dávno pryč doby, kdy se pralo ručně a potom: oblečení je spotřební věc, je to něco co nám slouží k tomu, aby nám bylo teplo a abychom se dobře cítili. No a pokuste se také vžít se do světa dítěte. Třeba louže, ve které plave nějaký brouk – no kdy se mu hodí zhlédnout podobné divadlo? A potom. Jak by dítě mohlo poznat svět, když by bez pohnutí sedělo na kraji pískoviště a do budování hradů a jiných zajímavých a fantastických útvarů se prostě nezapojilo? A jak by se někdo mohl naučit nakreslit dům, kdyby si nesměl umazat ruce od kříd? Můj názor je ten, že čím více zašpiněné se dítě ze svého objevitelského putování po nejbližším okolí domova vrátilo, tím více se toho dne dozvědělo o tom, jak ten okolní svět vypadá a jak vlastně funguje. Důležité je, že vidělo, jak fungují fyzikální a chemické zákony v praktickém životě.
Takže milé matky, mějte toto všechno na paměti a znečištěné oblečení dítěte po příchodu z vycházky neberte jako tragédii. Buďte rády za ten krůček, o který dítě během procházky rozšířilo své znalosti o světě.
Vžijte se například do následující situace. Na svahu, po kterém děti rády sjíždějí, zůstalo po zimě mnoho nečistoty a vaše dítě bylo tím prvním, kdo po něm sjel dolů. Způsobilo tím značnou škodu na svých zánovních džínových kalhotách.
Souhlasím s vámi, pokud jste toho názoru, že by se podobná situace neměla opakovat příliš často. Z druhé strany bude ale dobře, pokud pochopíte, jak velký je pro vaše dítě zážitek, když může „prověřit“ rychlost, jakou se při sjíždění z kopce pohybuje! I to je jeden ze způsobů, jakými dítě zkoumá svět a jeho zákonitosti. Sama jsem se v době počátku svého mateřství nad touto věcí zamyslela a dospěla jsem k názoru, že procházky mají neocenitelný význam pro to, aby z dítěte vyrůstal zdravý a šťastný člověk, který se zajímá o okolní svět. A v žádném případě bychom je neměly chápat jako příležitost předvést jeho oblečení.
Vzpomínám si na jednu historku ze svého vlastního života. Spolu se svým synem jsme se šli projít do parku, který se nachází nedaleko od našeho domova. A byl to obyčejný park. Na první pohled by se zdálo, že kromě trampolíny tam pro děti nebyla žádná jiná atrakce. Byla tam ale jedna „zapomenutá“ dřevěná stavba, mohla kdysi sloužit jako divadelní scéna pod širým nebem. Ta velice přitahovala pozornost dětí. Sloužila jim totiž jako jakási prolézačka. Můj syn v té době ještě neuměl chodit, ale velice obratně lezl. Během krátké chvilky se dostal doprostřed někdejšího divadelního jeviště, kde nalezl kousek hlíny, který ve svých ručkách rozebral na ty nejmenší kousky, které pozorně studoval. V tu dobu se objevila jiná maminka s balíčkem vlhčených ubrousků a začala mého synka čistit a také se snažila vyčistit podlahu již řečené někdejší scény.
Její duševní pochody naprosto chápu – spatřila nečistotu, což jí dalo podnět k tomu, aby zahájila její likvidaci. Přece každý z nás má svoje specifické vlastnosti, které se nemusí ostatním vždy líbit. Ale můj syn to již nechápal……..
Když jdeme s dítětem na procházku, máme prostě na výběr: vrátí se naše dítě domů čisté nebo spokojené? Jeho myšlenkové pochody mohly vypadat zhruba takto: „Sedím a hraji si. Máma je kousek ode mne, takže je všechno v pořádku. A najednou se objeví nějaká paní, kterou vůbec neznám, začne mě vytírat mokrým hadrem a bere mi „hračku“, kterou jsem si před chvilkou našel. Copak vám by se něco podobného líbilo? Že nikoliv! Tak to se potom nedivte, že se to nelíbilo ani mně.“
Mnohdy také s velkým zájmem sleduji rodiče, kteří svým dětem zakazují se vůbec přiblížit ke kaluži, zatímco můj syn v ní div že naplave. Patrně si myslí, že vůbec nemám smysl pro pořádek resp. že jsem prototypem lhostejného člověka. A že z mého synka vyroste člověk nevychovaný a nedbající na čistotu. A já si říkám: ať si to myslí…. A je možné, že se jednoho dne dočkají toho, že budou zahloubáni do svých myšlenek o přehnané čistotě a dalších podobných tématech a jejich dítě potají šlápne jednou nožkou do kaluže. Já jsem sama za sebe přesvědčena o následující úměrnosti: čím více louží malý človíček v době svého dětství potká a „prozkoumá“, tím více nejrůznějších zájmů pak bude mít v dospělosti. Je pravdou, že dětství s příliš úzkostlivou čistotou až sterilitou spjato nebývá. A moje doporučení zní: po dešti bude zajisté zajímavé jít prozkoumat kaluže v okolí svého bydliště. Pro tento účel vynalezlo lidstvo gumové boty. Klidně dítěti umožněte, aby si vyrobilo ozdobu z kousků lopuchu, aby pustilo po louži papírovou loďku, vyrobilo si v kyblíčku jakousi kašovitou směs složenou z písku a z vody, v zimě si na chvíli vyzkoušelo, jaké je posezení v závěji a nebo, někdy po dešti, přeneslo ve svém kyblíčku jisté množství hmoty ležící na dně louží z jedné louže do druhé.
Důležité je malého průzkumníka na jeho objevných cestách prostě neomezovat. Platí totiž, že jak úspěchy tak také nezdary mají své kořeny již v dětství. A čím více toho vaše dítě nyní získá, tím více bude někdy v budoucnu schopno předat jak vám tak také celému světu.
P.S. Kaluže pro něho nepředstavují zdaleka tak velké zdravotní riziko jako např. neumyté ruce před jídlem; čistota rukou před jídlem je to jediné, na co je třeba důsledně dbát od prvních chvil života dítěte.
Tedy vážení čtenáři! Také se vašim dětem líbí prozkoumávat kaluže po dešti nebo se hrát s nečistotou? Ptám se vás: co považujete za důležitější? Čisté dítě nebo pevné nervy?
Dětský povahový rys jako příslib úspěchů v budoucnosti
10 psychologických dárků od rodičů