Proč ženy odcházejí

Všechno se zdá být v nejlepším pořádku. Blahobytný dům, solidní partner, děti pomalu odrůstají… Ale v srdci máte smutek. A tak mizíte v dál a všechny zanecháváte v neporozumění a zmatku – partnera, příbuzné i přátele a blízké. V hlavách jim krouží všechna možná «Proč?», až se postupně dopracují k jedinému závěru: «Pálilo ji dobré bydlo». Jenomže vaše odpověď je úplně jiná.

Odejít od něho, ale ne od sebe

Možná očekáváte, že teď prohlásíme: „Vždycky za všechno může muž“. Ale ne, příčiny začneme hledat takříkajíc od kořene, od ženy samotné.

Přerušení vztahu totiž nejčastěji vyvolá sama žena. Přesněji ti brouci, které má v hlavě. Ať je partner sebelaskavější, sebevíc hodný a starostlivý, žena je v zajetí vlastních obav a přesvědčení. A právě jimi sama narušuje vzájemnou blízkost. Uvádíme některé z nich:

Přílišné zdůrazňování vlastní osoby a neochota vyslechnout také muže. Hlavní je to, co prožívá ona. Kvůli jejím cílům by měl partner obětovat ty své, zříci se vlastního rozvoje i kariéry. Pokud se muž nehodlá zříci svého vlastního já kvůli bohyni, je zkrátka zavržen jako bohyně nehodný.

Fanatická oddanost dětem. Důvod stejně častý jako nesmyslný. Protože ve chvíli, kdy je dítě vyzdviženo na piedestal zastiňující i oltář manželské lásky, tento krásný cit umírá.

Neústupný kariérismus a chování mužského typu. Moderní život a snad i jistá móda diktují své podmínky – neustálý rozvoj, ambice, vysoké příjmy. Čím vyšší je úroveň konkurence, tím tvrdších metod užíváte. A ze zaměstnání je přenášíte do vztahu. Z ženy se měníte ve velícího důstojníka či lídra týmu.

Soupeření s vlastním partnerem. Žena žijící podle zásady «Já sama», dokazující svou cenu výší příjmu, kterou navíc škodolibě partnerovi předhazuje. Což nevydrží žádný normální mužský.

Nezvladatelná touha brát na sebe příliš mnoho. Jinak řečeno, vlastníma rukama svého partnera emocionálně ničíte. Jestliže každé jeho přání pomoci/podpořit/postarat se narazí na vaše «Já to vím/znám/umím líp», hynou city rychleji nežli bakterie postříkané dezinfekcí.

Kritika. Kritizujeme buď z velké lásky nebo na základě touhy «aby všechno šlo podle mě». V obou případech je takové chování agresivním pokusem ovlivnit svobodnou vůli toho druhého. Dá se snad odpustit a snášet, když tě ten druhý chce věčně ohýbat podle svého?

Přehnaná soustředěnost na peníze. Když se božstvem stanou peníze, ztrácí cenu všechno kolem – láska, vztah i rozvoj. Je nemožné být jedna duše, jedno tělo, když vaši mysl zaplňuje vášeň docela jiná, finanční.

Neschopnost udržet se ve formě. Nejde jen o pouhé «vdala se a přibrala …náct kilo». Jde také o ztrátu zájmu o život. Když člověk prožitky a emoce nahrazuje jídlem, ztrácí život smysl. A totéž se děje se vztahem, jestliže místo vzájemného poznávání vlastních hlubin jen zbůhdarma ztrácíme čas.



Absence víry v partnera. Sem spadají žárlivost a podezíravost, strach důvěřovat partnerovi a jít jeho cestou. Žádný vztah nemůže obstát ve zkoušce nevírou, protože bez ní není čím ho posilovat.

Neschopnost najít si čas pro sebe. Muži by žena měla důvěřovat, ovšem neměla by přitom zapomínat ani na sebe. Aby však mohla porozumět vlastním touhám, přijmout své obavy a procítit vlastní možnosti, musela by se umět otevřít samotě. Musela by se naučit trávit čas v osamění a vychutnávat si důvěrné spojení se sebou samotnou.

Omezování osobní svobody. Bránit muži stýkat se s přáteli, chodit s nimi do garáže nebo na túry, dělat scény pro služební cesty, nepřát jeho povýšení, nechtít ho pouštět zkrátka nikam. Touha zavřít ho do klece a svázat mu křídla může dosáhnout jen dvojího výsledku: buď se muž podrobí a bude nešťastný, nebo ho takový přístup přiměje k odchodu za svobodou.

Absence zdravé lehkosti ve vztahu. Jakmile přestanete být holčičkou nebo milenkou, vytrácí se ze vztahu lehkost. Společný život se mění v rutinu. „Toužit“ a „těšit se“ je nahrazeno nekonečnými „je třeba“ a „musí se“.

Idealizace vztahu jako takového. Je-li váš pohled na vztah založen na šablonách předkládaných romány pro ženy a romantickými seriály, nemůže při střetnutí s realitou obstát. Pokud se obraz, který máte uložený v hlavě, zásadně liší od reálné situace partnerského vztahu, budou hádky a zvýšené nároky na partnera neustále přítomné. V takové intenzitě a s takovou frekvencí, jakou nevydrží žádný muž.

Odejít od něho v hledání sebe sama

Může přerušit vztah žena, která své brouky v hlavě neposlouchá? Která o nich dobře ví, má je pod dozorem a umí je tak říkajíc držet na uzdě? Ovšemže. Pokud k tomu má naprosto nevyhnutelné důvody:

Absence něhy, blízkosti a vzájemného porozumění. Pokud je vám ve vztahu zima, máte v něm hlad a nudíte se, nemá takové partnerství žádný smysl. Můžete i opakovaně žádat o větší otevřenost, více důvěry a srdečnosti, muž vám však stejně poskytne pouze to, co poskytnout umí a může. Možná, že časem se dokáže více otevřít. Jestliže však léta běží a věci se nijak nepohnuly, nemá skutečně smysl utrácet život očekáváním.

Rozdílný temperament a životní cykly. Když navazuje vztah, je normální zdravý člověk odhodlán k věrnosti jednomu partnerovi. Avšak být v této věrnosti šťastný je možné pouze tehdy, je-li plně uspokojován v dotecích, sexu, počtu sblížení. Jinak se společně prožitá léta změní v ustavičné hromadění pocitů křivdy a neuspokojenosti. Váš mozek a ego připojí k partnerovi kalkulačku. A muž nikdy nedokáže splatit všechny úroky.

Rozdílné životní cíle a morální zásady. Nejspíše nejzávažnější důvod ze všech zde uvedených. Můžeme se totiž přinutit žít s nedostatkem sexu, něžnosti a pozornosti, jen těžko však se vydržíme dlouho obelhávat, pokud každý z nás chce žít v jiné zemi a vyznáváme protikladné ideje. Pokud milujete zvířata a váš partner nesnáší psy, pokud se angažujete za lidská práva, zatímco partner uznává jen právo silnějšího… Toto jsou okamžiky, kdy je třeba pohlédnout pravdě do očí a říci jasně a zřetelně: «Stop».

Může žena odejít ze šťastné rodiny?

Jak mohla zajištěná a vážená žena a matka Anna Kareninová opustit muže a odejít k mladému důstojníkovi Vronskému? Titul a postavení vyměnit za odsouzení společnosti a nekonečné utrpení způsobené odloučením od syna? Existuje alespoň jedno jediné racionální vysvětlení jejího rozhodnutí, které v důsledku obrátilo vzhůru nohama její vlastní život i životy jejích nejbližších?

Existuje! Je to typický příklad ženy, která ztratila sebe sama. V manželství, společenských povinnostech a v důsledku nepřetržitých požadavků a ponížení, jichž se jí dostávalo od manžela. To je příčina dost silná na to, aby o zlomkrk utíkala z ubíjející stojaté vody a po hlavě se vrhla do bystřiny vášně.

Protože ono před okolím demonstrované rodinné štěstí nebylo štěstím. Srdce, které strádá, nevnímá hranici mezi prospěšným a nebezpečným. Jestliže touhu svého srdce zaslechnete pozdě, riskujete, že se nedokážete zastavit včas. Kdo je velmi silně vyhládlý, bude jíst, dokud se do něj něco vejde. Kdo dlouho marně toužil po tanci, bude tančit, dokud nepadne únavou. Hladoví-li někdo po lásce, je schopen se sblížit s prvním, koho potká. Není schopen zaslechnout ten slabý hlásek svého srdce, který ho zapřísahá: «Zastav se! Přestaň! Zachraň se!». Aby se člověk zachránil, aby neztratil spojení s vlastní duší, musí dokázat včas se osvobodit.



Jak se přestat bát ukončit vztah

Už jsme popsali jak pochopit, že je čas rozejít se. Jak se však vyrovnat s varovnými signály v hlavě, podporovanými navíc hlasy příbuzných: «Rodina, to má být na celý život!», «Jak se podívám lidem do očí?», «Děti nemůžou zůstat bez otce!», «V mých letech to radši nechám takhle, než abych zůstala sama…»?

V tomto případě nezbývá než sebrat veškerou odvahu a obavám se postavit čelem. «Možná, že doopravdy už zůstanu sama» – a představit si ten nejhorší možný scénář vývoje událostí. Představit si tu samotu, prožít si ty eventuální pozdní výčitky svědomí, kosé pohledy některých přátel a známých a zahlížení příbuzných. Ještě mnohem těžší však je přiznat si něco jiného: «Udělala jsem chybu při výběru partnera».

Pokud se vám ve vztahu podobná myšlenka do podvědomí vkrádá, snažíte se ji úmyslně potlačit: “Ne, to ne, vždyť se zdálo, vždyť to vypadalo…” Je snad osobní hrdost či pýcha důležitější než čestné poznání a přiznání si skutečnosti, že v tomhle vztahu jen utrácíte vlastní život trápením? A navíc po této cestě trápení za sebou táhnete i děti. Hrozí šance, že budou vyrůstat v atmosféře ustavičných hádek a dusivého napětí místo lásky. Že budou vnímat a znát pouze jedinou, od samého počátku ke krachu odsouzenou strategii vztahu mezi mužem a ženou. Právě rozchod je tím nejlepším způsobem, jak je zachránit před opakováním vlastních chyb.

Abyste se definitivně rozhodla změnit svůj život, je nezbytné uvědomit si svá přání a stanovit své hranice: co doopravdy potřebujete a jaké chování nikdy nebudete tolerovat. Čím jasnější to bude, čím zřetelnější bude vaše stupnice hodnot, čím lépe dokážete sama sobě vysvětlit a zdůvodnit každý její bod, tím snadnější pro vás bude se jí držet. O to jednodušší a celistvější bude váš život. Jak ve vztahu, tak mezi jednotlivými vztahy a třeba i po jejich skončení. Důležité je uvědomit si, že jste moudřejší a zkušenější. Což znamená, že příští partner by měl být lepší než ten předchozí. To ovšem platí pouze v případě, že dokážete vypracovat správnou strategii budování vztahu.