V klasické literatuře je láska často představována jako cit naplněný obětmi. Od «Romea a Julie» až po «Mistra a Markétku» zamilovaní jeden kvůli druhému podstupují všemožná muka a úskoky, aby chvíli byli spolu, načež se rozcházejí nebo rovnou zemřou. Získat lásku není nijak snadné, musí se kvůli ní trpět, čekat, trápit se a být trpělivý.
Nejspíš jsem v mládí přečetla hodně knih o lásce náročné a obětavé. Proto také po dlouhý čas byly moje lásky právě takové, plné dramat, slz a rozloučení. Zdálo se, že bez nich to není vůbec žádná láska, ale jen jakási nezávazná zábava. Naštěstí jsem prozřela, nebo snad jen dospěla, nebo mě zkrátka už unavovala trpět. Dneska je pro mě láska tichou radostí. Žádné oběti.
Je mi téměř 42 a čas od času se mi velmi zamlouvá být cynická. Prohlašovat, že nevěřím v lásku, romantiku a štěstí navěky věků. K mužům jsem přímá jako bambus. Bez váhání jim sděluji, co se mi líbí a nelíbí a co si přeji. Do háje je rovněž posílám bez sebemenšího zaváhání. Pravidelně si kladu otázku, jestli mi snad náhodou nezkamenělo srdce nebo se nějak speciálně nezatvrdila duše. Dříve jsem byla schopná celý den netrpělivě čekat na jednu jedinou esemesku a táhnout se někam na kraj světa, když mě On zavolal, bez rozmyslu jsem kupovala drahé dárky, jen abych Ho potěšila, snídaně a večeře jsem připravovala pouze takové, jaké chutnaly mému miláčkovi a kamarádky jsem otravovala až k nesnesení věčným vyprávěním o tom, co «On řekl».
Pod tím «On» se přirozeně skrývali různí muži, jednoho jsem měla ráda, s dalším jsem žila, do jiného jsem byla zkrátka zamilovaná, někdo mě přitahoval, jenže to bylo jednostranné… Avšak city, které ve mně vyvolávala ta mužská postava, se vždycky shodovaly — pokaždé jsem kvůli lásce byla ochotná opravdu k mnohému. Jestliže tedy teď se tato ochota vytratila, znamená to, že se vytratila i moje schopnost milovat?
V mládí se člověk trýznivě hledá, mezi osmnácti a pětadvaceti představuje jen jakési syrové «cosi». Jak by mohl pochopit, co se mu líbí, kde jsou jeho hranice a kým vlastně vůbec je, kdyby neprošel různými zkušenostmi? Proto se v mládí odhodlaně vrháme do nejrůznějších experimentů, ať už jde o zevnějšek, profesi, sex anebo lásku.
Po pětadvacítce získávají představy jakousi kostru. Člověku se dostalo vzdělání, jisté profesní zkušenosti, má zkušenosti se sexem a láskou. Není už přeci jen tak odhodlán k experimentování a jeho cíle nabyly určitějších obrysů. Některé dívky se dokonce i vdávají a pořizují si děti. Nebo lespoň navazují vážný vztah s touto perspektivou. Mnohé už člověk chápe o životě, ale ještě velmi málo rozumí sám sobě. Svá vlastní přání si plete s očekáváními společnosti. A lásku začasté zaměňuje za přinášení obětí. Což se týká především žen. I ty, které to nepřiznají, to mají v sobě. Zdá se jim, že tomu svému musejí vyhovět. Že se musejí přizpůsobit. Jinak se muž naštve a odejde. A to by byla hrůza!
Zralost je pro mě věkem skutečného seznámení se se sebou samým. Po «zaslepeném» mládí, nedospělém žití «pro někoho», začínáme konečně žít pro sebe a kvůli sobě. To neznamená, že snad nikoho nepotřebujeme. Že se z nás stali úspěšní, sobečtí, soběstační jedinci. Ne ne. Stejně jako ve dvaceti toužíme po lásce a něčím teple, toužíme po vztahu. Jenomže už víme, že ve zdravém vztahu je všechno oboustranné. Musí být. A muž si to buď přeje také, nebo ne a pak z našeho života odchází. Jak pravil Omar Chajjám, «Nepotřebuji toho, kdo nepotřebuje mě».
Proto pokud jde o mě, více už:
1. Nečekám na telefonát nebo SMS od muže. Buď napíšu sama, nebo prostě vymažu z kontaktů někoho, kdo nenajde čas na krátkou esemesku «Promiň, dneska nemůžu, zavolám, jak to půjde».
2. Nejdu na schůzku, jestliže její místo nebo čas mi nevyhovují. Aby to setkání přineslo radost oběma, musí také oběma vyhovovat. Pokud muže nezajímá, zda čas a místo ženě vyhovují a nezajímá ho ani ženino přání respektive jiný návrh, nezajímá ho nejspíš žena sama. O takového muže nestojím.
3. Nepromíjím muži, když zapomene na moje narozeniny a jiné pro mě významné svátky. Líbí se mi muži, kteří s potěšením utrácejí peníze pro ženu, která se jim líbí – to jest pro mě. Lidé skoupí na peníze jsou obvykle skoupí i ve všem ostatním. Nepozornost k datům, která mají pro člověka význam, to je nepozornost k člověku jako takovému. Jestliže jsme do někoho zamilováni, chceme ho rozmazlovat a chceme mu dělat radost. Všechno, co má význam pro něj, má význam i pro nás. Pokud to tedy pro muže význam nemá, je mu líto peněz nebo zapomněl, může rovnou zapomenout i moje telefonní číslo.
4. Pro mužskou nemajetnost a neúspěšnost nemám žádnou omluvu. To neznamená, že chci od muže pouze peníze. Ale tvrzení, že «S milým je i v chatrči ráj», rozhodně nezapadá do života vyzrálé ženy. Chatrče si prožila v nějakých dvaceti letech. Ve čtyřicítce už si vlastníma rukama zbudovala pohodlný život a omluvu pro takové muže zkrátka nemá.
5. Nemlčím o tom, co se mi nelíbí. Jistěže nebudu muže devastovat ustavičným rýpáním a výčitkami. Jsou však věci, které ten druhý neodhadne, čistě proto, že on sám je jiný. Jestliže nemiluji velkou rychlost, nebudu mlčet ani nadšeně vzdychat, když mužova minimální rychlost je 120 kilometrů v hodině. Určitě nebudu naštvaně ječet «Co děláš, jak to jezdíš?», ale klidně ho požádám «Prosím tě, zpomal, jsem z rychlé jízdy nervózní a bojím se».
6. Nebojím se na cokoli se zeptat. A stejně tak se nebojím na cokoli odpovědět. V mládí se obvykle bojíme ujasňovat si, čemu nerozumíme, protože nechceme muže odradit, naštvat nebo snad zranit. Jenomže právě různé neujasněnosti pak kolikrát zraňují nás. Zranění už mám dost, teď si raději věci podrobně ujasňuji.
7. Nežehlím pánské košile. Žehlení nesnáším. Už žehlení vlastních blůz je mi na obtíž. Už zkrátka pro muže nedělám nic, co mi vadí dělat i pro sebe samotnou. Pokud mě miluje, vyžehlí si košili sám. Nebo si ji dá vyprat i vyžehlit.
8. Sex nepokládám za lásku. Sex může být s láskou spojen, ale taky s ní nemusí vůbec souviset. Láska pro mě znamená, že si sám vyžehlí košili, ráno se mnou bude mlčet, protože mě po ránu vůbec není do řeči, zapamatuje si jméno mojí kočky a kolik cukru si dávám do kávy, v květnu mi přinese kytici čerstvě utržených, právě deštěm pokropených pivoněk a dokáže večer přijít a sám od sebe a bez řečí opravit kapající kohoutek. Jestli tohle všechno chybí, pak nemůže být řeč o lásce, jde o sdílení lože.
9. Nežárlím na muže kvůli jeho přátelům nebo zaměstnání. Nežárlím na děti z jeho minulých vztahů. Jestliže mě muž miluje, najde si pro mě čas. Zařadí mě do svého nabitého programu porad, služebních cest, fotbalu s kamarády a rybaření se synem. Vždyť já sama mám život také nabitý povinnostmi a bohatý zábavou s kamarádkami. Jestliže si i přitom jeden pro druhého najdeme čas, pak je to OK, máme vztah. Jestliže však čas najdu jenom já, zatímco on toho má pořád strašně moc a nemůže se uvolnit, budu si muset pro plnohodnotný vztah najít někoho jiného.
10. Nesnažím se kvůli mužům vypadat líp. Naopak, při seznámení mohu vypadat i hůř než obvykle a vést si poněkud hruběji a cyničtěji, být důrazně přímočará. Nemám žádný problém s vyprávěním o svých problémech nebo těžkostech. Kdo o to stojí, může vždycky nahlédnout hlouběji a dál. A kdo ne, projde zkrátka jen tak kolem.
Je mi skoro dvaačtyřicet. A jsem jako bambus. Rovný, pevný, pružný a nijak zvlášť náročný. Je těžké mě ohnout, zlomit nebo vykořenit. Už jsem zocelená. Ale stejně jako dřív stojím o lásku. Jen kvůli tomu nehodlám nic obětovávat. Láska má něco tvořit a ne přinášet oběti a bourat. Pojďme raději něco vytvářet.
Psychologie ženské žárlivosti
Usilujte jeden o druhého každý den
no to si dělá srandu, ona chce po chlapovi jako důkaz lásky nošení vlastnoručně natrhaných květin ve 40, což mu může být na obtíž, protože je to vyzrálý muž a má své priority a také, aby si pamatoval, jak sladí kafe, když mu to ve 40. bude na obtíž, protože už má vyzrálý mozek na to, aby si pamatoval, hlavně ty podstatné věci, kdy ona není schopná „vyzrálá“ žena mu není schopná vyžehlit košili, když je jí to na obtíž a on může mít hodně práce, protože ona po něm přeci chce aby byl úspěšný a měl dostatečné zázemí a nemá čas nebo sílu po náročném dni si dát někam obstarat košili a oblek – takže prostě ona chce zařízeného, bohatého, schopného podpantofláka, pro kterého neudělá nic, co sama nechce, ale on aby pro ní a domácnost udělal všechno a je úplně jedno, že on to prostě nechce, je to přeci jeho povinnost to pro ni udělat a navrchol mu ani nedá, protože to pro ní nemusí být součást vztahu … už asi nemá cenu ani pokračovat dál, co je tohle za nádheru, chlapi porvěte se o ní 😀
Děláte si srandu? 2,3,4,7,8,10 to je ve vztahu cesta do pekel!!! Tyhle články plné doměnek a fantazií z amerických seriálů mě dokáží neuvěřitelně na…t. Protože jestli tohle čtou lehce ovlinitelné slečny kolem třicítky, které se chtějí z nějakého důvodu vdát,…tak já asi ženskou buď neseženu nebo zůstanu singl z vlatní vůle…
Všude tam prostě chybí slovo kompromis nějaká rovnováha. Podle paní, (nedivil bych se, kdyby podle slečny :D), autorky naprosto mizí úloha toho chlapa ve vztahu nebo v budoucnu v rodině!
To co píše autorka je zkrátka: „Buď to bude po mém, nebo to nebude vůbec. A tím pádem o tebe nestojím.“ Co to doprdele je? Vrchol sobectví! Egismus! Nic jeného.
Kam se tedy poděla ona úloha muže… otce dětí? Asi šel sbírat kytky…
Vzpomněl jsem si na skvělý článek od jednoho psychologa, který pojednával o absenci otce v rodině, kde mimo jiné psal, že když dítě nevidí, že otec dostává u stolu jídlo jako první, tak si dítě přestane uvědomova jakousi hierarchii v rodině. Tím pádem přestane vnímat jakoukoliv autoritu. (netvrdím, že muž je v rodině víc). Berte to jen njako příklad.
Jen se dostávám k budoucímu problému, kterému v dnešní době silných a nezávislých matek, čelí spoustu rodin.
Díky tako vedeným vztahům (jak popisuje autorka – a dufám že jich je minimum) se z dětí stávají agresivní rozmazlení deprivanti, kteří v průběhu mentálního vývoje neuznávají jakýkoliv respekt vůči autoritám. Lidově řečeno, chlap někdy musí praštit do stolu a říct: „bude to prostě takhle.“ A to jak v rodině, tak ve vztahu. Když to bude takhle submisivní ťunťa,(a myslím, si že takových je hodně málo), tak si ho přestane vážit jak partnerka, tak např. syn. A to může mít ještě katastrofálnější následky, než udržovat vztah se sobeckou ženskou.
No tvl.. Mě je 52, tedy už se nebojím. Ale tuhle celebritu bych potkat fakt nechtěl.. 😎
No to je opravdu síla, brát muže jako nástroj a když nastane jen malá chybička tak hned “zmiz mi ze života”. Pak se můžou ženy divit “co si z nás vychovávají”…
Zkusim tady sumarizovat jak na me pusobi jednotlive body, je to muj subjektivni nazor a dost mozna jsem nektere veci spatne pochopil, ale takhle to vnimam kdyz to ctu:
1. Neschopnost pochopit, ze jini lide maji taky zivot a jsou situaci kdy treba nemuzou nejakou dobu odepsat, nasledovane detinskou urazenou reakci.
2. S prvni vetou souhlasim. Bohuzel zbytek je napsany zpusobem, ze autorka proste odmitne a neiniciuje zadny druh vyjednavani o miste a casu, mozna to jenom spatne chapu. Pochybuju, ze pri projevene snaze o zmenu mista ci terminu by nekdo rezolutne odmitl jednat. Pokud by to ovsem nebylo zpusobem „tohle ne, bude to takhle a nebo vubec“ coz me bych tak nejak z autorcina stylu popisu ocekaval. Vzdy je treba pamatovat, ze ostatni jinym lidem do hlavy nevidi.
3. Malicherne lpeni na detailech zavrsene vyzadovanim penez, netreba dodavat vic.
4. Jak nemas prachy tak se mnou nemluv. Vazne se pak lidi divi kdyz se rika, ze nejvic sexy na chlapovy je zlata platebni karta? Ne uplne vtipne je, ze takto zajistene chlapy lovi i zeny okolo 20, takze je potom daleko sirsi konkurence v dane kategorii muzu.
5. Komunikace je dulezita, pripadny nedostatek tolerance je skodlivy. Oboustrane.
6. Zajimalo by me, jak by autorka reagovala na stejne zachazeni z druhe strany. Nekdy vyrcene veci boli a tedy pokud by partner mel podobne nastaveny filtr, muze ocekavat ze zranovani bude stejne pokracovat.
7. Neschopnost prizpusobeni a nepochopeni delby prace. Kdyz uz teda zehli, je takovi problem ozehlit i tech par kosil navic? A hned v nasledujicim bodu se ocekava, ze domaci prace jako oprava kohoutku bude vykonavat muz sam od sebe a bez reci, vidite ten paradox?
8. Tenhle popis lasky me spis prijde jako popis nezavazneho vztahu.
9. Tento bod zacina tim ze nezarli na muze kvuli pratelum, rodine nebo zamestani a konci presne tak jak by zarleni dopadlo – kdyz si na me neudelas cas, tak tahni pryc. Dalsi paradox. Neco me rika, ze ta premira zabavy s kamaradkami by tam hrala vyznacnou roli, pri organizaci spolecneho casu. Tedy zni to ze se ocekava, ze muz si vzdy musi najit cas na zenu v terminu ktery vyhovuje ji, bez toho aby ona upravovala svuj vlastni harmonogram?
10. Tohle je pekny priklad neprojevovani zajmu, ktere v predchozich bodech autorka s gustem tresta.
Tedy abych to zakoncil, opravdu si nemyslim, ze by vyzrala zena mela byt narcisticka, sebestredna zena ktera musi mit pozornost kdykoliv se ji zamane a vzdy musi byt po jejim, navic chtit pro sebe vzdy jen vsechny vyhody. Spis me to prijde jako zakoreneny postpubertalni pristup, mozna inspirovany sexem ve meste nebo necim podobnym.
Kazdopadne autorce preji aby nasla sveho pana bozskeho, ikdyz ten nejspis lovi nekde v kategorii 20 letych a mene do sebe zahledenych zen.
Prirovnanim k rostline me tenhle zpusob chovani spis nez bambus pripomina bolsevnik, ktery kdyz si ho pustite na zahradu, tak ji dokaze radne zaneradit. Viz vynatek z wikipedie:
„V současné době je bolševník velkolepý v mnoha zemích severní polokoule, včetně České republiky, veden jako nebezpečný invazní druh, který je schopen ničit původní ekosystémy na daném území.[2] Fototoxické furanokumariny, které obsahuje, u člověka způsobují těžké fotodermatitidy (dráždí kůži a způsobují vyrážky a puchýře). “
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bolševník_velkolepý
Koukam, ze nejvetsi potrebu to maji komentovat panove. Uprimne musim souhlasit, ze clanek nese az prehnany nadech zhrzelosti a opovrzenim k muzskemu pohlavi, ale bohuzel tohle je dnesni zkusenost s vetsinou muzu. Jsem 34 leta matka samozivitelka (otce meho ditete Ani nenapadne aby se jakkoli podilel na cemkoli) a v mnoha bodech bohuzel chapu, proc autorka zaujima tento postoj. Take jsem byvala ten hodny a naivni tip, ktery budi partnera oralnim sexem a snidani a dnes uz vim, ze ty panske „kompromisy“ jsou Jen obcasne vyhoveni zene za cenu dosazeni sveho. V mnoha bodech se s timto clankem stotoznuji, take uz mam neschopnych muzu plne zuby. Chlap vseobecne nese mnoho prvku, ktere zenu vytaci k nepricetnosti, uz to,
ze zena vubec s nim chce neco budovat, je pro ni velkym kompromisem, takze nevim, co je spatne na tom, ze si chce vybrat nekoho, kdo ji za tento kompromis opravdu stoji.
A kdo by chtěl vyšeptalou čtyřicítku,s mozečkem fazole…pane bože,tak ona není ochotná nic obětovat,nic udělat,ale on musí být stále v pohotovosti,naslouchat ,poslouchat,předvídat a vše si dělat sám a hlavně jí neotravovat. To je 100% recept jak zůstat do smrti sama.Bože ta musí být ale neodolatelná krasavice když má takové sebevědomí.Být chlap ,neopřela bych si o takovou ,,hvězdu“ ani kolo.
No, tak to je zvláštní sonda do duše ženy. Jakmile vztah budeme vnímat jako rodinu, partnery jako mámu a tátu, asi bude jasné, že láska skutečně má a musí oběti přinášet. Musí být vyváženým kompromisem, musí být vyzrálá, abychom životem prošli se ctí. Určitě také unavuje a vyčerpává. Ale taková láska nezemře s námi, nespotřebujeme ji (egocentricky) sami, bude pokračovat. O to, myslím, jde.
Máte pravdu muž je hlava rodiny, ale žena je krk, který s ním otáčí, ale moudrá žena to rozhodně nedělá neuváženě. A také se mi líbí rčení,, žena následuje svého muže, ale moudrý muž umí naslouchat přáním své ženy.
Bohužel, po svých zkušenostech musím s autorkou naprosto souhlasit. Je úplně jedno, jak moc se muži po přečtení článku rozčiluji, vyhovět jim, jen aby byl klid a mír, aby muži byli spojeni, to je jistá cesta do pekla, kterou bych především mladým nezkušený dívkám nedoporučovala. Bohužel.
David, to jsi napsal moc krasne. A vzdy zalezi jen na tech dvou. Laska je jako kvetina, ktera se Musi zalevat,aby neuvadla.
Ta pani asi nema deti podle toho Jak zminuje partnerovy deti.
Kdyz Prijdou deti, meni se i postoj tech dvou. Ted uz nejsou jen oni dva, ale tri nebo vic. A kdyz zehlim pro deti, vyzehlim i kosile pro Muze a s laskou. A uvarim pro nej a pro deti veceri. A muz je za to stastny, Co pro nej delam a proto Me za to z lasky obdari kvetinou.
Myslim, ze podstatou toho clanku nebylo, ze jde o dva jednotlivce, kteri maji svuj vlastni zivot, ale o to, spolecne. Zena nechce delat veci, protoze musi, protoze ve spolecnosti je to tak nastavene. Ocekava, ze kvuli lasce, udelaji oba neco. Vzajemne si davaji, protoze to tak citi. Nejde o nevyzehlene kosile a dary pro ni. Jde o to, ze pro druheho udelas cokoli, kdyz milujes. Avsak musi to byt vzajemne, jenak se to otoci a dava jen jeden a druhy bere, protoze je to pohodlne. To je zdarna cesta ke konci. Zaroven je treba tolerovat i zivot toho druheho, jeho cas, jeho potreby.
Dámy a pánové já takového muže mám. Přesto všechno co pro sebe jsme schopný udělat, se nijak neomezujeme. Právě naopak nikdy jsme neměli s nikým větší svobodu, protože nic nepřepadstirame.
Z těch komentářů je jasně vidět jaký mají muži obrovský strach ze sebevědomých žen. V některých kulturách muži sebevědomé ženy obdivují a zbožňují, tady u nás v zastaralém Česku je to prostě nemyslitelné. Ano žena má právo být kým chce ona a rozhodovat osvém osudu a svém životě. Pokud se muž uspokojí s naivné putkou tak to je jehich problém. Ona ta naivní puťka je celkem neáročná a muž se pak nemusí vůbec snažit. Pokud chtějí dobýt něco cennějšího, tak jim fandím a obdivuju je. On je ten život totiž pěkně nudný když člověk nemá žádné velké cíle.
Já vám teda nevím. Nějak je to všechno individuální a o vlastních zkušenostech. Mám 3 děti, 14 let vztah s mužem který nemá nikdy čas, jen práce, práce a zase práce, celý roky toleruji příchody v 22h a později, to už teda bývám silně znechucená a otrávená ale celou dobu do podporuji v podnikání a pomáhám jak můžu. Ale nemáme vlastní dům, já a děti máme trvalé bydliště u rodičů, on zas u svých. Tvrdí že jsme pro něj důležití ale čas si nikdy neudělá, ruší co si domluvíme nebo jen slíbí a nic se nestane. Nemůžu s autorkou souhlasit, páč žehlím, vařím, topim, dělám taxi, sekretářku, starám se o děti…apod a vše sama. Jsem unavená, znechucená a otrávená. Je jedno kolikrát mu řeknu jak se cítím. Vždycky řekne jen hm, já vím. Ale nic se nestane. Nestojím ho jeho peníze, jako jo koupit pračku když je potřeba je fajn. Ale já doprdele umím uvařit i z mála a šetřit umím. Je mi přes třicet a nemám základní věci…pro mě důležité. Domov, klid, jistotu a společně trávený čas. Děti se na tátu nikdy neptají, jsou zvyklí že je pryč. A mě to drtí, vidím jak nám život utíká mezi prsty a nejsme my ale on a já s dětmi. A to píšu jen zlomek toho v čem žijeme. Máme spolu 3 děti a tak nechci trhat ,,rodinu“. Ale sakra to musím jen čekat kdy přijde? Kdy se vyspí u televize nehledě na to že bych raději byla v posteli, páč se mi dcerka budí několikrát za noc. Jsem unavená, ale psychicky, otrávená, znechucená a cítím se sama a nemilovaná. Předem vím jak jeho sliby dopadnou, vím že zapomene na narozeniny, letos už 4té po sobě. A ano stačila by mi utržená pampeliška po cestě domů. Dělám vše co se ode mě očekává ale kromě děti nemám nic! Tenhle život mě nebaví. Takže ano i já jsem cynická, zhrzená ženská která nevěří v lásku a manželství, a co víc? Vím že kdybych mohla odejít byla bych s dětmi sama a spokojená. Už bych žádnýho nechtěla, že strachu že by to zase skončilo stejně. Možná mě teď taky odsoudíte jako autorku, ale to je vlastně fuk, je to můj názor a náhled do mýho života. Tak to prostě je.
Zdravím,
je mi 42. V mládí jsem dělala přesně to co se očekávalo. Přizpůsobila se a své potřeby podřídila těm partnerovým. Jak to bylo? Vařila jídla, které muž měl rád. (A taky jsem jeho ,,jídelní“ potřeby financovala. Jsem přece emancipovaná a nezávislá. Pracovala jsem, aby byly peníze doma. Byla jsem doma hospodynkou, aby bylo všechno naklizeno jak má být. A snažila se být tou nejvíc sexy ženou v okolí, aby na mě byl můj muž hrdý. Později také vychovávala naše dítě, aby měl muž svůj klid když přišel domů. Co se stalo? Přibrala jsem, protože vařit dvojí stravu by neunesla moje peněženka ani časový harmonogram. Přišla jsem o koníčky, nikoli kvůli dítěti, ale protože na ty moje tak nějak nezbyl prostor. To nemluvím o nějaké seberealizaci. Považuji se za umělkyni a potřebuji ve svém životě tvořit. Hm, mé tvoření bylo pro partnera nedůležité i po dlouhých debatách. Přestávala jsem mít sílu a už jsem zdaleka nebyla ta sexy žena, co jsem byla na začátku. Dovršil to fakt, že jsem se nedočkala pomoci ani v té oblasti (péče o domácnost), na kterou mi nestačily síly jako ženě. Moudré knihy (Mars a Venuše atd) hovořily o potřebě muže vykonat práci tehdy až se mu bude chtít. Půl roku v čudu a skutek utek. Mé pokusy o komunikaci v tomto bodě jaksi selhávaly. Byla jsem zhnusená a mrzutá, opadl můj zájem o intimní život. Tento koloběh událostí proběhl v mém životě již3x. Vždy to došlo tak daleko, že jsem partnera opustila, zvedla hlavu a dala se znovu dohromady. Nyní jsem ve vztahu, kde po partnerovi důsledně vyžaduji svůj prostor na vše co sama potřebuji. A to nemusím být žádná hvězda. Když já Ti vyžehlím košili (ačkoliv to bytostně nesnáším) ty bez řečí vyměníš žárovku, protože mě se motá hlava ihned když Tě o to požádám. Něco se mi stále nedaří vychytat, mám také méně energie než před dvaceti lety, ale přístup typu nebude všechno podle tebe, se mi sakra vyplácí a taky jsem si připustila fakt, že pokud můj nynější partner nepochopí, že ve vztahu má panovat rovnost, jak v rozdělení prací o domácnost, tak prostoru pro koníčky a v neposlední řadě ta finanční, tak ho s lehkým srdcem opustím také. Takové drobnosti, že zapomene na můj svátek jsem ochotna přehlédnout
Mě by spíš zajímalo když se muži tak rozčilují a že ženy vlastně s lásky k mužům měli dělat všechno ,a to ji já ráda projevuju lásku péčí o druhého, co vlastně dělají muži pro ženy?🤔 Jak oni projevují lásku k ženám když dneska se ženy živý sami a kolikrát musí i ty muže i oni chodí do práce a navíc ještě po práci musí v nakoupit, uvařit , vyprat, udělat úkoly s dětma a o děti se postaeat a pak po všech ještě uklidit a pečovat o manžílka kterej si jenom leží na fauči a ještě kritizuje že to je špatně udělaný a pak se odpotácí do ložnice a chce aby ona nakráčela plná vášně a udělala mu to co nejlíp, kde je vlastně ta podpora a láska od muže? Když on chce všechno kolem něj ale sám nic nikdy nedává není divu že pak se s žen stávají takovýhle jako pisatelka, muži si za to můžou sami, bohužel a je to škoda, protože nejvíc sexy je chlap kterej je skutečně chlapem a je pro ženu oporou a pomocí ale to zřejmě skončilo první světovou a všichni skuteční muži vymřeli
Máte pravdu muž je hlava rodiny, ale žena je krk, který s ním otáčí, ale moudrá žena to rozhodně nedělá neuváženě. A také se mi líbí rčení,, žena následuje svého muže, ale moudrý muž umí naslouchat přáním své ženy.