Jak najít lásku k sobě samé ? Postoj ženy bohyně

Každá žena se dříve nebo později zamyslí nad láskou k sobě samé. Žít v ustavičném očekávání, že nám svět cosi nadělí, nebo naopak ustavičně svět odsuzovat, se nedá. A tak přichází moment, kdy si žená náhle uvědomí, že všechno, co je mimo ní, je druhotné. A to, co má uvnitř, co se skrývá v jejím nitru, to je ona sama – a právě to je to nejdůležitější. Jako elementární příklad nám může posloužit jednoduché pozorování: je-li ženě dobře, je v rodině klid. Jak se to říká? «Když se maminka usmívá, je všem doma dobře». Jakmile žena zesmutní nebo je zkrátka v nepohodě, stahují se mráčky nad celou domácností.

Co vlastně znamená mít se ráda? To úplně první je smýšlet o sobě pozitivně. Nikdy se neodsuzovat, nikdy si nenadávat. To určitě neznamená, že se snad věčně, za každou cenu a v každém stavu mysli i těla máme usmívat, jakkoli blahodárný vliv úsměvu je nezpochybnitelný. Mít se ráda prostě znamená přijímat se v každém rozpoložení. Dovolit si plakat, dovolit si mít mizernou náladu a když se nám chce, dovolit si smutnit. Bez nějakého odsuzování, s přijetím skutečnosti, že teď si zkrátka trochu zasmutním. Půlhodinku věnuji chmurám a stesku. Můžete si být jistá, že po pěti deseti minutách se vám už vůbec nebude chtít být smutná. Spousta obav i strachu se rodí čistě z vědomí, že nedej bože se jim poddat je špatné a nesprávné. Že na to zkrátka nemáme nárok. Jestliže však si dovolíme prožívat všechny podobné jevy bez nějakého dělení na správné a špatné, stav věcí se okamžitě změní. Zasmutníte si, můžete životu poděkovat za lekci a ponaučení a udělat v mysli nebo i skutečně krok směrem k nové realitě. V ní najdete nová ponaučení a nové zkušenosti a novou sebe samotnou.

Lásku k sobě samé nacházíme prostřednictvím obcování se svou vlastní duší. A právě tohle představuje pro mnohé naprostou záhadu. Jak mám slyšet sebe sama? Člověk už je tak navyklý na všechen ten vnější a a ještě více vnitřní shon, že jakékoli signály chápeme jako povel k akci. Ještě horší je, že často nás k jednání přimějí naše obavy, vnitřní strachy. Najít v sobě lásku však dokážeme nastolením vnitřního ticha. Ztichněte na pár minut, zastavte svůj vnitřní dialog, uvolněte tělo i mysl. Bezpochyby pak zaslechnete odpověď vycházející z vašeho srdce.

Když se máme rády, nemáme čas zlobit se na jiné. Proč bych se zlobila? Musím stihnout porozumět, čemu mě tenhle člověk nebo tato událost mají naučit. Žena Bohyně se nikdy nebude proklínat: proč jen jsem tohle udělala? Využije každou příležitost, kterou jí život přináší, aby se něčemu naučila. K nalezení sebe samé. Lásku k sobě samé můžeme v její přirozenosti přirovnat k přirozenosti dýchání. Dýcháme-li volně a lehce, dostává se tělu dostatek kyslíku. Funguje, jak má. Z toho pak vyplývá fyzické zdraví a dobrá nálada. Proto ve chvílích, kdy cítíme, že lásky k sobě máme jen málo a dostavuje se sebeobviňování a odsuzování sebe sama, musíme se soustředit na svůj dech. Vdechovat lásku a představovat si, jak zaplňuje každou buňku těla.

Mít se ráda znamená plnit si své sny. V každém okamžiku žena vytváří svou realitu, svůj prostor. Ve stavu Bohyně věří, že svět se o ni postará. Její starostí pouze je sdělit mu své sny. A hotovo:)). Žena sevřená strachem však o svých přáních mlčí. Bojí se ztratit to, co už má. Pokud však chová k sobě lásku, její sny se plní jako zázrakem. Protože ví, že všechno, o čem sní, co si přeje, po čem touží, si také zaslouží. Klidně, s radostí a hlasitě sděluje světu či partnerovi, co má v úmyslu, jaké jsou její záměry. Jako nápovědu uveďme, že si svá přání nemusíte nepřestajně drmolit pod nos. Sdělujte je Vesmíru. A nikdy se v jejich výběru neomezujte. Vždycky můžete požádat o něco jiného.



Pocit odsouzenosti a smíření se s tím, co už máte, jako s něčím definitivním, to jsou projevy nelásky k sobě samé. Je to uvíznutí v bažině věčných očekávání a smůly. Láska k sobě samé znamená život tady a teď. Utíkáte-li se od sebe sama do vzpomínek nebo nějakých planých úvah co by kdyby, ztrácíte úplně zbytečně spoustu energie. Zbytečně zatěžujete mysl. Žijete-li úvahami místo abyste žila citem, zaslechnete svou duši opravdu jenom těžko. Existuje velmi účinný a přitom jednoduchý způsob, jak se naučit žít tady a teď. Musíte si nahlas pojmenovávat všechno, co děláte. Probudila jsem se, teď jsem se protáhla, postavila nohy na zem a obula si pantofle… Myji se, oblékám, líčím se… Zkuste takhle prožít alespoň jeden jediný den. Zjistíte, že v čase tady a teď se děje mnoho zajímavého, jenomže my to bohužel velmi často vůbec nepostřehneme.

Mít se ráda znamená dopřávat si radost a potěšení. Dělat své duši radost alespoň sedmkrát denně. Nebuďte líná a udělejte si seznam všeho, co vám působí radost. Vytiskněte si ho a umístěte na hodně viditelné místo. A hlavně – nezapomínejte seznam měnit v realitu. Všechno, co děláte pro sebe, musíte dělat s potěšením a s úsměvem. Vvýraz «najít si čas pro sebe» zapomeňte. Vyřaďte ho ze slovníku. Nehledejte pro sebe čas, naopak si ho věnujte přednostně, s radostí, úsměvem, s představou, jak sebe, kterou máte tak ráda, potěšíte. Každá minuta, každá vteřina vašeho času náleží především vám. «Najít si čas», to platí leda o nějaké povinnosti, například úklidu v domácnosti. Jinak by to totiž dopadlo tak, že žena zabývající se domácími pracemi by snad už ani ženou nebyla. Žena cítící se Bohyní se rozhodně nebojí předvést sebe sama světu. Odhaluje v sobě nové schopnosti, rozvíjí se a roste, obnovuje svůj šatník, účes i doplňky… Žena přece krom jiného přichází na svět proto, aby přitahovala pozornost mužů a zahřívala je svou láskou. Sedět někde v tmavém koutě jako šedivá myš, to může trvat dost dlouho.

Láska k sobě samé nemůže existovat bez svobody a poctivosti. Poctivá musíte být v první řadě sama k sobě. Jestliže si dokážeme poctivě přiznat, že máme také některé negativní rysy, například chamtivost, závist nebo něco podobného, přestáváme bojovat sami se sebou. A zároveň se tím snadno, svobodně a zcela lehce rozhodujeme žít v radosti a ne v třasovisku obav a pochyb, kdo má krásnější oblečení a kdo je štíhlejší. Ženiny zářící oči jsou její hlavní ozdobou. Nedají se s nimi srovnat žádné brilianty. Poctivost zbavuje vnitřní ženin svět napětí a předstírání. Učí ji být vděčná za to, čeho se jí už dostalo, co už má. Čas od času bych takovou sebeprověrku měla podstoupit každá žena. Poctivě prozkoumat svůj stav, svoji pozici, svůj postoj k životu. A to, co je zbytečné, co překáží, nemilosrdně zlikvidovat. Naopak, věci potřebné rozvíjet. Svobodně se projevit taková, jaká jsem, to je projev skutečné lásky k sobě samé.

Pro ženu bohyni je život hrou. Určitě se nebude trýznit analýzami při hledání smyslu života. Bereme-li život jako hru, je velmi snadné ho tvořit a měnit. Beze strachu, že se nám něčeho nedostane, že nás někdo o něco ošidí, že nám něco nevyjde… Důvěra ke světu není nic jiného než důvěra k sobě samé, takové, jaká jsem. Žena, která se miluje, umí také lásku dávat. A nemá pražádné obavy, že tím snad zchudne. Že o něco přijde. Vždyť přece ona sama je Láska!!!