Ženské archetypy a jejích vliv na život ženy

Existují čtyři podmíněně pozitivní a čtyři podmíněně negativní ženské archetypy.

Pozitivní:

• hospodyně
• princezna
• lovkyně
• kněžka

Negativní:

• zlá macecha
• špatná holka
• amazonka
• čarodějnice

Přidělování archetypů probíhá podle toho, jak žena vypadá, jak se chová, jak mluví, čeho si váží, čemu věří, co pokládá za pravdu, co umí, co ji motivuje, jaké jsou její osobní vztahy s rodiči, vztahy k přátelům a mužům, jaké má peněžní příjmy a jaká je úroveň její osobní energie.

V průběhu života žena většinou projde všemi uvedenými archetypy. Pro každou ze životních etap se zapojuje určitý archetyp, někdy vědomě, jindy ne. Také zapojení negativního archetypu může být užitečné, pokud je vědomé a žena se neocitne v jeho vleku.



V životě ženy výrazně vystupují následující životní etapy:

• bonbónovo-květinová před prvním sexem,
• společný život před uzavřením manželství,
• uzavření manželství a narození prvního dítěte,
• další společný život.

Archetyp „princezna“ .

V ideálním případě všechno začíná právě „princeznou“. U některých žen končí tato etapa v patnácti, u jiných v šedesáti. V tomto pojetí vidí okolí ženu či dívku jako bytost naivní, budící důvěru, zcela nerizikovou, těšící se přízni ostatních. Je to pojetí nezbytné do setkání s tím pravým, dále v bonbónově-květinové etapě, ale i ve zralém věku, pokud je žena osamělá – i tehdy je třeba zapojit „princeznu“. Princezna je naprosto něžná, bezbranná, nosí pastelové tóny, věří na romantiku, váží si přátelství, neumí říkat ne, vůči každému se cítí být čímsi povinována, motivují ji úspěchy jiných, dosud se nenašla, je silně marnotratná, peníze se u ní nikdy dlouho nezdrží, energie jí stačí sotva tak na snění, snadno se seznamuje, umí navazovat vztahy, ale neumí je přivést k jejich zákonitému vyústění.

Princeznu je dobré „zapojit“, když je třeba o něco prosit či žádat, seznámit se s nějakým mužem nebo jeho rodiči, případně něco chtít po nadřízeném.

Archetyp „špatná holka“.

Stává se, že se princezna dopustí něčeho špatného, nějakého skutku, za který ji maminka rozhodně nepochválí – a tehdy se promění ve „špatnou holku“. Jsou ženy, které se v této fázi neocitly nikdy. Avšak jakkoli podivně to může znít, je tato etapa důležitá a potřebná, protože je v ní mnohem více energie a také daleko více vervy a sil k seberealizaci. Jistěže „princezny“ společnosti daleko více vyhovují, protože řídit takovou nějakou „špatnou holku“ se jen tak snadno někomu nepodaří. Hlavní devizou špatné holky je protest a hlavní její inspirací pevné přesvědčení, že představuje něco zvláštního. Špatná holka pokládá sama sebe za geniální, vztahy s rodiči má mizerné, počet jejích přátel stále klesá a mladí muži nevědí, jak na ni.

Archetyp „kněžka“.

Je nezbytné umět se z princezny či špatné holky přepojit do archetypu „kněžka“. Tato žena se líbí mužům, je elegantní, pěstěná, eroticky přitažlivá, nosí šaty a sukně, na své ženskosti si zakládá. Mužům se líbí dokonce ještě více nežli „princezna“, jenomže se jí bojí přiblížit. Tyto ženy mívají své podnikání, jsou samostatné, jejich přístup k mužům je střízlivý a vědomý, mají spoustu životní energie, věří na štěstí a velmi si ho považují, jistotu pravdy jim představují emoce, které je také motivují. Archetyp kněžky se hodí k navázání vztahu.

Archetyp „čarodějnice“.

Mezi ženami je archetyp čarodějnice kupodivu dosti populární, ve skutečnosti však pro ně představuje nebezpečí, neboť na ně působí destruktivně. Zevnějšek čarodějnice může působit lákavě, bývá elegantní, celá v černém, s tajemným úsměvem nebo jeho náznakem, vždycky si něco domýšlí, je provokatérka. Čarodějnice se hodí, když je potřeba lidi vyděsit, rozrušit a manipulovat jimi. K lásce se však čarodějnice nehodí.

Archetyp „lovkyně“.

Žena lovkyně vypadá příjemně, stylizuje se do mužského vzhledu, s muži umí jednat jako rovná s rovnými a také je jimi tak vnímána. Pokud jde o romantické vztahy, nebudí archetyp lovkyně velký zájem, o takový vztah nikdo nestojí. Lovkyně se hodí blíže ke čtyřicítce, protože je produktivní, cílevědomá, dokáže se snadno zmocnit nějakého území, řídí se rozumem, věří ve své plány, váží si svého času a motivují ji konkrétní věci, konkrétní cíle a konkrétní vlastnosti.



Archetyp „amazonka“.

Amazonka je žena, kterou život zklamal, čímž je bohužel často řečeno vše. Amazonka kašle na svůj zevnějšek a vzhled vůbec, je depresivní, ničí sama sebe, je přesvědčená, že nic nemá žádný smysl a nic nestojí za nějakou námahu, nevyznává žádné vyšší hodnoty. Z tohoto archetypu je třeba vybřednout. Pobýt v něm kratší čas za účelem restartu je možné, ale rozhodně v něm nelze ustrnout. Zvyknout si. Dostat se z této fáze je možné pouze přes archetyp lovkyně, cestou jednotlivých malých vítězství.

Archetyp „hospodyně“.

Žena hospodyně je konzervativní jako stará babička, o všechny se stará a věří na pohodlí a útulnost. Poměrně obvyklý je skok od princezny k hospodyni, to však rozhodně není právě ta nejlepší varianta. Muže hospodyně nezajímá. Hospodyni můžeme zapojit pouze ve vztahu k vlastnímu území, ne však vůči muži. Starost a péče je vůči muži nebezpečná, protože často nabývá podobu zvýšené kontroly, což muže oslabuje, destruuje a konec konců ho to může odradit.

Archetyp „zlá macecha“.

Když si hospodyně uvědomí, že její péče není nikomu potřebná, nikdo o ni nestojí a také ji neocení, zapojuje obvykle „zlou macechu“, aby dokázala svoji důležitost. Zlá macecha shazuje, popichuje, kritizuje, peskuje, vyčítá a předhazuje, je věčně se vším nespokojená. Pojetí „zlá macecha“ je celkově silně destruktivní, je třeba ho včas postřehnout a rázem vypnout. Hodit se může snad leda jen v rámci zvláště tvrdých obchodních jednání.