Neviditelným vláknem jsou spojeni ti, jimž je souzeno se setkat

Nepřicházíme na tento svět jen sami o sobě, i když na první pohled by se mohlo zdát, že narození je nový počátek, nepopsaný list papíru. Nové možnosti, nová setkání, nové vědomosti. Proč ale potom, jak dospíváme, sílí v hloubi naší duše vědomí, že někde na tomto světě je člověk, který se nám velmi podobá, přesněji řečeno, ne podobá, ale je nám nesmírně blízký a nevyhnutelně se s ním setkáme? Je nám bližší než rodiče, než ti nejbližší přátelé a zároveň je pro nás největší hádankou ve Vesmíru. Je někde tam, za hranicí rozumu, předurčený, jediný a skutečný.

A po cestě života jdeme s neodbytnou myšlenkou, že někde tady už už na něj narazíme. Možná už za nejbližším rohem, možná za týden anebo za těch nejneuvěřitelnějších okolností. Všechno se může stát. A zároveň potkáváme po cestě i jiné lidi. Zajímavé, hezké, přitažlivé. Hormony vyvádějí, city kypí a nikdo nic nenamítá. Zdá se, že by to mohla být i láska. Skoro opravdová.

Přejde však nějaký čas a s ním se navrací pocit, že něco není, jak má být. Ten malý maják v hrudi, který nás neustále táhne hledat toho jednoho, nezmizel. A dává nám najevo, že ten vedle nás není ten pravý. Cesta života nás láká dál, kamsi do neznáma, kde možná je skutečně On. A nový člověk, nové setkání… Nový obrat citů. A zase mimo…

Čím delší cestu ujdeme, tím méně víry v to setkání nám zbývá. Ozývají se pochyby. Existuje vůbec ten, koho hledám?



Právě tehdy, když se vzdáme všech pokusů ho hledat, když se zcela smíříme s faktem, že ten druhý zkrátka neexistuje, když to úplně vzdáme a přijmeme jako stav věcí vůbec a svou samotu zvláště… Tehdy se neviditelné vlákno napne a vysílá signály tomu druhému. A události se dávají do pohybu. Sejdou se dvě samoty, které už ztratily jakoukoli víru, že se najdou.

Kouzelným neviditelným vláknem jsou spojeni ti, jejichž cesty se mají protnout. Najdou jeden druhého až když porozumí podstatě svobody a samoty, až moudrost převáží nad hloupostí a smíření nad tvrdohlavostí.

Setkají se. Čistí, upřímní, rovní, připraveni milovat a dávat a být ještě lepší. Protože dva jsou více než jeden. Ve dvou jsou silnější. City i moudrost se znásobují a mají před sebou celou věčnost k experimentování. Jejich setkání jim přináší nové možnosti. Takové, jaké lze najít jenom ve dvojici. A svět jim zatleská, protože podobné svazky s sebou vždycky nesou světlo a poznání pro všechny okolo.

Vzdálenosti, lidé, ani žádné okolnosti jim nemohou zabránit v naplnění jejich poslání. Setkali se. To hlavní se tedy už stalo. Všechno ostatní je jenom otázkou času. Hlavní je si pamatovat, že skutečná láska není jiskrou v ohni života. Je sama ohněm. A v jeho plameni shoří vše, co by jim bránilo být spolu.

Kouzelným neviditelným vláknem jsou spojeni ti, jimž je dáno se sejít.Tím vláknem je Opravdová Láska.

Soleil