Vstávej, je půl sedmé! Zapni prosím tě konvici. Kde mám ponožky? Děti, už táhne na osmou! Já do školky nechci! Vyčisti si zuby. Já chci Krtečka! Musíš se najíst. Nechci. Chci vločky! Kde mám ponožky? Mléko není, sněz tu omeletu. Já omeletu nechci. Kde mám ty ponožky? Kam jste mi dali písanku? Jdi už z toho záchoda! Co si mám oblíct? Ta košile je zmačkaná. Kde mám klíče? Už máme zpoždění. Nevíte, kde mám mobil? Prozvoňte mě někdo! Mami, prosím tě, zavaž mi ty šňůrky. Nepleť se tu. Kde mám klíče? Já chci Krtečka!
Zhruba takhle probíhá všední ráno v statisticky průměrné rodině. Shon, zmatek, křik a nervy nadranc. Zapomenuté sešity, klíče, svačiny, mobily atd. A celý den utrpení spojené s představou nevypnuté žehličky. Zkrátka hrůza. Mohlo by rodinné ráno být klidné? Jistěže. Chce to jen držet se určitých jednoduchých pravidel.
1. Zvyknout si na večerní přípravy
Jedním z hlavních důvodů ranního zmatku je fakt, že jsme si nezvykli připravit si všechno večer. Známe to všichni: po únavném dnu má člověk pocit, že nemá sílu vůbec na nic, je rád, že splichtí nějakou večeři a přinutí rodinu k hygieně. Říká si, že ráno bude čerstvější, vstane malinko dřív a stihne všechno dát do kupy, přežehlit… Obvykle to ovšem dopadá jinak. Budík zvoní, přidáváme deset minut, pak ještě, ještě dvě minutky a … opět jsme zaspali, honem!!! Je určitě lepší udělat z večerní přípravy zvyk. Pak půjde všechno rychle. Připravit všem oblečení, vyčistit boty, zkontrolovat školní batohy.
2. Chodit spát dřív
Velmi jednoduché, ale neuvěřitelně účinné pravidlo. Nesedět do tří do rána u počítače nebo nesledovat znuděně stopětadvacátý díl sedmnácté řady dalšího ze seriálů, ale jít zkrátka v deset večer spát. Tím máme nejméně polovinu starostí z krku. Vstát určitě nebude takový problém. Krom toho je hodnotný omihodinový spánek nejen zárukou toho, že příští den neprozíváme, ale je také tajemstvím zdraví a dlouhého věku.
3. Vstávat časněji
To je ovšem těžší. Ale jak jinak to vyřešit? Základní příčinou ranního stresu je chronický nedostatek času. Půjdeme-li večer dřív spát, nebude dřívější vstávání zas takový horor. A bude-li čas, nebude honička. Ideálně by členové rodiny měli vstávat po etapách, aby v koupelně nebyla fronta a jeden druhému se nepletl pod nohy. Dobré je, když rodiče vstanou dříve, v klidu se připraví a mohou pak pomoci i dětem. Samozřejmě, nesmíme časem plýtvat. Když se zdržíme u ranních zpráv, ocitneme se opět v časové pasti. Musíme se naučit soustředit se na to hlavní.
4. Plány a rozvrhy
Je fakt, že dobře sestavený plán či rozvrh je výbornou pomůckou organizace. Zkuste si připravit přesný plán ranních povinností a věci půjdou jako po másle. Každý člen rodiny může dostat seznam svých povinností v rámci večerní přípravy. Děti si nachystají věci na zítřek, maminka chystá svačiny, táta má na starosti čištění bot, mobily a klíče.
Druhý seznámek se týká rána a jeho kódové označení zní „klidné ráno“. Například: umýt se, vyčistit si zuby, nasnídat se, obléci se. A deset minut na ranního „Krtečka“.
Třetí seznam je „plán B“ pro případ, že jste zaspali. Je to zkrácená varianta ranních úkonů, snídaně bude muset být jednodušší a odpadne „Krteček“.
5. Snídaně
V ranním zmatku často nemáme na snídani ani pomyšlení. To je však velmi špatné. Snídaně je prvním jídlem dne a má být pestrá a vydatná. To je více méně obecně známé. A potom, posedět spolu po ránu, to rodinu spojuje. Kdy jste naposledy seděli všichni spolu u vydatné snídaně? Jsou to vzácné chvilky, které bychom měli pěstovat a chránit. Kvůli nim stojí za to vstát o půl hodiny dříve.
Můžeme si dopředu připravit rozvrh snídaní na celý týden i jejich záložní „plán B“.
6. Všechno má své místo
Mnoho problémů vzniká jenom proto, že některé věci nemají své přesně stanovené místo. Tak vznikají zmatky, věci se válí každou chvíli jinde a ztrácejí se. Existuje spousta nejrůznějších boxů, krabic a schránek usnadňujících a zpřehledňujících uložení věcí v domácnosti. Budeme-li věci vždycky ukládat tam, kam patří, odpadne hledání a nervy s ním spojené. V předsíni můžeme například umístit malý boxík na klíče a telefony či jiné drobnosti, které se po ránu nejvíc hledávají.
7. Nekřičet na děti
Děti zajisté představují v ranních přípravách nespolehlivý živel. Do žádného zvláštního boxíku je neuložíme :). Chtějí si přispat a chtějí vidět oblíbeného kresleného hrdinu, nemají chuť jíst a už vůbec ne jít z domu.
Platí dvě důležité zásady. První: nekřičet a nehubovat, i když třeba už máme zpoždění. Ani ranní spěch nesmí být důvodem ke křiku na děti.
A druhá: velmi důležité je i v rámci ranního chvatu nezapomínat na výchovu k samostatnosti. Spěchá se a je o tolik rychlejší zavázat dítěti šňůrky u bot sám, než čekat, až to maličký zvládne. Daleko lepší je však zachovat pevné nervy a laskavě dítě přimět k tomu, aby ukázalo, jak je šikovné, jak to zvládne samo. Bez nátlaku a zlobení. S velkou pochvalou, když se to povede. Třeba i jen napůl. Jinak ho zbavujeme sebejistoty a šňůrky mu budeme zavazovat dokud se neožení nebo nevdá.
8. Kontrola žehliček
Abychom svůj den nezměnili v peklo nejistoty, zda jsme vypnuli ten či onen spotřebič, můžeme uplatnit jednu dobrou metodu. Před odchodem z domu bleskově vyfotíme všechny „kritické“ zásuvky. To znamená ty, do nichž obvykle zapojujeme žehličku, případně třeba fén. Vyfotit si můžeme i pračku – vypli jsme ji? Až nás přepadne panická hrůza z požáru či vytopení sousedů, uklidní nás ranní foto :).
Deset jednoduchých pravidel efektivního života
7 kouzelných slov do nového života