„Childfree“ neboli ti lidé, kteří potřebu mít děti prostě nemají

Především je třeba podotknout, že se nejedná o nějakou subkulturu, nýbrž o naprosto samostatné jednání, nazývané jednáním lidí, kteří nemají děti. Zde je na místě mezi jednotlivými kategoriemi bezdětných rozlišovat: jsou to jednak ti, kteří děti nemají v důsledku biologické neschopnosti zplodit je a ti, kteří je nemají z jiných důvodů, mnohdy v důsledku nějakého světového názoru nebo přesvědčení.

Samozřejmě, není možné vždy jednoznačně říci, jakým způsobem lidé k takovémuto rozhodnutí dospěli. Lze se domnívat, že v dětství prožili nějaké násilí, že byli vystaveni výchovným metodám, které na jejich vývoj měly negativní vliv, žili v závadovém prostředí a – což je snad nejhorší varianta – všichni je v době jejich dětství opustili a oni byli nuceni „žít na ulici“. Jakýkoliv podnět, který jim toto nepříznivé období připomene, se jich pak velmi bolestivě dotkne a oni v žádném případě nebudou chtít, aby se podobná situace opakovala i v případě jejich dítěte. Tomuto problému však lze čelit; mnohdy je vhodná konzultace s odborníkem.

Existují ovšem také lidé s krajně radikálním smýšlením. Ti považují za naprosto správné distancovat se od světa, který na ně chce „uvalit zátěž“ v podobě dětí. Mnohdy lidé tohoto typu cítí potřebu dokázat svému okolí, že takový život, jaký si zvolili, možný je a že mají právo na existenci stejně jako ti ostatní. Velice často věnují pozornost nejrůznějším záležitostem jako je vzdělání, práce, neustálé sebezdokonalování či duchovní život. Mnozí dokonce, aby dokázali pevnost svého přesvědčení, podstoupí sterilizaci.

Skutečností však zůstává to, že mít v současné době děti je mnohem obtížnější než to bylo v minulých dobách. Příjmy obyvatelstva se totiž nezvyšují a ani různých výhod poskytovaných rodinám s dětmi nepřibývá. Ovšem kupodivu právě rodiny s poměrně nízkou životní úrovní mají spíše sklony mít větší počet dětí než ty majetnější. Psychologickým faktorem, který je k tomu tlačí, je jistá obava ze „zmizení jednou navždy“ A v dětech spatřují něco, „za co je možné se zachytit“. Platí také, že přání být dobrým rodičem vůbec nezávisí na kontinentě, kde dotyčný subjekt sídlí.

Neméně významným faktorem v tomto směru je ženská emancipace – dnes jsou ženy již dávno nezávislé a mají zcela jiné ambice než být v domácnosti. Jejich přání a volbu je třeba respektovat stejně jako jejich rozhodnutí nemít děti. Toto rozhodnutí může být i dočasné – žena v jistou dobu prostě chce dokázat víc než být hospodyní, manželkou a matkou.