Na seminářích, které vedu s rodiči, provádíme cvičení, které pomáhá pochopit mnohé z toho, co cítí dítě, když se na ně křičí. Cvičení probíhá následovně:
Rodiče se rozdělí do dvojic.
Jeden z dvojice stojí a křičí na druhého pro nějaký smyšlený důvod. Druhý sedí buď na bobku nebo klečí, aby byl mnohem menší a opakuje jen jedinou větu:
«JSEM JEŠTĚ MALÝ A JENOM CHCI, ABYSTE MĚ MĚLI RÁDI».
Zhruba při třetím opakování věty se rodič, který je na místě dítěte, rozpláče a nedokáže zastavit slzy…
Vyvolává to velmi silné city. Často vzpomínky na vlastní dětství.
Kdo absolvuje toto cvičení, na dítě už křičet prakticky není schopen.
Všichni účastníci říkají, že vlastně poprvé hluboce pocítili, co v tu chvíli cítí dítě…
E.Buslová