Co je vhodné přikázat dětem? Kategorie úkolů podle věku

Děti máme vychovávat tak, aby časem mohly s jistotou vstoupit do „velkého světa“. K tomu je zapotřebí, aby dokázaly řešit mnohé záležitosti, s nimiž se během svého života mohou setkat.

Děti rostou a stávají se stále samostatnějšími, ovšem zaměstnaným matkám v souvislosti s tím času nepřibývá. Je pravdou, že u dětí předškolního věku resp. dětí mladšího školního věku není již nutné nepřetržité sledování, přesto se ale ženám-matkám nedaří uvolnit si nějaký čas na provozování svých zálib, na to, aby byly na chvíli samy se svými myšlenkami a přáními. Z této situace ovšem existuje východisko v podobě rozdělení prací a povinností v domácnosti.
Zdá se nám, že pokud chceme být dobrými matkami, pak některé povinnosti plnit prostě musíme. Jejich plnění je však časově náročné a navíc brzdí vývoj dětí k samostatnosti.

Jedním z nejlepších dárků, které můžete dítěti věnovat, je to, že je naučíte samostatnosti čí nezávislosti. To, že je budete samostatnosti učit, bude mít nepochybně přínos i pro vás samotné. Zbude vám tak více času na to, abyste se soustředily na uspokojování svých vlastních zájmů a potřeb.

Samostatnost výměnou za čas

Hromadné sdělovací prostředky rodiče mnohdy „zásobují“ strašidelnými, „senzačními“ informacemi, které je mnohdy zastrašují a tlačí je k tomu, aby své děti neustále sledovali. Jenže bez ohledu na to nadejde čas, kdy děti např. začnou studovat na škole v místě vzdálenějším od bydliště a musí odejít do internátu nebo na kolej.

“Mnohdy se svými dětmi jednáme tak, jako kdyby byly fyzicky či duševně méněcenné nebo v nich kolovala šlechtická krev. Lze konstatovat, že i mnozí dobří rodiče v tomto směru chybují. Milující a oddaní a v jiných směrech naprosto rozumní rodiče si mnohdy vedou takovým způsobem, jako kdyby platilo, že jejich děti, dokud nedosáhnou věku 35 let, nemohou vytřít podlahu ve svém okolí, nemluvě už o tom, že by třeba také mohly vynést smetí do kontejneru nacházejícího se v nevelké vzdálenosti od jejich domu. A teď si představte, že byste měli šest dětí. Potom byste určitě nestíhali každému z nich poklidit v jeho okolí nebo třeba zdvihnout polštář, který mu spadl na zem. V tomto směru je třeba si přesně definovat pojem „krajní nutnosti“. Tento pojem v žádném případě nezahrnuje situaci, kdy dítě trucuje nebo trochu vyhládlo“.
´

Psycholog zabývající se problematikou rodiny

Otázku možné pomoci vašich dětí v domácnosti lze hodnotit také z následujícího hlediska. Jejich součinnost s vámi vám uvolní jistou dobu na to, abyste si rozmysleli, co byste měli nebo chtěli dělat. Snížení vaší zátěže ovšem není tím hlavním, čeho se v případě, že děti zapojíme do práce v domácnosti, dosáhne. Totiž, když děti mají své povinnosti, když vědí, že pro ně existuje reálná možnost, jak být pro rodinu přínosem, buduje se v nich pocit užitečnosti a posiluje se jejich sebevědomí. Je možné, že se zpočátku budou zdráhat – např. nebude se jim chtít prostřít stůl, vybrat poštu nebo připravit jídlo pro psa. Avšak v okamžiku, kdy se do této činnosti zapojí a pochopí, že vám tím pomáhají, začnou se cítit důležitými a potřebnými. Budou mít důvod se o něco snažit s vědomím, že jejich přínos má svůj význam pro celou rodinu.

Jestliže se vrátíme k otázce požadavků, které sami na sebe klademe, je především na místě poukázat na to, že se nás leckdy zmocňuje pocit viny, pokud nestihneme udělat byť jen nepatrnou část celkového rozsahu práce v domácnosti.

Něco nenormálního? Ano, ovšem toto probíhá neustále. A my sami si to leckdy neuvědomujeme. Neustále se zabýváme svojí každodenní prací, děláme všechno pro všechny, a vůbec přitom nepomyslíme na to, že můžeme svému dítěti přikázat, aby vyklepalo zaprášený kobereček a že to ve svých důsledcích může přispět k pohodě nás všech.

Je samozřejmé, že od tříletého dítěte nebudeme požadovat, aby např. vyluxovalo stejně tak jako od šestiletého dítěte nemůžeme očekávat, že uvaří oběd. Existuje však celá řada možných úkolů, které jsou děti vzhledem — přiměřeně ke svému věku — schopny provádět, a to od té doby, kdy dokáží porozumět lidské řeči. Například dvouleté dítě může ze země posbírat kostky a složit je do krabice. Například šestileté dítě je schopno vyndat umyté nádobí z myčky, i když talíře pouze postaví na stůl a neuklidí je na místo. Osmileté dítě je schopno prostřít stůl a sklidit z něho špinavé nádobí, desetileté dítě pak dokáže vložit prádlo do pračky a dvanáctileté dítě pak může například poskládat vyprané prádlo. Starší děti dokáží také vyvenčit psa nebo vyčistit kočičí toaletu; postupně mohou také vyprat svoje oblečení nebo připravit jednoduchou večeři.

Co mohou dělat vaše děti přiměřeně k jejich věku?

Ve věku 2–3 let:

• uklízet hračky;

• ukládat špinavé oblečení do koše;

• uklízet knihy a časopisy

• vkládat do misky potravu pro domácího mazlíčka (s drobnou pomocí);

• utřít, když se něco rozlije;

• utírat prach.

Ve věku 4–5 let:

• všechno, co bylo uvedeno výše;

• uklízet své lůžko;
• vynášet odpadky;

• sklidit se stolu;

• zalívat rostliny;

• připravit snídani z vloček.

Ve věku 6–7 let:

• všechno, co bylo uvedeno výše;

• roztřídit prádlo;

• zametat;

• pomáhat připravovat a balit svačinu;

• prostřít stůl;

• uklízet v ložnici;

• nalívat nápoje;

• vyřizovat některé telefonáty.

Ve věku 8–9 let:

• všechno, co bylo uvedeno výše;

• vkládat nádobí do myčky;

• ukládat nakoupené potraviny na místo;

• pomáhat při přípravě večeře;

• připravit svoje oblečení do prádla;

• čistit zeleninu;

• připravovat toasty;

• jít vyvenčit psa.

Ve věku 10–12 let:

• všechno, co bylo uvedeno výše;

• vyjímat nádobí z myčky a ukládat je na místo;

• skládat vyprané prádlo;

• uklízet v koupelně;

• připravovat jednoduchá jídla;

• prát;

• sekat trávník;

• uklízet své lůžko a vyměňovat si ložní prádlo;

• uklízet v kuchyni;

• dohlížet na mladší sourozence.

Jak by bylo vhodné toto zorganizovat

Neproste děti, aby něco udělaly. Prostě jakmile zjistíte, že by nějakou povinnost byly schopny převzít, pak jim tuto povinnost prostě uložte. Hrajte si zkrátka na jakéhosi «bosse».

Netlačte děti k tomu, aby něco dělaly «pod knutou». Mějte na paměti, že jejich práce je zčásti založena na důvěře. Vysvětlete jim, co je třeba udělat a dejte jim najevo, jak silně věříte tomu, že se tohoto úkolu dokáží zhostit. V momentě, kdy pochopí, že skutečně pomáhají, bude velice zajímavé je pozorovat.