Dávejte dětem svou lásku správně

Z dětí, kterým se nedostává citové vazby s rodiči, vyrůstají problémoví dospívající.

Své děti milují všichni rodiče. Nebo aspoň drtivá většina. Ale jak jim to dát správně najevo, abychom je nerozmazlovali, nebo aby je to naopak neděsilo?

Způsob vyjádření lásky můžeme rozdělit do čtyř skupin:

• oční kontakt
• fyzický kontakt
• soustředěná pozornost
• kázeň

Všechny jsou důležité! Většina rodičů se však soustředí sotva na dvě a dvě zbylé naprosto ignoruje. Zvláště ve školním věku pak bohužel bývá často přehnaně akcentována potřeba kázně a na ostatní se nebere ohled.

Děti mohou být ukázněné a necítit se obklopeny láskou. Rodiče si v tomto případě pletou disciplínu s trestem, jako by to byla synonyma. Takové děti se obvykle chovají slušně dokud jsou malé, bývají přehnaně tiché, poněkud podmračené a uzavřené. Postrádají bezprostřednost, zvídavost a překypující dětský přebytek radosti, všechno to, co je charakteristické pro děti, které vyrostly v atmosféře lásky.



Děti trpící nedostatkem citové blízkosti s rodiči to nemají snadné. Vyrůstají z nich problémoví dospívající. Je tedy nezbytné, aby rodiče vynaložili všechnu pozornost a péči veškerým aspektům projevů lásky ke svým dětem.

Oční kontakt. Možná při prvním zamyšlení vám právě oční kontakt nebude připadat pro vaše dítě kdovíjak důležitý. Pravý opak je však pravdou. Otevřený, laskavý pohled do dětských očí je nutný nejenom pro navázání vztahu vzájemné komunikace, ale i pro uspokojení emocionálních potřeb dítěte. Mnozí z nás si vůbec neuvědomují, že očního kontaktu používáme jako základního prostředku sdělení svých citů, včetně lásky, a to zvláště vůči dětem. Dítě využívá očního kontaktu s rodiči i jinými lidmi k emocionálnímu nasycení. Bylo prokázáno, že čím častěji se rodiče na dítě dívají se snahou vyjádřit mu svou lásku, tím vice je láskou nasyceno a tím bohatší je jeho citový rezervoár.

Co to je, oční kontakt? Znamená to, že se druhému člověku díváte přímo do očí. To je rozhodující faktor. Setkali jste se někdy s člověkem, který při rozhovoru úporně odvrací pohled a snaží se nepodívat se vám do očí? Je to velice nepříjemné a silně to ovlivňuje náš vztah k takovému partnerovi v rozhovoru.

Když se dítěti díváme přímo do očí, poslouchá nás pozorněji. Bohužel se mu však výrazně díváme do očí většinou tehdy, když mu něco vytýkáme, kritizujeme ho, poučujeme, hubujeme apod. To je ta největší chyba. Využívání očního kontaktu v záporném smyslu má bohužel zvláště silný účinek, dokud je dítě velmi malé.

Nezapomínejte, že milující pohled je pro děti jedním z hlavních zdrojů emocionálního uspokojení. Jestliže však rodiče používají tohoto mocného prostředku převážně v záporném módu, nemůže ani dítě nevidět své rodiče jinak, než v převážně záporném záběru. Dokud jsou děti malé, jsou pod vlivem strachu poddajné a poslušné. Přiznejte si, že vás to na první pohled zcela uspokojuje. Jenomže dítě roste, strach je nahrazován hněvem, pocitem křivdy a depresí.

Fyzický kontakt. Zdálo by se, že vyjádřit dítěti svou lásku něžným dotekem je vůbec to nejjednodušší. Setkáváme se však s ohromující skutečností. Průzkumy ukázaly, že většina rodičů se svých dětí dotýká pouze v případě nezbytnosti, když jim pomáhají se obléci, posadit se do autosedačky apod. Nemám na mysli, že bychom snad své dítě měli ustavičně pusinkovat, objímat apod. Mám na mysli jakýkoli fyzický kontakt: dotknout se ruky, vzít kolem ramen, pohladit po hlavě, protřepat vlásky, žertovně pošťuchovat. Když však pozorně sledujete způsob, kterým někteří rodiče jednají se svými dětmi, všimnete si, že většina se snaží fyzický kontakt omezit na minimum. Tito nešťastníci zřejmě pokládají své děti za jakési mechanické loutky a svou úlohu spatřují především v tom, aby je naučili samostatně se pohybovat a chovat se správně bez vnější pomoci. Nemají ponětí, jaké fantastické možnosti kontaktu s dětmi propasou. Mají v rukou neuvěřitelné tajemství upevnění emoční rovnováhy dítěte. Objevit ho a začít používat znamená dosáhnout úspěchu v těžké a zodpovědné roli rodiče.

Soustředěná pozornost. Kontakt z očí do očí a fyzický kontakt vyžadují od rodičů jen málo skutečných obětí. Soustředěná pozornost však vyžaduje čas, někdy i dosti značný. Často to může znamenat, že si rodiče musejí odříci činnost nebo požitek, kterým by se v danou chvíli věnovali raději. Milující rodiče se určitě setkají s tím, že někdy jejich dítě zoufale, ze všeho nejvíc na světě, potřebuje veškerou jejich pozornost právě ve chvíli, kdy jim se do toho chce ze všeho nejmíň.

Co to znamená, soustředěná pozornost? Jestliže ji svému dítěti věnujeme, znamená to, že se na ně absolutně soustředíme, nepřipustíme rozptylování nějakými drobnostmi, soustředíme se tak, že dítě ani vteřinu nepochybuje o naší naprosté, nepodmíněné lásce k němu. Má se cítit jako důležitá a významná osobnost, která je po zásluze oceňována; má si být jisto svým právem na naši nerozptylovanou pozornost, starostlivé soustředění a skutečný, hluboký zájem právě o něj, právě v tuto chvíli. Krátce řečeno, soustředěná pozornost umožňuje dítěti pocítit, že v očích svých rodičů je tím nejdůležitějším člověkem na světě.



Kázeň. V představách vychovatelů i rodičů bývá kázeň obvykle oddělena od lásky, jako by to byly dva naprosto na sobě nezávislé jevy. Není se co divit, že pak u rodičů vznikají zmatky a zádrhele při pokusech usměrňovat dětské chování. Obvykle mají za to, že disciplína znamená trest. Pro některé je to dokonce přímo výprask.

Oba ty předpoklady jsou mylné. Lásku a kázeň oddělit nelze. Trest je jen nepatrnou součástí kázně a trest fyzický je zavrženíhodný. První, co si musíme uvědomit, chceme-li dítě naučit kázni je, že především musí dítě cítit, že je milováno – to je totiž hlavní a nejdůležitější součást dobré kázně. Samozřejmě, že to není všechno, ale je to její nejdůležitější součást. Vše, co jsme si tu zatím řekli, jsou nejdůležitější aspekty disciplíny. A všechno to musíme ustavičně naplňovat v praxi, chceme-li při výchově dítěte dosáhnout těch nejlepších výsledků i pokud jde o jeho kázeň. Jestliže se každý den nestaráte o to, aby citový rezervoár vašeho dítěte byl stále plný, pokud se neřídíte vším, o čem tu byla řeč, dočkáte se zklamání.

Milujte své děti!

(Podle Campbella Rosse)