Jak rozvod působí na děti: problém očima dítěte

Když se mluví o rozvodu, nasloucháme obvykle jen jedné straně:dospělým. Ti, jak se má za to, „mluví rozumně“. Prý všechno kvůli dětem a všechno pro děti. Pro jejich štěstí. Dospělí samozřejmě líp vědí, co „se má“ a co bude „správné“. A co kdybychom změnili pravidla a naslouchali dětem?

Rozvod. Má smysl žít spolu kvůli dětem?

Přišla jsem k mamince a zatahala ji za rukáv: „Maminko, radši se s tatínkem rozveďte“. Byly mi tři roky.

V bytě zavládlo tísnivé ticho. Bouře utichla. Křik a výčitky se jako malé myši poschovávaly po koutech. Maminka, s očima ještě mokrýma od slz se na mě udiveně dívala: „Sluníčko, co to povídáš? Vždyť my se tak kvůli tobě a bratříčkovi staráme, snažíme se kvůli vašemu štěstí, rozumíš? Nemůžeme se rozvést“.

Sluníčku, tedy mě, nešlo do hlavy, o jakém štěstí to máma mluví. „Nejspíš je docela jiné, když je člověk dospělý“, říkala jsem si. Ale už tenkrát jsem pochopila, že o takovéhle štěstí rozhodně nestojím.

Léta plynula. Rodinné bouře neutichaly, naopak jich přibývalo. Byli jsme s bratrem ustavičně nemocní. Astmatická bronchitida a hnisavá angína byly u nás domovem.

Aby nás rodiče neslyšeli jsme si často povídali o tom, jak by bylo fajn, kdyby se rozvedli. Dětské sny nás unášely. Sny o domácnosti bez křiku o rozbitého nádobí. Kde by si malý človíček nestoupal před matku, aby ji kryl a netahal tátu od ní pryč mrňavou dlaní, jako by na to měl vůbec sílu. Kde by panovaly jen smích a úsměv.

“Ke komu bys šel? Já docela určitě k mámě, ale ty bys měl jít k tátovi, jinak se urazí“. „No, já asi k tátovi, vždyť jsem mužský. Budeme k vám chodit na návštěvu. Ale od maminky se mi nechce, určitě se bude zlobit“.

Nevím, o čem sní dnešní děti. Bůhví proč mám za to, že o plyšácích a autech se sklápěcí korbou, o kole nebo pejskovi k narozeninám. Určitě ne o rozvodu rodičů.

Vliv rozvodu na dětskou psychiku

„Normální rozvod je lepší než špatné manželství.“

Françoise Dolto, francouzská psychoanalytička a pediatrička

Stává se, že se lidé rozvádějí. Stává se to a občas je to to nejlepší východisko. I když jde o dlouhé manželství a i když jsou v něm děti. Proč dospělí tak často rozvod odsunují?

Každý se ho bojí. Z různých příčin. Protože to zkrátka nevyšlo. A je třeba říci to upřímně partnerovi. V budoucnu je jen neznámo a změny. Co tam na nás čeká? Nový vztah, nebo samota? Bojíme se toho a na to máme jistě právo, v pěti jako ve čtyřicetipěti. Důležité je však myslet na jediné: za žádných okolností se nekrýt dětmi.

Co často slýcháme?

“Už se nemilujeme, ale máme ještě hodně malé děti. Snad až půjdou do školky, školy, na střední, na vysokou, až se vdají či ožení, až se osamostatní…“

Léty nelásky a manželství z nutnosti poměry jen houstnou. A děti v něm?

Děti v jakémkoli věku všemu rozumí a všechno vycítí. Jejich malá srdíčka nepodvedete. Právě zde mají počátek dětská psychosomatická onemocnění. Z dětí se stávají rukojmí. A samy nad sebou vynášejí krutý rozsudek: „vinny“. Jejich rodiče „kvůli nim“ celý život trpí svým soužitím… Skutečně kvůli nim?

V téhle situaci budou vždycky dvě strany. Ti, kdo jsou pro rozvod a ti, kdo mají za to, že rozvod se zle odrazí na psychice dítěte.

Důležité je vědět, že v obou případech měníme dětský svět. Ať už se rozhodneme spolu žít „kvůli dětem“, anebo se rozhodneme rozvést.

Jaké změny čekají dítě při rozvodu?

1. Dítě se na vás může zlobit. To je přirozené. Měníte jeho svět, zaběhaný řád, možná i bydliště. Oblíbení kamarádi už nebudou poblíž. Zná toho ještě málo a neví, jak se v takové situaci chovat. Zlobení je nástroj, který zná a nejspíš ho také využije. Je nejvýš důležité nereagovat agresivně, ale projevit krajní trpělivost a porozumění.

2. Jedináček nese rozvod hůře. Jsou-li v rodině sourozenci, mohou se navzájem podepřít, podělit se o své obavy a svá tajemství. Pokud vaše dítě sourozence nemá, zamyslete se nad možností pořídit mu čtyřnohého přítele.

3. Děti často mají pocit viny. Napadá je, že jestliže rodiče přestali mít rádi jeden druhého, mohou přestat mít rádi i je. Obejvuje se strach.

Jak při rozvodu pomoci dítěti

„Mluví hodně o dětech, ale nemluví s nimi.“

Françoise Dolto, francouzská psychoanalytička a pediatrička

Za prvé: vysvětlit důvod rozchodu

Oslovte dítě zhruba takhle: Milá dceruško, milý synáčku (nahraďte jménem), máma a táta tě mají moc rádi a vždycky tě mít rádi budou, ať se stane cokoli. Vždycky tu budeme pro tebe. Přestali jsme se mít rádi jako manželé, jako žena a muž, to se někdy dospělým stává. Máme se rádi jako přátelé a vždycky to tak bude. Tebe nepřestává mít rád ani jeden z nás“.

Je třeba dítěti zdůraznit, že otec ani matka ho za žádných okolností nepřestanou mít rádi. Že láska muže a ženy je něco jiného, než láska k jejich dítěti.

Za druhé: vytvořit pocit jistoty a stability

Rozvod je stres. Nesmíme se však ponořit do vlastních trampot, v první řadě musíme myslet na dítě.

Častým omylem je přenášení dospělých povinností na dítě, například: „Ty jsi teď v rodině jediný chlap“.

Dítě však potřebuje podporu, ne nějakou novou roli. Především mu rodiče musejí poskytnout stabilitu. Přiznat poctivě starost: „Ano, děťátko moje, je mi to všechno líto, ale vypořádáme se s tím, slibuju“. Nesmíte se ostýchat požádat o pomoc a podporu příbuzné a blízké. Vyhledejte psychologa, čtěte odbornou literaturu, podívejte se na naučný film. Učte se a hledejte, jak dítěti vytvořit jistotu a bezpečí.

Za třetí: útulnost a harmonie

I kdyby rozvod provázely hromy a blesky, nesmíme do nich zatahovat děti. Držte děti stranou svých sporů a hádek, i bez nich je jim dost těžko. Je projevem ubohosti a hlouposti urážet před dětmi partnera, s nímž se rozvádíme. Neulehčí se nám, zato děti si odnesou trauma na celý život.

Neprobírejte s dětmi podrobnosti rozvodu. Raději mu poskytněte odreagování společnými procházkami, návštěvami kina a hraním stolních her. Malujte si s ním, modelujte. Hledejte chvíle harmonie a radosti. Odvádějte jeho pozornost od rozvodu ke společným činnostem, zábavám, úsměvům a veselí.

Navázání vztahu, manželství nebo rozvod, volba je vždycky na vás. Vy si vždycky můžete navléci brnění a bránit se. Jste dospělí. Děti však toto užitečné umění ještě neovládají. Jejich duše je otevřená a čistá. Přijímají bezvýhradně vše, co jim rodiče řeknou. Co jste právě dnes darovali svému dítěti? Úsměv a veselou náladu?Nebo…?