Jak zničit vztah pomocí dopisování: 5 etap

Od jednoduchého dopisování očekáváme mnohem víc, než ve skutečnosti dostáváme.

Vezmeme to popořadě. Kdybych dostala jeden dolar za každou z těch ostrých a nesnesitelných hádek, které jsem absolvovala na síti jen za poslední rok, byla bych opravdu bohatá. Vždycky jsem se pokládala za poměrně klidného a soustředěného člověka. Dneska ale, když občas kouknu na telefon, chce se mi dát mu nějaké ošklivé jméno. Ale nechme sarkasmu. Ve skutečnosti se s vámi chci podělit o některé etapy v dopisování na síti, které v mém vztahu způsobily katastrofu.

Etapa první: potřeba pozornosti.

Sociální sítě nás proměnily v lidi, kteří touží po pozornosti více než kdykoli dříve. Tohle tvrzení nemusíte brát jako kritiku, tento efekt sociálních sítí je zcela pochopitelný. Jednoduše má každý v rukou přístroj, který mu umožňuje kdykoli se spojit se někým známým.

A když tedy tuhle možnost máme, jaksi podvědomě máme také za to, že můžeme ve kteroukoli chvíli získat něčí pozornost. Občas to může být i pravda, jenomže při podobném tempu komunikace lidé prostě nedokáží udržet zdravé vzájemné vztahy.

Upozorňuji konkrétně právě na tento problém, protože se domnívám že právě v něm je založen důvod budoucího nepochopení.

Etapa druhá: pocit, že jste šizeni o pozornost.

Pokud jde o romantický vztah nebo kamarádství, všichni máme sklon cítit se opomíjení nebo dokonce izolovaní, jestliže netrávíme společně tolik času, kolik podvědomě toužíme online trávit s partnerem či kamarádem nebo kamarádkou. A tato nutkavá myšlenka nás navštěvuje stále častěji.

Důvod spočívá v tom, že pociťujeme jakési právo na čas toho druhého. Někomu to možná bude znít tvrdě nebo naopak směšně, ale na tom, co se děje, máme každý svůj díl viny – každý v různé míře. Netvrdím, že se každý z nás z ničeho nic proměnil v korespondujícího maniaka, ale od obyčejného dopisování zkrátka očekáváme daleko víc, než od něj ve skutečnosti dostáváme. A než od něj vůbec dostat můžeme.

Etapa třetí: když je nemožné odtrhnout se od telefonu.

Hlavní problém, se kterým se naše společnost v této oblasti střetává, je evidentní – závislost na mobilu. Lidé zapomínají na bezpečnost při přecházení ulice a na rodinné sešlosti nebo oslavě jsou schopni slepě ignorovat všechny své blízké. Kvůli telefonu.

Postupně to přechází v nemoc. Pociťujete ustavičnou, neustávající potřebu komunikovat se svým mládencem nebo dívkou či nejlepším kamarádem. Ve skutečnosti však právě tohle ve vašem vztahu působí jako omezující faktor, protože dopisování užírá čas, který byste mohli strávit společně, tváří v tvář, skutečnou, opravdovou komunikací „naživo“.

Aniž si to uvědomujeme, stáváme se nespolečenskými a uzavřenými, přičemž se každou chvíli honíme za virtuálním uznáním. Podobná očekávání vedou k nedorozuměním a konec konců ke zklamání.

Etapa čtvrtá: nedostatek blízkosti.

Telefony se nad námi dostávají do převahy, protože my sami sebe uvádíme do naprosto mylného a zbloudilého přesvědčení, že nás s tím druhým sbližují. Je to však přesně naopak – neustálé esemeskování nebo výměna zpráv na síti nám brání v přirozeném způsobu stýkání s jinými lidmi.

Takže znenáhla se tento způsob komunikace zužuje na úvahy o tom, proč nám ten či onen hned neodpovídá, proč on či ona použili právě tohohle smajlíka a máme-li to snad brát jako pasivně agresivní odpověď, proč ona nebo on udělali za větou právě tečku a zda tohle či tamto neznamená, že se na nás zlobí.

Na podkladě těchto nesmyslných úvah se ve vztahu rozvíjí pocit napětí a my si každou chvíli lámeme hlavu nad důvodem vzniklého „problému“. Důvod to má přitom jen jeden jediný – absenci skutečné blízkosti a skutečného kontaktu.

Etapa pátá: hádky v dopisování.

Když vezmeme do úvahy všechny výše uvedené předpoklady, je zcela zřejmé, že můžeme s jistotou očekávat vypuknutí vážného sporu. Je evidentní, že to závisí na lidech samotných, i když kde nejsou pochybnosti k nedorozuměním nedochází.

Nejvíce k smíchu je to, že lidé se mohou začít hádat z těch nejtriviálnějších a nejnesmyslnějších příčin. Všechno, co dříve ani zdaleka nepředstavovalo problém, se náhle stalo důvodem ke konfliktu kolosálních rozměrů.

Vůbec nejrozšířenějšími důvody hádek jsou určitá specifická slova nebo věty vytržené z kontextu a také to, jak konkrétně si lidé představují napsané ve své mysli – to jest jakou intonaci přikládají napsanému. Pod vlivem těchto faktorů se pak stávají agresivnějšími a pronášejí, respektive píší urážlivé věci. Což může vztah zničit.

Teď už je vám jasné, proč online hádka může trvat bez přestání celé hodiny nebo dny. Přitom ve skutečném životě k ní vůbec nemuselo dojít.

Krátce řečeno, nic nedokáže nahradit opravdovou, živou rozmluvu. Nestačí ani telefonovat, jakkoli je to lepší, než jenom napsat pár slov. Je alespoň o něco méně pravděpodobný vznik zmatků a motanic, nedorozumění a zklamání.