Někdo věří, že skutečná láska začíná přátelstvím. Jiní namítají, že to jsou dva úplně jiné typy vztahu, pro které má dokonce i lidský mozek oddělené „šuplíčky“. Kdo má pravdu?
LÁSKA PO PŘÁTELSTVÍ – MŮŽE TO VŮBEC FUNGOVAT?
Experti na sítích s oblibou děsí své čtenáře tajuplnou „friendzónou“: když se do ní dostanete, zůstanete údajně už navěky v očích potenciálního partnera „pouze“ přítelem. Jak je to doopravdy?
Psycholožka Lucy Huntová z Texaské university v Austinu vedla rozhovory se 167 páry, aby se dozvěděla, jaké byly okolnosti jejich seznámení. Každého z dvojice se ptala zvlášť. Výsledky byly téměř půl na půl: 40 procent bylo nejdříve přáteli, později se stali milenci, 41 procent dvojic uvádělo, že se do sebe zamilovali naráz. A 19 procent párů se vůbec neshodlo na tom, jak to mezi nimi vlastně začalo.
Huntová si chtěla ujasnit, zda se páry, které byly nejdříve přátelské, nějak liší od dvojic, které se daly dohromady na základě okamžité sexuální přitažlivosti. Předpokládala, že v prvním případě důležitou roli sehrály osobní kvality, slučitelnost povah a temperamentu, společný vkus a zájmy, tedy to, co v budoucnu může páru dodat stabilitu, zatím co ve druhém šlo spíše o vnější znaky a celkovou přitažlivost.
Celkové výsledky jejím předpokladům odpovídaly. Více různorodosti bylo u dvojic původních přátel, nicméně vysoce oceňovaly partnerovu přitažlivost obě skupiny.
PŘÁTELSTVÍ JE ZÁKLAD
Vztahy založené nejenom na vzájemné chemii ale i na osobní slučitelnosti, bývají stálejší. Psycholožka Heidi Reederová zjistila, že ve dvojicích, které na vztahu nejvýše ze všeho hodnotí přátelství, jsou partneři se svým citovým i sexuálním životem více spokojeni, než tam, kde hlavním zájmem partnerů je sex.
Sociální psycholožka Grace Cornishová má za to, že páry, jejichž vztah začal jako přátelství, jsou pružnější při řešení konfliktů a také pozornější k citům toho druhého: „Jako přátelé cítíte jeden ke druhému sympatii. Učíte se vzájemné úctě. Hodně se jeden o druhém dozvídáte. Přátelství je tím základem, který může zpevnit celou konstrukci partnerského vztahu“.
Krom toho je v takových dvojicích podle jejího názoru daleko více důvěry a upřímnosti: „Jde-li o skutečné, pevné přátelství, nemusíte se tvářit jako někdo, kým nejste, abyste se zalíbili objektu své zamilovanosti. Někteří lidé se přetvařují až do okamžiku, kdy vznikne formální rodina.
Jestliže však spolu komunikujete jako přátelé, daleko více se projevuje vaše skutečná povaha. Žádné předstírání není třeba, protože nechcete udělat dojem, ale najít kamarádství“.
VŠECHNO JE V CHEMII
Zastánci názoru o rozdílných „šuplíčcích“ pro přátelství a lásku mají pádný argument. Pocit zamilovanosti je opojný, točí se nám z něj hlava, nedá se vůbec srovnat s tím, když na někoho myslíme jako na přítele. Není to náhodou tak, že když jako první krok zvolíme přátelství, zbavujeme sami sebe možnosti zakusit tyhle nádherné pocity?
Přátelství (možná lepší by byl název přátelská láska) a zamilovanost skutečně rozmlouvají s mozkem různým chemickým „jazykem“. U zamilovaných je to jazyk dopaminový. To kvůli němu nedokážeme přestat na milovanou osobu myslet a rozruší nás cokoli, co je s ní spojeno – úsměv, vůně, zvuk hlasu. Přátelská láska působí přes centrum uspokojení – rozmluva s přítelem, kamarádem je nám stejně příjemná jako sledování oblíbeného filmu nebo pohár vína po dobré večeři.
Znamená to však, že se musíme rozhodovat? Buď šílená vášeň nebo vyrovnaná ovíjející něžnost? Ne tak docela. U dlouhých harmonických vztahů nastane přepojení mezi vášní a přátelstvím samo o sobě. Neurobilogové university v Stony Brook zjistili, že u párů, které jsou spolu šťastny už mnoho let, je mozková aktivita diferencovanější než u těch, které se sotva začaly scházet.
Zralý cit může projít cestu od vášně k přátelství. Může tomu však být i opačně: nově spatříme toho druhého a vzrušuje nás myšlenka na novou úroveň vzájemné blízkosti. Tak či onak, vztah založený pouze na bouřlivé vášni nese v sobě riziko, že zůstane jen výrazným zážitkem. Přátelství dodává vztahu smysl a mění ho ve zdroj radosti na dlouhá léta.