Milujte, když jste připravená, ne když se cítíte osamělá

Nesmíte připustit, aby vás pocit osamělosti opanoval a zavedl do náruče někoho, kdo sek vám absolutně nehodí a koho vůbec nepotřebujete. Nebojte se osamělosti. Budete překvapená, kolik vás toho samota může naučit.

Zamilovaná jsem byla jen jednou a vztah, který ze zamilovanosti vznikl, byl můj jediný. On byl moje první a také jediná láska. Když jsem byla vedle něj, měla jsem pocit, že můj vnitřní svět je naplněn harmonií. Postupně jsem si ale začala uvědomovat, že naše životní cesty se od sebe vzdalují. Brzy se ukázalo, že jeho plány se naprosto neshodují s těmi mými.

Byli jsme mladí a najít společnou řeč pro nás bylo daleko náročnější než pro lidi emocionálně vyzrálé a vybavené alespoň určitou dávkou životních zkušeností. Partner mě začal kontrolovat, nebo jsem si možná po nějaké době konečně uvědomila, že se mě pod kontrolou snaží udržet. To byl důvod, pro který jsem, bez ohledu na to, jak bolestivé to bylo, ho musela nechat být.

Když jsem se vyplakala a přišla tak říkajíc zase k sobě, začala jsem se dávat dohromady s různými mladými muži, kteří se ke mně vůbec nehodili. Trávila jsem noci u svých přátel, protože jsem se bála spát sama. Hledala jsem kontakty, navazovala jsem vztahy, které jsem nepotřebovala, k ničemu mi nebyly a nemohly mi nic dát. Strávila jsem spoustu času přesvědčováním sebe sama o tom, že jsem šťastná. Samozřejmě to tak vůbec nebylo. Byly to prázdné vztahy a byl to prázdný čas.

Snažila jsem se přesvědčit svou mysl a srdce, že se mi po mém bývalém nestýská, snažila jsem se dokázat si, že bez něj budu lepší. Modlila jsem se, aby nikdo neslyšel nářek v mojí duši, protože jsem přece toužila být silná. Či spíše chtěla jsem se silnou zdát, protože ze všeho nejvíc jsem trpěla obavami, že přátelé a známí mě začnou považovat za slabé a ubohé stvoření, nebo mě začnou soucitně povzbuzovat. To pro mě byla nesnesitelná představa.



Uzdravení zlomeného srdce však potřebuje čas, spoustu času, jenomže tehdy jsem to ještě nechápala.

U bolesti a smutku neplatí žádná doba, po které už nemají být konzumovány. Rozhodně se nestane, že se jednoho rána probudíte a s radostí zjistíte, že jste zapomněli na všechno, co jste cítili po rozchodu s někým, koho jste milovali. Koho v hloubi duše stále milujete, ať si to přiznáváte, nebo ne. A to i když jste rozchod sami iniciovali.

Naučit se žít bez člověka, se kterým jsem začínala budovat svůj život, nebylo snadné. Neuměla jsem si představit, co si počnu se svými city, nevěděla jsem, jak s nimi naložit. Navenek jsem se snažila působit jako silná žena, ale uvnitř jsem se cítila neskutečně slabá. Byla jsem už přesvědčena, že ten rozchod byl mojí chybou, jenomže on reagoval velmi uraženě a velmi rychle, přerušil veškeré kontakty, a tak všechno, co mi zbývalo, bylo posbírat kousky svého zlomeného srdce a pokusit se dát je nějak dohromady.

Pak přišla doba osamělosti. Pocit osamělosti vám zaplní hlavu dokonale iracionálními myšlenkami. Začnete pociťovat vášeň ke každému, kdo nějak vzbudí váš zájem, nebo jehož zájem vzbudíte vy. Že je to zájem velice povrchní a pouto nesmírně slaboučké vám tak nějak nedochází.

Podobná spojení vám nepřinesou ani stabilitu, ani pocit nějaké skutečné vzájemné náklonnosti, ale přesto jsou zdrojem vnitřního tepla, které vás zahřívá.

S vášní je to jako se žízní. S předmětem vaší vášně vás nepojí žádná skutečná citová vazba, přesto však cítíte, že ho potřebujete. Chcete vědět, co dělá, na co myslí. A když na vás zapomíná, začíná se vám zdát, že se váš svět rozpadá, protože v tomto svém životním období toužíte po něčí pozornosti více než po čemkoli jiném.

Avšak tento vynucený vztah nedokáže vyléčit vaše pocity osamělosti. Je proto daleko lepší zůstat po rozchodu sama po tak dlouhou dobu, jakou potřebujete. Čas je dobrý lékař a dokáže jemně a účinně léčit i ty nejhlubší rány. S jeho pomocí vám pak srdce postupně přestane tak hrozně hlasitě křičet do ucha, že se vám stále moc stýská po vašem ex.

Existuje typ lidí, kteří nikdy nezapomenou na někoho, koho milují, a to je zcela normální. Ale než začnete nový vztah, měla byste se k němu cítit připravená. Základní podmínkou tu je vyrovnat se a smířit s osamělostí a využít této doby k tomu, abyste si některé věci jasně uvědomila. Co přesně vás dělá šťastnou, co od života chcete, jaké cíle v něm máte. Musíte si rovněž jasně říci, jaké vlastnosti chcete, nebo naopak nechcete vidět u svého budoucího partnera.

Nedejte se zmýlit, láska zrozená z osamělosti určitě není tím citem, který vás může učinit šťastnou.



Potřebujete osobu, se kterou budete chtít dát dohromady slovo „věčnost“, protože konec konců, co za smysl by mělo dávat se dohromady s někým, s kým nehodláte společně žít až do konce života? Možná se vám nepodaří vybudovat dlouhodobý vztah, avšak při pohledu na svého vyvoleného, byste alespoň měla mít pocit, že o to stojíte.

Musíte vědět, co chcete. Musíte vědět, kdy budete připravena skočit po hlavě do nové lásky.

Nezačínejte vztah, pokud se mu nedokážete cele oddat. Láska ve vašem srdci skutečně žije, pokud jste odhodlána zamilovat se do jednoho a téhož muže milionkrát. Pokud jste rozhodnuta zamilovávat se do něj každý den znovu. Pokud se jeho příchod do vašeho života pro vás stane skutečným slunečním paprskem v zamračeném dni. Pokud se s ním toužíte smát. Pokud sníte o tom, že se s ním budete každé ráno probouzet.

Buďte si jistá, že sama o sobě jste zcela plnohodnotná osobnost. Stav osamělosti je velmi důležitým obdobím vašeho života.

Osamělost vám dovolí nasbírat síly a umožní vám zjistit, kdo doopravdy jste. Pomůže vám uvědomit si, že lepší je být sama než s někým udržovat vztah, do kterého nechcete vložit celé své srdce.

Moc vás prosím – nepřipusťte, aby vás pocit osamělosti opanoval a zavedl do náruče někoho, kdo se k vám absolutně nehodí a koho vůbec nepotřebujete. Nebojte se osamělosti. Budete překvapená, kolik vás toho samota může naučit.