V psychologických a okolo psychologických kruzích je velice žádána myšlenka zodpovědnosti. Není na ní naprosto nic špatného. Každý dospělý člověk má zodpovědnost za skutky, které vykonal a za rozhodnutí, která přijal.
Někdy to však jde do krajnosti a lidem jsou vmetány docela drsné věty, například: „Sama jsi to přivedla až sem, protože mu dovoluješ, aby se tak choval“, „Marodíš, protože je pro tebe výhodné cítit se jako oběť“, „Uvěřilas někomu, komu jsi věřit neměla, tak se nediv, že tě podvedl“.
Myšlenka zodpovědnosti.
Ve skutečnosti však ve Vesmíru jen máloco závisí na našem chování a na úrovni naší zodpovědnosti.
Ti, kdo pevně zastávají myšlenku zodpovědnosti, si vytvářejí iluzi naprosté kontroly života. Pravda, ne toho vlastního, ale cizího. Dáte mi snad za pravdu, že při pohledu zvnějšku se snadno říká: „Sama sis ho vybrala“, „Necháš ho, aby si do tebe utíral boty“, „Sama jsi nechala dítě bez dozoru…“
Avšak jak trýznivé je slyšet na svoji adresu něco podobného právě když bychom tolik potřebovali podporu a ne něco přímo opačného!
V psychoterapii existují dvě možnosti nakládání s odpovědností – brzy dospět a přijmout na svá bedra záplavu povinností, anebo být infantem a pro nic si nedělat starosti. Pokud má člověk o svojí zodpovědnosti jasno, žádnou terapii nepotřebuje. Jestliže má nějaký důvod obrátit se na psychologa, jde o jiný problém.
Avšak ani tomu, kdo si nepřeje být za cokoli zodpovědný a za všechna neštěstí obviňuje jiné, nelze přímo říci: „Můžeš za to ty sám, a ne někdo jiný,“ protože on si právě tuhle taktiku zvolil, ať už pro nedostatek sil anebo smyslu pro nebezpečí. Pracovat s ním je třeba s opatrností a velmi postupně. Terpve když se trochu probere a pochopí, jak všechno ve skutečnosti funguje, je schopen učit se přijímat zodpovědnost a nepřenášet ji na jiné.
Jestliže má člověk mimořádně vyvinutý smysl pro zodpovědnost, je dokonce možné ho větou „Sám jsi za to zodpovědný“ zničit. Takoví lidé si přicházejí k psychologovi pro podporu.
Naše chování a vztahy k lidem kolem nás vzájemně souvisejí, ale určitě nejsme zodpovědni za to, že jsme byli podvedeni, zrazeni, zmláceni atd. To je jednání jiných lidí. Někteří z nich přesně vidí naše slabiny a míří přímo na ně.
Když je mi zle a někdo mi říká, že si za to můžu sama, prostě se na něj vykašlu a jdu za někým, kdo mě dokáže vyslechnout a podržet. I oprávněné a správné věci jde říci hrubým tónem, který člověka ubíjí. Přitom abychom přežili jakékoli zlé životní chvíle, potřebujeme naopak získat nové síly.
Máme svůj svět a svůj život. Koho je vhodné do něho pustit a jak?
Rozdíl mezi mužem a ženou