Něco o mužské psychice. Tajemství vztahů.

Psychika ženy a muže se výrazně odlišuje. Pro každou ženu je tedy důležité ovládnout umění ženské diplomacie a naučit se dostat muže tam, kde by ve skutečnosti i sám chtěl být, jenomže by na to sám nepřišel. Konec konců se nakonec radují oba.

Dívky a mladé ženy jsou dost často přesvědčeny, že o mužské psychice toho díky internetu vědí spoustu. Sdílejí s kamarádkami zajímavé i pikantní články a také vlastní zkušenosti. Vzájemně se utvrzují v názorech na muže, které nemají podloženy ničím jiným, než čtením blogů a nějakým tím vztahem různé délky. Ve skutečnosti však velmi často podléhají nejrůznějším mýtům a stereotypním představám, které vůbec neodpovídají skutečnosti. A není jich málo. Tak jak to s těmi mýty vlastně je?

První krok má udělat muž.

Některé ženy jsou při seznamování velmi pasivní. Mají třeba zájem, ale vyčkávají, až co muž. Řídí se zásadou: „Chlap má být první, kdo projeví zájem. To on má zavolat“. Takový byl názor našich babiček a je dost pozoruhodné, že v mnoha případech přežil až do současnosti. Je 21. století, milé dámy. Proč byste nemohly být aktivní vy? Proč byste nemohly vytvořit příležitost? Nedovolává se snad ženská část společnosti rovnoprávnosti?

Muži milují komplimenty.

Nejrozšířenější mýtus tvrdí, že muži dokážou milovat očima a ženy ušima. Mužská polovina lidstva údajně s velkou ochotou naslouchá lichotkám na svoji adresu a je pro ni krajně důležité slyšet neustálou chválu, přičemž zejména je prý mužům milé, když dívky vychvalují jejich sílu, odvahu, sebejistotu a cílevědomost. Za těchto okolností si pak muži připadají jako ochránci. Chce-li tedy žena získat mužovu pozornost, doporučuje se jí co nejčastěji kvitovat pozitivní stránky jeho povahy a vůbec jeho kvality. No, něco na té mužské ješitnosti je…

Muž nechce být do ničeho nucen.

Běžný zástupce mužské části světa nijak netouží podílet se na nějakých domácích pracech a většinou v tomto ohledu neprojevuje iniciativu. Opakovaně také nedodržuje některá základní pravidla, jako že špinavé ponožky patří do zvláštního pytle na prádlo a triko propocené při ranním běhu se nenechává válet na podlaze koupelny. Je-li k něčemu podobnému nucen, pak s největší pravděpodobností prchne ve vlídnou náruč kamarádů, anebo se ještě více ponoří do problematiky svého podnikání případně jiné práce. Čím větší tlak, tím rychlejší a častější únik. Muže těžko k tomu, aby něco něco dělal, přimějete. Můžete ho však k tomu přivést, můžete ho pro to získat, můžete mu dokonce vnuknout myšlenku, že to byl jen a jen jeho vlastní nápad. Psychologové radí za každý projev pomoci s domácími záležitostmi muže chválit, zahrnout obdivem, odměnit ho a zdůrazňovat důležitost jeho účasti.



Muži nemyslí na své vyvolené po celé dny.

Panuje mylné přesvědčení, že muž celé dny a celé hodiny myslí pouze na svou milovanou. Nemyslí. Sentimentální a romantické jsou v daleko větší míře dívky, zvláště pak jsou-li zamilované. Ženy také mají daleko častěji sklon poměrně záhy přemítat o společném životě, půjčovnách svatebních šatů a svatební cestě, jejíž fotky by se super vyjímaly na Instagramu.

Zástupci mužského pohlaví nahlížejí vztah prakticky. Pořádání romantických večerů a výběr dárků je pro ně vždycky zkouškou svého druhu, neboť musejí opustit svoji komfortní zónu. A co teprve svatba..!

Muži jsou citoví.

Největší omyl se týká přesvědčení, že muži city nedávají najevo, tudíž buď vlastně nemají žádné, nebo jen velmi omezené. Vždyť se citově neprojevují! Je fakt, že ne každý muž dá bez ostychu najevo dojetí nebo smutek, natož aby zaslzel, a to i když je skutečně dojatý. Připadá jim to zženštilé a slabošské. Od dětských let jsou totiž chlapečci vedeni heslem „Chlapi nepláčou“ a nabádáni k co největší zdrženlivosti. A to nejenom v rodině, ale i ve veřejném prostoru, prostřednictvím knih, časopisů, filmů a konec konců i různých her na internetu. „Chlapácké“ prostředí fitness tělocvičen nebo hospod to jenom podporuje. To je však značně nepřirozené. Je naopak normální, když člověk dává své city najevo. Na pohlaví přitom vůbec nesejde. Žena potřebuje slyšet, že je milována, zatímco mužům často právě toto prosté sdělení dělá veliký problém a ženinu potřebu nechápou. To bývá zdrojem neshod i konfliktů.

S postupujícím věkem taková citová uzavřenost vede k uzavřenosti celkové, což se nedobře odráží na zdraví psychickém i fyzickém. Někde tady bychom našli bohatý zdroj různých těch choleriků se žaludečními vředy a zapšklých nespokojenců se žlučníkovými kameny.

Existují vědecké výzkumy spojující rozdílnou délku života u žen a mužů právě se schopností projevovat city. Častý stres vede k různým onemocněním a předčasným úmrtím.

Dokážeme-li svému partnerovi pomoci naučit se projevovat city, vztah se tím bezpochyby upevní. Není třeba bát se dát najevo pocity křivdy nebo něžnost. Za otevřený rozhovor na podobné téma bývají muži obvykle vděční. Důvěry si velmi považují.



Co dalšího je třeba o mužích vědět.

Ani zdaleka ne vždy muže zajímá především sexuální stránka vztahu. Mnohem důležitější pro něj může být intelektuální úroveň partnerky, její zájmy a stupnice hodnot. Stará pověra, že muži myslí na sex každých sedm vteřin, se rovněž nezakládá na pravdě. V roce 2011 byl na Státní universitě v Ohiu proveden na toto téma výzkum. Není to každých sedm vteřin. Muži myslí na sex průměrně pouze devatenáctkrát denně…

Muži jen velmi těžko snášejí, jsou-li šizeni. Začínají si myslet, že jsou jednoduše využíváni. Je pro ně velmi důležité, aby vztah byl otevřený a oboustranně poctivý. Otevřenosti si obzvláště cení.

Čím si muže získat?

První, co muže na ženě zaujme, je samozřejmě vzhled. Proto je třeba o sebe pečovat a dosáhnout toho, že mužské oči po nás lhostejně nepřejedou a nezpozorní. Buďte ženská a buďte milá, vrcholem vašeho půvabu má být váš úsměv. A když přitáhnete jeho pozornost, nepokazte to hrubou mluvou nebo chováním. Buďte přirozená a veselá, na nic si nehrajte, nic nepředstírejte. Máte-li smysl pro humor, je to to pravé. Jdete-li spolu někam na večeři, neupejpejte se a jezte přirozeně a s chutí. Protože to, jak jíte, řekne muži mnohé o tom, jak se budete milovat. Věřte nebo ne, je to tak.