Několik rad, jak v dětech vypěstovat vděčnost

1. Nejlépe je začít v době, kdy se dítě teprve začíná učit mluvit. Slovo „děkuji“ je vhodné zařadit mezi slova, která dítě při komunikaci běžně používá, co nejdříve.

2. Naučte jej říkat: «Maminko, děkuji….» za snídani, za procházku, za pomoc při nejrůznějších jeho „aktivitách“, za čas, který mu věnujeme, za veškerou naši pozornost, za lásku i za péči, kterou od nás dítě dostává….. A v tomto směru není vůbec na škodu to s tréninkem i poněkud „přehánět“.

3. Mějte na paměti heslo, že «Na počátku bylo slovo…» Podobně jako slova „Dobrý den“, „Nazdar“, také slovo „děkuji“ v sobě nese dosti silnou vibraci, která má dopad na city, na vnímání jakési sounáležitosti (štěstí – spoluúčast): A menší, ale ani odrostlejší děti příliš mnoho slov této kategorie neznají.

4. Jsou to «kouzelná» slova, která pro mladého člověka budou vždy představovat prostředek komunikace ve společnosti, budou spjata s jeho dobrými charakterovými vlastnostmi, budou součástí způsobu jeho chování uvnitř různých společenských vrstev. Pokud se je naučí aktivně používat, bude to pro něho znamenat výhodu na celý život.

5. Používat tato slova se ovšem dítě samo od sebe nenaučí. A tomu je třeba věnovat patřičnou pozornost, neboť právě my máme možnost ovlivnit proces budování základů vzájemných vztahů mezi námi a dětmi. Na místě je vymezit hranice toho, co je dovoleno, v dětech důsledně pěstovat pocit vděčnosti v zájmu jejich šťastného života v budoucnosti.