Lidé často zodpovědnost za svoji žárlivost přisuzují objektu své lásky. „Chováš se provokativně, ty jsi udělal tohle a onohle, ničíš vztah mezi námi…“ Nicméně žárlivost má kořeny daleko hlubší. Příčina je skrytá v lidském nitru a objekt lásky ji pouze aktivuje.
Čím silnější žárlivost se v nás ukrývá, tím více budeme na druhého žárlit.
V dobrodružné komedii z roku 1980 „Bohové musejí být šílení“ se vypráví o naprosto mírumilovném domorodém africkém kmenu, který nikdy nepoznal žádný konflikt. Konflikty se objevily až tehdy, když pilot letadla, které nad jejich územím prolétalo, vyhodil z okénka letadla láhev od Coca Coly. Ukázalo se, že je to předmět pro domorodce velmi užitečný, ačkoli nikdy před tím nic podobného neviděli. Dalo se s ním válet těsto, hrát, pískat – a nejednou ho potřebovali všichni. Kvůli němu kmen poznal první hádky a rvačky.
Když člověk něčím (nebo někým) vládne, ani za nic se o to nechce dělit. A jestliže je ochoten se podělit, pak pouze za svých vlastních podmínek, aby bylo jasné, komu věc patří. To v nás fungují pradávné obranné mechanismy. Čím více máme, tím bezpečněji se cítíme. Čím méně vlastníme, tím méně jsme připraveni na životní těžkosti.
A s objektem lásky je to stejné jako s peněžním vkladem. Jen místo peněz člověk investuje city. Ten druhý se teď stává naší bankou a my samozřejmě nechceme o svůj vklad přijít. Začínáme tedy kontrolovat jeho finanční operace, rizikovost vkladů do jednotlivých fondů, vedení banky nám musí podávat výkazy ze svojí činnosti… Jak se v takovém případě zachová banka? Prohlásí: „Vezmi si svůj vklad, drahý člověče, a jdi do jiné banky. My máme dlouholetou historii ochrany investic a náš management je dostatečně zkušený.“ A jak na to člověk obvykle reaguje? Začíná hrát hru „Vaše banka tu je pouze pro náš vklad!“
Krátce řečeno: Člověk nemůže někomu patřit. Stejně jako vy nikomu nepatříte, nemůže nikdo patřit vám. Rozhodujete se, že budete s objektem svojí lásky a on se rozhoduje být s vámi. Pocit žárlivosti jedné ze stran je obranným mechanismem, který vás má udržet po boku toho druhého. Člověk může s bankou podepsat smlouvu, za jakých podmínek bude v ní jeho vklad uložen. Může smlouvu nepodepsat, pokud mu nevyhovuje. Ale žádat, aby celá banka teď náležíte pouze jemu, to je trochu divoké.
Jestliže člověk poskytne důvod k žárlivosti, přesněji řečeno, když cítíte, že byste ho mohli ztratit, je dohoda mezi vámi porušena. Dohoda, se kterou jste souhlasili. Narušena je vaše důvěra i úmluva, kterou jste uzavřeli. Pokud jste byli podvedeni, mikromanagement banky by vás stejně nespasil. Tehdy je třeba zamyslet se nad tím, zda hodláte i nadále zůstávat s člověkem, který nedodržuje dohody. Samozřejmě, že tyto dohody musejí zaznít hned na samém počátku. Musejí zaznít jasně a nahlas a obě strany s nimi musejí souhlasit.
Žárlivost nedokáže podvod odvrátit. Žárlivost jakožto strach ze ztráty toho druhého ho k podvodu pouze postrkuje.
Takže co dělat?
1) Banka není vaše. Jestliže dokážete respektovat osobnost dospělého člověka, nejspíš s vámi zůstane na základě vlastního přání.
2) Žárlivost je vaše. Máte strach ze ztráty a žárlivost je pro vás typem chování sloužícím jako mechanismus k uchování toho, co vlastníte. Nahlížejte žárlivost na toho druhého prostřednictvím svého VLASTNÍHO strachu z jeho ztráty, nikoli prizmatem jeho jednání.
3) V klidu proberete svoje dohody. Jestliže se něco změnilo, jednáte o dohodách nových. Nenutíte toho druhého násilím, aby souhlasil s tím, jak věc vidíte vy sami. Nikdy.
4) Rozmlouváte a dělíte se o svoje názory. Vždycky. Otevřeně si postěžujete, když se vám něco nelíbí. Mluvíte při tom o sobě a svých citech, ne o chování partnera.
5) Můžete být po tomhle všem podvedeni? Ovšemže můžete. Ale právě v tom tkví filosofie vztahu. Nikdo vám nic nedluží. Nikdo vůči vám není ničím povinován. Ten druhý s vámi chce být proto, že jste milí jeho srdci, nikoli proto, že jste žárliví.
Boris Herzberg
Jak okolnosti mění lidi – příběh k zamyšlení
Dočkat se toho pravého