Proč se ženy nechtějí vdávat – 5 důvodů.

Malé holčičky si občas hrají na svatbu. Barbie je nevěsta, má nádherné šaty, a Ken je princem na bílém koni. Samozřejmě, jak dítě roste a dospívá, mění a vyvíjí se i jeho pohled na život a jeho priority.

Žena, která je ve třiceti single, není dnes nic zvláštního, jakkoli řada z nich nejspíš poslouchá udivené, někdy i nepříjemné dotazy vlastní rodiny a občas i známých. Vdávat a ženit se dnes zkrátka není „in“. Pro stále více dívek a žen je dneska na prvním místě kariéra, možnosti uplatnění, materiální zajištění – a potom teprve možná manželství a eventuální založení rodiny. Ponechme teď stranou v posledních letech hojně provětrávané téma ztráty maskulinity u mužů a s ní související neschopnost „dobývat“. Zaměřme se na dalších pět možných důvodů, proč se ženy do manželství nehrnou.

Pět možných důvodů touhy být single.

Žena, která se nechce vdávat možná…

1. Dosud nezpracovala nějaká minulá psychická traumata. Buď jde o rozpad vztahu, který byl zvláště bolestivý a stresující, nebo o manželství, kterým prošla a které se pro ni stalo záležitostí natolik traumatizující, že se s ní zatím nedokázala vypořádat. Může rovněž jít o vzpomínky z dětství, kdy rozpad rodičovského vztahu a rozvod představovaly pro dětskou psychiku bolestnou zátěž. Odmítá proto každou zmínku o možném dalším vztahu nebo manželství.



2. Jednoduše zatím nenarazila na vhodného partnera. Ženské stížnosti na to, že vhodní muži jaksi vymizeli, nejsou tak docela nepodložené. Společnost se mění, ženy dosahují častěji vyššího vzdělání než muži. To může být první překážkou, protože opravdu ani zdaleka každý muž touží mít vedle sebe „chytřejší“ ženu. Stále častěji se žena domůže také lepšího profesního postavení než muž, což opět může být kamenem úrazu.

Krom toho existuje spousta mužů, kteří by šli do partnerského soužití, ale nestojí o manželství. Necítí se na ně dost zralí, mají obavy, že by je spoutalo a omezilo na svobodě. Chtějí si tak říkajíc užívat bez závazků. Mnoho mužů je dokonce ochotno žít ve volném partnerském soužití se ženou, o které jako o příští manželce neuvažují, jakkoli obecně perspektivu manželství nevylučují. Ale současnou partnerku berou jako tu „prozatím“. Je to pohodlné, tak proč to měnit?

A konečně jsou také muži, kterým jednoduše nedojde, že by měli dát partnerství nějaký formální rámec. Ovšem dvakrát si rozmyslete, než partnera začnete do něčeho takového nutit.

3. Není muži žádána. No ano, může se stát, že o ženu nemají muži zájem. Tady si samozřejmě každá musí klást patřičné otázky a dávat zcela upřímné, někdy i kruté odpovědi. Lepší než uchýlit se k maskovacímu postoji „To JÁ nestojím o muže“ je zamyslet se nad sebou. Nad tím, jak o sebe dbáme, jak pečujeme o svůj ženský zjev, jak se chováme k okolí, jak se projevujeme na pracovišti a tak dále. Moderní doba skýtá spoustu návodů i možností, jak tohle všechno změnit, ať už samostatně nebo s pomocí odborníků. Základem je poctivý přístup.

4. Se jen neumí patřičně prezentovat. Nízké sebevědomí a komplexy, nedostatek zkušeností a vědomostí, neumění vyslovit, co se mi líbí a co ne. To všechno je na překážku každé možnosti navázání vztahu. Některé ženy se bojí dokonce i promluvit o sobě: „Ráda jsem někdy sama, něco si přečtu, atd.“ Ostýchají se ze všech možných příčin, většinou naprosto zbytečně. Chod jejich myšlenek je zhruba takový: „Bože, jak mu mám něco TAKOVÉHO říct? Co si o mě pomyslí? Co když ho tím odradím? Radši ne, radši nic neřeknu a budu se snažit to změnit, nebo až budeme spolu žít, tak mu to nějak opatrňoučce (rozuměj nikdy) řeknu“. Později kvůli tomu dochází k nedorozuměním a pocitům ublíženosti a na úplnou hloupost, která byla základem, se jako na sněžnou kouli nabalují spory, necitlivá slova a slzy.



5. Doopravdy o muže nestojí. Leda snad na pravidelný sex. I to se stává. Ženě vyhovuje její zavedený způsob života a nepřeje si svůj ustálený rytmus nijak narušovat. Žije bohatým životem, má plno přátel a aktivit. Absolutně se necítí sama.

Příčiny, proč žena nestojí o partnerský život, mohou být různé. Skrývá se tu ovšem i jisté riziko. Žena, která je jako single ve třiceti, pětatřiceti naprosto spokojená, pocítí kolem čtyřicítky touhu po mateřství. Z toho mohou vzniknout nepříjemné komplikace. V hledání potenciálního otce a s vědomím, že čas běží i tato doposud zcela vyrovnaná a samostatná žena může při výběru partnera udělat chybu, které později lituje a která jí může pořádně ztrpčit život. A navíc – přejít z dosud samostatného, žádnými ohledy nespoutaného života k partnerskému soužití a navíc rodičovství, to je pořádná nálož.

Jsou také ženy, které se rozhodnou pro mateřství bez partnera, prostě dítě účelově počnou s mužem, o kterém vědí, že nebude jejich manželem. A dítě pak vychovávají opět jako single. Můžeme si ovšem oprávněně klást otázku, jaké předpoklady získává dítě, které svého tatínka ani nevidělo, pro navazování vztahů v dospělosti. Je spíše velmi pravděpodobné, že také ono povede život samostatný – nebo osamělý?

Ať už se žena pro soužití s partnerem rozhodne nebo ne, měla by především naslouchat svým vlastním vnitřním pocitům a podle nich se rozhodovat tak, aby byl její život naplněn radostí a aby se v něm cítila šťastná.