Proč ženy nemohou najít partnera

Normální muži jako druh prostě vymřeli. S tímto tvrzením bude velmi mnoho žen souhlasit. Některé mají dokonce za to, že dříve to bylo v tomto ohledu mnohem lepší.

Kam zmizeli opravdoví muži?

Dovolím si tvrdit, že už samo nastolení otázky je chybou. Skuteční muži nikam nezmizeli. Problém netkví v tom, že by se snad s muži stalo něco záhadného..

Problém spočívá ve skutečnosti, že ženy špatně odhadují potenciálního partnera.

Jak to vypadá v praxi: žena se orientuje na nevelký, krajně omezený soubor vlastností, budících její pozornost. Pokud muž tento soubor vlastností vykazuje, líbí se. Nevykazuje – nelíbí se. Zde je třeba podotknout, že muži dělají tutéž chybu, poněkud to ovšem mírní obecně nižší nároky na vyvolenou.

Jinak je to chování zcela rozumné, jak jinak najít v davu toho pravého? Zkoumáme možného partnera v různých situacích, porovnáváme ho s jistým vzorem usazeným kdesi v hlavě a vynášíme verdikt: hodí se – nehodí se.

Má to jeden háček: muž zdaleka ne vždy je schopen vykázat onen kýžený soubor vlastností.



Dočasná slepota

Uveďme příklad. Dva muži se přicházejí představit. Jeden se chová přirozeně, příjemně. Je přiměřeně vtipný, přiměřeně zdrženlivý, přiměřeně vytrvalý, přiměřeně výmluvný. Ten druhý je neohrabaný, mumlá a nedokáže udržet konverzaci. Kdo z nich se víc zalíbí? Ten první, samozřejmě.

Kdo z nich bude lepším manželem? Toť otázka.

Ten první se snadno seznamuje, ale znamená to snad, že bude dobrým partnerem? Neznamená. Znamená to právě jen to, že se snadno seznamuje. A taky to může znamenat, že takhle se seznamoval už patnácttisíckrát, tohle seznámení bylo patnáctitisícíprvé a do patnáctitisícíhodruhého není daleko. Ten druhý se seznamuje obtížně, protože nemá zkušenosti. Zkusil se seznámit zatím jen desetkrát. Znamená to, že bude špatným manželem? Neznamená. Znamená to pouze to, že nemá zkušenosti se seznamováním. Možná (možná!), že právě ten druhý bude dobrým manželem. Jenomže žena si ho nevšimne.

Jiný příklad. Narozeninová oslava. Dívka přichází ke kamarádce. Jsou tam dva mladíci. Vnějškově oba více méně sympatičtí. Jeden je uzavřený, sedí potichu v koutě a druhý je středem společnosti. První se za celý večer pokusil naši dívku oslovit jenom jednou, a to ještě jaksi neohrabaně, zatímco ten druhý se kolem ní točil celý večer. Otázka zní: kdo z nich bude lepším partnerem?

Opět nemáme žádnou záruku, že ten druhý. Navíc ani nemáme záruku, že je to opravdu tak veselá kopa. Nahrávalo mu možná, že znal prakticky celou společnost, zatímco ten druhý kromě hostitelky neznal nikoho. Proto ten první byl celý večer všem na očích a ten druhý se raději držel zpátky. Mnohým ženám se však bude zdát, že ten druhý je prostě skvělý. Toho druhého si ani nevšimnou. A až se pak ukáže, že ten druhý je sice veselý, ale lehkomyslný chlapík, budou si stěžovat, že normální muži už nejsou. Ale oni jsou, existují. Jenomže některé ženy si jich nevšímají.



Mnoho lidí, jak ženy, tak muži, nevědí to hlavní: nejdůležitějším faktorem dobré známosti a pozdějšího vztahu je lokální blízkost. Jestliže lidé spolu pracují, jsou sousedy nebo společně chodí do kursu pro fotografy, je šance, že se seznámí a navážou vztah, daleko vyšší.

Důvod? Na stejném místě si mohou jeden druhého víc všímat. Ocitnou se v mnoha různých situacích a snáz odhadnou, kdo za co stojí. Situací, které jsme popsali výše, se vyskytne podstatně míň. Z toho plyne, že i výběr bude rozumnější. Proto naléhavě doporučuji nehledat konkrétní typy mužů, ale místa, kde se ženy i muži vyskytují spolu a přitom se zabývají nějakou činností.

Závěr

Všechno, co chci říci, je tohle: vážené dámy, zamyslete se, jak a koho si vybíráte. A pokud to dokážete, zkuste dát šanci mužům, kteří vás v minulosti nezaujali. Mlčenlivost, neobratné seznámení a neschopnost bavit vás nezávazným hovorem nic nevypovídají o tom, jakým partnerem by muž byl.

P. Zygmantovič