Spoustu let už učím tanci. A jedna věc mi čím dál tím víc leze na nervy. Pane bože! Těch zábran!
Mnoho lidí, kteří se profesionálně zabývají fyzioterapií, mi potvrdilo, že chronické svalové napětí je spojeno s obavami. Čeho se kdo probůh tak bojí?
Holky se bojí být pěkné a sexy. Viděl jsem to už stokrát a tisíckrát. Věřte nebo ne, je to tak. Chápete, ona vám řekne, že ví, že je hezká. Ale její tělo říká pravý opak.
Ony to své tělo nemilujou, nemilujou vlastní tvary! Nevěří svým schopnostem. Skoro všechny se podceňují.
A téma samo o sobě – strach svěřit se partnerovi, chápete, svěřit se mu v tanci, aby je vedl. Přistupují k tomu asi takhle: „Já sama. Udělám to sama“.
Prostě zábrany vydat své tělo, své srdce všanc hudbě, rytmu, muži, jeho vedení.
A mužský se bojí být chlapi. Rozhodovat, vést, naplno, na sto procent odpovídat za tanec. Dát najevo svou vůli, cíl, přijmout za to odpovědnost. Mají zábrany projevit svou náklonnost, něžnost, pozornost, péči. A zároveň sílu a jistotu.
A co tu máme v důsledku toho?
Nějakých pět set lidí na taneční ploše, z nichž s bídou asi deset se dokáže jakž takž uvolnit, a potom čtyřistadevadesát těl spojených křečovitými záškuby různé intenzity.
Abyste mi rozuměli: já samozřejmě nikoho neodsuzuju. Sám jsem býval (a kdo ví, možná jsem i dneska) neuvěřitelné dřevo. Chodil jsem devět měsíců do přípravky , kde lidi stráví obvykle tak měsíc. Taneční mistr procházel sálem, opravoval chyby a když se podíval na mě, objevila se mu v očích lítost a říkal: „Panebože, ty jsi ale dřevěný!“
Podstata věci je ovšem jinde.
Dokud jsou lidi svázáni zábranami, jejich těla napjatá a svaly stažené, tělo prostě necítí RADOST Z POHYBU. Je to technicky nemožné. Energie nemůže procházet svými drahami. Emoce a pocity jsou potlačeny. Tvůrčí proces totálně zablokován. Zrak je slepý a duch spí.
Tak se uvolněte! Tančete, sportujte! Dejte si saunu, zaplavte si, jděte na masáž. Objímejte se. Mnohem víc se objímejte! S přáteli, s blízkými, s rodiči, s kočkami a psy. Procházejte se, odpočívejte. Lehněte si do vany, pěkně voňavý olejíček, svíčky, náladová hudba… Udělejte si pohodlí a krásné prostředí. Jezte, co máte rádi. Bavte se s milými lidmi. Dělejte, co máte rádi. Zpívejte, hrajte, malujte. Najděte si svůj vlastní způsob, jak mít rád své tělo. A radujte se ze života!
Vím, co to znamená mít ráda sama sebe
Jak lidi ve skutečnosti vypadají
1 komentář
Presne viem o čom je ten článok.Stačí jeden pohľad do zrkadla alebo na fotografiu a je to vidieť:kŕčovité a stuhnuté,mierne prihrbené držanie tela…..a preto sa nerada pozerám na seba v zrkadle a na fotografiách….občas cítim túžbu tancovať,len nemám s kým a kde…