Skrytí zabijáci blízkosti ničící váš vztah

Vztah, to je docela křehká věc…

Ve skutečnosti je vztah docela křehká věc. Je třeba o něj neustále a pozorně pečovat a chránit a posilovat blízkost mezi vámi a tím druhým.

Každému se líbí počáteční období vztahu, naplněné květinami a pozornostmi. My i naši partneři jsme plni nadšení a pokoušíme se jeden druhého poznat co možná nejlíp. Už pouhá myšlenka na možnost budování společné budoucnosti nám dává křídla.

Co tedy vlastně způsobí, že se vztah náhle rozpadne? Jak se mohou dva lidé, na počátku vztahu tak šťastní, proměnit div ne v nepřátele, kteří si pravidelně vyměňují jedovaté poznámky a odmítají i jenom se pokusit vidět něco kladného na člověku, do kterého se kdysi zamilovali tak, až se jim točila hlava?

Bez ohledu na věk každý na počátku vztahu vidí v partnerovi jenom to dobré. Je nadšen silou své druhé polovice, její povahou, její odolností a úsměvem. Jeden druhému je oporou, jeden druhého povzbuzuje a vzájemně v sobě spatřují neuvěřitelný potenciál. Jistě, všimnou si i některých zvláštností, ale ty jim zpočátku připadají dokonce milé.

Potom však, jak se pocity novosti a radosti poněkud otupují, začínají si všímat i některých rozčilujících zvyků. Protože však nechtějí dělat problémy, raději nic neříkají, jen aby nenarušili vztah…

Občas snad na to můžete udělat nějakou malou narážku, ale nemluvíte o tom otevřeně. Časem však ve vás stále víc narůstá podrážděnost. A víte proč? Protože jste v sobě včas nedokázali najít odvahu o problému promluvit a dát najevo své přání, aby se to změnilo.

Pro většinu mužů a žen je emocionální blízkost nezbytnou podmínkou zdravého, šťastného a plnohodnotného vztahu. Nedostatek emocionální blízkosti vede kromě všeho jiného i k poklesu pohlavní touhy. Když se vztahu nedostává vzájemné blízkosti, začíná se rozpadat a zastavit tento proces je už velice těžké.

Mnohé vztahy vyhodí z rovnováhy a směřuje k rozpadu především to, že jedna ze stran do vztahu vkládá veškeré svoje síly, čas a energii, a ta druhá to bere jako něco samozřejmého a je příliš pohodlná, než aby dělala totéž.

Jakkoli pasivita skutečně může vést až k devastaci a rozpadu vztahu, nedostatek komunikace není o nic méně nebezpečný, protože blokuje nastolení důvěry mezi partnery.

Narušení komunikace likviduje blízkost.

Každý z nás má své touhy a potřeby a záleží jenom na nás, zda je dokážeme partnerovi sdělit zdravým, otevřeným způsobem. A i když snad některé rozmluvy mohou být opravdu náročné a přímo napjaté, měli by se partneři vždycky snažit obejít se bez obviňování.

K narušení kontaktu dochází tehdy, když nevíte, jak byste partnerovi otevřeně řekli o svých potřebách a tím v něm přímo nebo zprostředkovaně probouzíte pocity viny, anebo dojem, že ho z něčeho obviňujete. V raných stádiích vztahů se podobné situace řeší poměrně rychle. Často prostě stačí políbit se a rozpory usmířit v posteli. Jestliže však i nadále budete v partnerovi vyvolávat pocity viny, anebo ho dokonce přímo obviňovat, dříve nebo později to začne podlamovat blízkost a ničit důvěru a pouto mezi vámi.

Hněv, bolest a rozčilení… To všechno je důsledkem toho, že někdo někoho neslyší anebo nechce slyšet. Je to následek nedostatečné komunikace, nerespektování vzájemných potřeb a absence snahy odpovídat za svoje myšlenky, city a činy.

A i když vám snad může připadat, že to přeci partner ve vás vyvolává určité emocionální reakce, a je to tedy jeho vina, je na druhé straně pouze na vás, jak budete na tento emocionální podnět reagovat a budete-li na něj reagovat vůbec. Aby byla vaše komunikace otevřená a měla smysl, musíte se naučit na něco odpovídat, a ne pouze instinktivně reagovat. Jinak budete pokaždé znovu přežvykovat staré argumenty a omílat nevyřešené problémy a nikdy nepřejdete k naléhavým otázkám, vyžadujícím co možná nejrychlejší řešení.

Rozmluvy na náročná témata vždycky vyvolávají velmi silné emocionální reakce. Když se však pokoušíte přehlížet a potlačovat fyzický pocit emocionální reakce, ztrácíte schopnost přesné a smysluplné komunikace. Je to způsobeno mentálním chaosem, ke kterému vedla neřešená emocionální odpověď. Navíc to vyvolává velmi silnou myšlenkovou i verbální reakci na slova toho druhého.

V důsledku toho místo klidných a dobře od A až do Z promyšlených úvah týkajících se toho, co byste potřebovali změnit, se zajíkáte a zakoktáváte, zlobíte se, přecházíte do útoku a konec konců všechno zkazíte. To zpravidla ještě prohloubí emocionální rozkol a zároveň to partnera uráží.

Jak do vztahu vrátit blízkost.

Abyste do vztahu navrátili blízkost, musíte se naučit nést zodpovědnost za to, jak se ve vztahu projevujete. Velkou pomocí je, když s partnerem máte nějaký společný cíl nebo o něco společně usilujete, protože můžete společně pracovat na tom, co si přejete, a to blízkost velmi upevňuje.

Když člověk žije s někým jiným, neboli když s ním sdílí jeho osobní prostor, vzniká nevyhnutelně potřeba kompromisů. Každý z nás je zvyklý dělat určité věci po svém. Sem patří i některé nedobré návyky, jichž bychom byli zcela ochotni se vzdát, pokud bychom věděli, jakou důležitost to má pro našeho partnera.

Nikdy nezapomínejte na jednu věc: aby si osvojil nový a zdravý zvyk anebo se naopak zbavil zvyku špatného, bude partner potřebovat alespoň trochu povzbuzení z vaší strany. Ve většině případů spíš hodně povzbuzení. Jestliže místo co byste partnera pochopili a podpořili se na něj začnete zlobit, můžete celý proces podstatně zbrzdit, ne-li obrátit opačným směrem.

Nebuďte tedy přespříliš přísní a nároční — ani ke své drahé polovici, ale ani k sobě. Zamyslete se nad tím sami — copak by vás něčí jízlivá kritika dokázala motivovat k nějaké změně? Aby se jakékoli dobré jednání mohlo stát zvykem, je zapotřebí nemalý čas. Právě proto je pozitivní povzbuzení prostě nezbytné.

Vždycky, každý den si připomínejte, že musíte především jednat jako tým. A to znamená, že vzájemná podpora musí vždycky být na prvním místě. Kritizovat někoho za jeho chyby je věc velmi snadná, jenomže to nejenom nevyřeší problémy, ale často to probouzí přímo bouřlivé emotivní reakce. Proto tím nejrychlejším způsobem, jak získat od jiných to, co potřebujete, je povzbuzení vlastním chováním, jednáním i slovy.

Podobné přitahuje zase podobné a život nám nevyhnutelně přináší víc toho, na co se soustřeďujeme.