Staré holky

Co to vlastně je, stáří? Proč by nás mělo děsit? Už dávno nemusíme nikomu měnit plenky, ani kontrolovat domácí úkoly, strachovat se o pubertální potomky, plánovat úklid a vaření. Přišel náš čas. Kapsy máme plné vědomostí, umění a zkušeností. Kdy a proč tedy ještě ani zdaleka staré (za stáří pokládáme věk nad 75 let) dívky a ženy začínají samy sebe za staré pokládat?

Často od nich můžeme slyšet větu: „Na to jsem moc stará!“ Nejspíš to má znamenat, že dotyčná dívka nebo žena si sama pro sebe stanoví, že v nějaké záležitosti (a někdy i obecně) už prostě nic nemůže, že už jí ujel vlak, a tak nemá smysl ani se o něco pokoušet.

Na to jsem moc stará!

Dívky a ženy, které sdílejí přesvědčení svého okolí ohledně toho, v jakém věku by se v jejich životě měly odehrávat ty či ony věci, mohou pociťovat obavy, že něco nestihnou. Že jim něco uteče. A když potom nastoupí podle jejich názoru „kritický“ věk, zmocňuje se jich skutečná panika, která je zažene do bezvýchodné slepé uličky.



Podívejte se na několik příkladů podobných tvrzení, kdy se dívky a mladé ženy vnímají jako „už moc staré na něco…“

Už je mi třicet, pětatřicet nebo čtyřicet, už jsem moc stará na to, abych si kladla otázku, kým chci být.

Už je mi padesát, jsem moc stará na to, abych odešla od muže – on mě sice uráží a ponižuje, ale nikdo jiný už by mě nechtěl.

Ráda bych se naučila tančit (lyžovat, jezdit na koni atp.), ale jsem na to už moc stará.

Diskotéky, kluby… to už není pro mě.

Mě už žádný muž na rande nepozve, jsem na to moc stará.

Abych zakládala rodinu už je moc pozdě, všechno jsem promeškala a teď už jsem na to stará, budu muset dožít svůj život takhle…

Jasně vidíme, že všechny tyto myšlenky a tvrzení jsou omezující povahy a všechny jsou o tom, že už je pozdě dělat to, co by člověk dělat chtěl.

Kromě různých podobných omezení tento pocit sebe samé jako příliš staré na něco konkrétního nebo vůbec příliš staré dodává dívkám či ženám ještě cosi ve vnějším projevu.

Všimli jste si někdy, že jsou ženy, jejichž věk je zhruba stejný, ale vypadají tak, jako kdyby mezi nimi byl mnohaletý věkový rozdíl?

Jistěže nemůžeme podceňovat vliv genetiky, rozhodující o typech a individuálních projevech stárnutí i o odolnosti organismu jako celku. Nicméně je obecně známo, že vnitřní stav často ovlivňuje zjev člověka významným způsobem.



Stejně tak i způsob oblékání — žena, která sama sebe pokládá za starou, si vybírá oblečení podle toho, jak se cítí – a téměř vždycky si takovým oblečením pár let přidá.

Je velmi důležité zjistit, když se už cítíte stará, z čeho tento váš pocit pramení. Kdo vás naučil se takhle na sebe dívat? Nebo snad z vás spíš promlouvá strach, že by se vám něco nemuselo povést, a je proto snazší prohlásit, že jste na to už moc stará?

Ale když si něco doopravdy velmi silně přejete, proč si to odpírat? Jaký to má smysl?

Jaký smysl má držet se vzoru svých příbuzných nebo blízkých, kteří zestárli rychle? Kolem vás nepochybně existuje také řada opačných případů. Lidé, kteří mají na krku sedmdesátku, osmdesátku nebo i devadesátku, a si klidně dovolí dělat to, co chtějí, a je jim srdečně jedno, zda se to k jejich věku tak zvaně hodí nebo ne. A často také vypadají podstatně mladší, než kolik vyplývá z údajů v občance.

Když si uvědomíte, že se chcete stát tanečnicí, spisovatelkou, vdanou paní, maminkou, hráčkou na bicí a bůhví kým ještě ve třiceti, čtyřiceti či padesáti letech, přemýšlejte spíš nad tím, jakým způsobem na tom můžete zapracovat, jak to udělat, abyste si to mohla dopřát a neříkejte rovnou „na to jsem moc stará“. Sama uvidíte, o kolik šťastnější bude váš život.

Lyubov Ordinová