Stáří začíná později

Čím se život po padesátce liší od veškerého předchozího života?

Obecně se má za to, že hlavním důsledkem prodlužování lidského života je fakt, že staří lidé déle žijí. Jenomže tak to není.

Tím hlavním důsledkem, doslova obrovským a před našima očima proměňujícím celé lidstvo, není to, že stáří déle trvá, ale fakt, že mnohem později začíná.

Pro ty, kterým je dnes čtyřicet, padesát, pětapadesát let, začne stáří někdy v pětasedmdesáti, osmdesáti letech. Tedy o pětadvacet let později, než pro generaci našich rodičů.

Ještě docela nedávno byla v lidském životě tři hlavní období: mládí, zralost a stáří. Nyní „zralost“ nastupuje kolem padesátky a znamená počátek absolutně nové, dříve neexistující etapy lidského života.

Co o ní víme?

1. Trvá téměř třicet let – od padesáti zhruba do pětasedmdesáti.

2. Na rozdíl od dřívějších představ se fyzické a intelektuální možnosti člověka v tomto období při správném přístupu nesnižují a jsou minimálně stejné, v některých případech dokonce lepší, než v mládí.

3. Je to potenciálně nejlepší, nejhodnotnější období lidského života, neboť sjednocuje zdraví, sílu a životní zkušenosti. Podle všech statistických údajů posledních let nejšťastnější období života, jeho vrchol, přichází dnes přibližně v pětašedesáti letech.

4. Ti, komu je dnes 55-65 let, prožívají takové období jako vůbec první v lidské historii. Dřív zkrátka neexistovalo, protože lidé stárli mnohem dříve.

5. V nejbližších několika desetiletích se lidé ve věku 50 – 75 let stanou nejmohutnější věkovou skupinou na Zemi.

Čím se život po padesátce liší od veškerého předchozího života? Přece tím, že životu po padesátce nás nikdy nikdo neučil!

Kojence připravují na dětství, dítě na dospívání, dospívající na mládí a v mládí trávíme desítky hodin přípravou na nadcházející zkoušky zralosti. Teprve hranici padesáti let překonáváme bez sebemenší představy o tom, jak, čím a kvůli čemu žít dál.

Na tom není nic divného. Kde bychom měli takové znalosti vzít, když ještě pro generaci našich rodičů padesátkou jaksi oficiálně začínalo stáří a o dalším životě se spíš nepřemýšlelo.

Málokdy si uvědomíme, že životní program, který bez odchylky svou životní poutí následujeme, byl založen předcházejícími generacemi. Právě předcházející pokolení vytvořila všechny knihy, filmy a vzdělávací systémy, které v dětství a mládí formovaly naše vědomí.

Předcházející pokolení však neměla žádné představy o životě po padesátce. Z prostého důvodu: v jejich zkušenosti po padesátce v zásadě už o žádný život nešlo. Proto také není součástí životního programu, který jsme zdědili.

Podle veškeré sebrané statistiky těm, kterým je dnes nějakých 50-55, nezačne stáří dřív, než v osmdesáti letech. To je samozřejmě moc a moc příjemné. Prostě nám bylo darováno až pětadvacet (!) let aktivního, plného života. Problém se skrývá v tom, že zacházet s tímto dárkem nás nikdo nenaučil. Takže po padesátce někdy riskujeme ztrátu dobrých 25-30 let, když ji akceptujeme jako hranici stáří. Ztracená léta by pro nás přitom bez přehánění mohla být ta nejkrásnější v životě.

Po padesátce nastupuje v životě pozoruhodné období, kdy máme čas, máme zdraví i sílu, nemáme už sociální závazky, zato máme životní zkušenosti a do počátku stáří nám zbývá ještě čtvrt století!

Neutrácejte tento čas zbytečně. Později byste toho litovali.

Když je vám přes padesát, je pro vás dnes možné doslova všechno: nové zájmy, nová zábava, radosti a dojmy, nová kariéra, nová láska, nové cesty. Přitom kvalita těchto nových zážitků v mnohém daleko překračuje všechno, co vám bylo dostupné za zeleného, nezkušeného a povinnostmi svázaného mládí.

V.Jakovlev