Vděčnost je jedním ze základních rysů šťastného člověka. Jak ale v našem materialitickém světě vychovat vděčné dítě? Vděčnost není něco, s čím se člověk rodí, tuto schopnost je třeba do něj vložit, pěstovat ji a rozvíjet. Přičemž trvat na obvyklém „prosím“ a „děkuji“ je opravdu málo.
Vděčnost je schopnost vážit si toho, co člověk má. Abychom dítěti tuto vlastnost vštípili, je nezbytné, aby vidělo náš příklad, aby si mohlo uvědomit, jak my sami dáváme vděčnost najevo – partnerovi, svým rodičům, lidem, kteří nám nějak pomohou, lékařům nebo třeba řidiči autobusu, který počkal, než doběhneme a nezavřel nám dveře před nosem. Rozvíjet vděčnost u dítěte nám mohou pomoci následující cvičení.
Dary tohoto dne.
Každý den, je vcelku jedno, ve kterou denní dobu, se posaďte vedle dítěte a vypočítávejte společně dary tohoto dne: pěkné chvíle, události, dojmy, za které jste vděčni. Mohou to také být lidé, hry, pohoštění – cokoli. Hlavní je naučit se dívat se na to, co se nám přihodí nebo co nás potká, jako na dar. Můžete si dokonce založit „deník vděčnosti“. Snažte se udělat to formou pro dítě přitažlivou a zábavnou.
Den konání dobra.
Je to jeden den v měsíci, kdy vy a a vaše děti budete dělat něco užitečného pro jiné – úklid chodníku před domem, sběr věcí pro charitu, nákup krmiva pro zvířecí útulek. Dětem to pomáhá uvědomit si, že příjemné může být nejenom braní, nejenom dostávání, ale také dávání. Toto vědomí je velmi důležitou součástí vděčnosti.
Pamatuješ…
Pěkné chvíle je dobré si zafixovat. Když vzpomínáte na pěkné chvíle prožitého dne, říkejte: „Pamatuješ, jak se ti líbilo, když…“, „Jak jsi byl hrozně rád, když…“, „Jak jsi byla šťastná, když…“ Dokonce i situaci negativní můžete využít jako důvod k vděčnosti, když jste například uvařila něco, co dítě nechtělo jíst: „Jak je dobře, že tě nenutím, abys jedl, co nemáš rád! Jak je dobře, že teď už vím, že ti to nechutná!“
Jsi můj pomocník!
Když tohle dětem říkáte, uvědomují si, že si jich vážíte, že jejich pomoc má význam a důležitost. Podporujete tím jejich sebevědomí. A budou pomáhat a snažit se pomáhat o to víc.
Je pěkné, jak se umíš starat.
Součástí schopnosti být vděčný je také schopnost starat se o jiné. I když dítě dělá něco zcela rutinního, například když si uklidí své hračky nebo svůj talířek odnese po jídle do kuchyňského dřezu, řekněte: „Jsi hodný, že se snažíš mamince pomoci!“ A samozřejmě nikdy nezapomeňte poděkovat. Pochválit dítě a utvrzovat je v myšlence, že je pozorné, zodpovědné a starostlivé, a že je za to máte ráda, je velmi důležité.
O co se dnes můžeme podělit s jinými?
To, co matky dávno pochopily ze své zkušenosti, svým srdcem, potvrdily i vědecké výzkumy: malé děti jsou šťastné, když mohou někoho pohostit nebo se s někým o něco rozdělit. Největší radost jim udělá, když dají dárek, který je drahý i jim samotným, protože ho vyrobily vlastníma rukama nebo ho pořídily za našetřené peníze. Ve skutečnosti je možné darovat i vlídná slova. Podělit se děti mohou o nějakou dobrotu nebo hračky. Vaším úkolem je hlídat, aby k tomu docházelo zcela vědomě a alespoň jednou denně.
To jsme měli štěstí!
V každou vhodnou denní chvíli připomínejte, jaké štěstí máte – už jenom čtyři dny zbývají do víkendu, na nohách máte krásné a pohodlné botičky, v kavárně jste našli volný stoleček a dali si výbornou zmrzlinu.
To je skvělé, viď?
Tohle cvičení se tomu předchozímu podobá, ale kvůli pestrosti a vyhnutí se stereotypu je zkrátka dobře někdy obměnit větu, kterou použijeme. „To je pěkné, když takhle všichni spolu obědváme, viď?“, nebo „To je bezva, že máme čas se chvíli povalovat v posteli, viď?“, anebo „To je prima, že si můžeme povídat o tom, co nás napadlo a co si myslíme, viď?“
Štěstí není důsledkem toho, že dostaneme něco, co nemáme, je to uznání hodnoty toho, co máme. Je třeba si uvědomit, že děti, zejména ty menší, nemohou chápat, kolik vašeho úsilí stojí jejich pohodlí a radostné dětství. Avšak budete-li s nimi pravidelně nacvičovat schopnost vidět a vážit si toho, co mají, určitě se postupně naučí ocenit také vaši rodičovskou práci a všechno, co je obklopuje.
Mateřská úzkost a hněv zbavují děti síly
Život s rodiči