Vztahy neustále člověka prověřují. Ukazují, co dokáže, jsou mu výzvou, aby svou vlastní zkušeností vytvářel a vyjadřoval stále vyšší hodnoty sebe sama, svůj stále ušlechtilejší přístup ke světu a ještě pozoruhodnější představy o sobě. Nikde to nemůže prokázat tak bezprostředně, účinně a zjevně, jako ve vtazích. Ve skutečnosti se to vše mimo vztahy ani projevit nedá.
Měl by proto vzdávat díky za jakékoli vztahy a vnímat je jako něco velmi důležitého, co formuje toho, KÝM JE – a kým se rozhodl být.
Obecně by se měl snažit nevnímat někoho či něco jako nepřítele nebo jako problém. A měl by usilovat o rozvinutí způsobu vnímání všech problémů jako možností.
Většina lidí navazuje vztahy spíše s myšlenkou na to, co z nich mohou získat, než na to, co oni sami do nich mohou vložit.
Cílem jakéhokoli vztahu by mělo být rozhodnutí, kterou svoji součást chce člověk „projevit“, nikoli kterou součást toho druhého chce ovládnout a udržet si ji.
Zní velmi romanticky, když člověk prohlásí, že teď, když se ten druhý stal součástí jeho života, cítí se on sám teprve úplný. Cílem vztahu však není člověk dávající ti pocítit vlastní úplnosti, ale člověk, s nímž ji budeš sdílet.
Nikdy by člověk ve vztahu neměl nic dělat jen z pocitu povinnosti. Všechno by měl dělat s vědomím velkolepé možnosti, kterou mu vztah poskytuje. Totiž stát se tím, KÝM JE DOOPRAVDY.
N.D.Walsch