Žárlivost – užitečná i škodlivá. V čem je rozdíl?

Užitečná i škodlivá žárlivost? Ano, čtete dobře. Žárlivost je užitečná potud, pokud přispívá k upevňování vztahů. Může napomoci tomu, aby vztah nebyl «nemastný-neslaný». Toto si můžeme poměrně snadno ověřit. Žárlivost musí být příjemná; taková, která jen lehce zabrnká na nervy. (No řekněte: k čemu vám je takový muž, který není pro žádnou ženu zajímavý? Pokud by to byl váš případ, znamenalo by to, že s ním není něco v pořádku.) Pokud ovšem žárlivost přináší duševní strádání, je načase se nad celou věcí zamyslet. Jste nešťastná proto, že víte, že vám váš milovaný muž «zahýbá». A hned si kladete otázku, proč vlastně tomu tak je. Nasnadě jsou dvě odpovědi:

• Miluje jinou. Co na to říci? Manželství totiž nepředstavuje formu vlastnictví. Skutečně legitimní je pouze láska. Žárlit nemá cenu. Co kdybyste se místo toho i vy zamilovala do někoho jiného? Že to pro vás nebude právě snadné, to je naprosto pochopitelné. Na druhou stranu ovšem platí, že je lépe vynaložit síly na hledání někoho, s kým vám bude dobře a vaše láska bude vzájemná než ničit sama sebe žárlivostí na člověka, který zkrátka miluje jinou. Mimochodem je zde na místě podotknout, že pomoc odborníka v oblasti psychoanalýzy bude v takovém případě velice vhodná.

• Je to sukničkář. Jestliže je to sukničkář, potom se z mnohdy slepého nadšení vůči němu co nejrychleji vzpamatujte! A podívejte se pravdě do očí. Takovým, jakým je, se velmi pravděpodobně nestal ze dne na den a bezdůvodně. Skony k takovémuto přístupu k životu se v mnoha případech projevují již v mladém, leckdy i dorosteneckém věku. Kdybyste byla — teoreticky — s ním uzavřela sňatek již v osmé třídě, potom byste se o této jeho vlastnosti zajisté dozvěděla dříve. Ono «sukničkářství» lze charakterizovat jako stav duše. Je možné, že jej milujete takového, jaký je. Ovšem žárlit na něho — to nepřinese nic pozitivního. Najděte si něco jiného, o čem budete přemýšlet a jeho v žádném případě mezi svými myšlenkami neponechávejte na prvním místě.

• Má radost, když se trápíte. Ovšem to mu v žádném případě nesmíte dovolit, i kdybyste ho milovala sebevíc. Skutečnost, že mu přináší uspokojení, když někoho trápí, nasvědčuje tomu, že je to svým způsobem sadista. Jedná se o těžko léčitelnou duševní poruchu. A vy nejste ta správná instituce na pomoc podobným jedincům, jakým on je; měl by se v takovém případě dostat do rukou odborníků. A vy uděláte nejlépe, když od něho odejdete a přestanete na něho myslet.

Také mnohé z nás napadne, že všechny tři výše popsané typy situací nám přinášejí de facto stejné duševní strádání. Tím ale jejich vzájemná shoda končí. V ostatních aspektech se jedná o naprosto odlišné záležitosti….