Žena, pro níž se člověku chce žít

Žena, pro níž se člověku chce žít (z úvah jednoho muže)

S věkem, jak nabírají životní zkušenosti, utvářejí si muži kritéria dobré a špatné ženy a pokoušejí se získat jakýsi recept na ideál. Někteří ho nenaleznou a prostě ztratí o krásném pohlaví veškeré iluze. Jiní zas kromě kategorie „dobrá žena“ vidí hned kategorii další  – „dobrá milenka“.

Pokud jde o mě, bez ženy bych určitě být nechtěl. A dělit svou pozornost mezi více kategorií ani nehodlám. Jaká žena by měla být vedle mě? Nejspíš taková, pro kterou by se mi chtělo žít. Ne jen tak žít, ale konat pro ni nějaké skutky, dělat ji šťastnou, znovu a znovu si získávat její srdce a rozsvěcet světlo v jejích očích…

Žena, která člověku není ničím povinna, není mu nijak zavázána…

Je s ním proto, že je jí s ním dobře, cítí se s ním v bezpečí a miluje ho.

Není pro mě důležité, co dělá. Možná někde pracuje, možná není zaměstnaná, něčím se prostě zabývá. Podstatné je, že dává svému životu smysl.

Nijak zvlášť ji nevzrušuje finanční stránka věci. Důležitý je pro ni ideál. Měnit ideály v realitu je věcí muže.


Netoužím vidět ji každý den „naboso v županu u sporáku“. Pro mě je důležité, jak se se mnou cítí. Co jí dává moje přítomnost. Chci cítit její něhu, její teplo, cítit, že mě potřebuje. Vyhovuje mi, že mi každý den nepodstrojuje snídaně a večeře – je to rozhodně lepší, než utahaná ženuška, která večer touží po jediném: zalehnout ke spaní s oním známým „bolí mě hlava“. Budu raději, když se bude věnovat sama sobě, vždyť to je ženám dáno přírodou.

Viděli jste někdy, s jakým výrazem vychází žena z masážního salónu? Tak to je to pravé!

Ráda okouzluje muže. Energie, kterou od nich získává, je pro ni velmi významná.

Tato energie napájí její ženskou podstatu a ona kvete jako nádherný květ.

A tenhle kvítek kvete pro mě!

Je pro ni velmi důležité vědět, že se líbí mužům.

Pořád se něčím zabývá…
Nějakou novou metodou pěstování těla a pleti, pak zase různými způsoby hubnutí nebo hledáním nových poznatků v nejrůznějším podnikání.

Moc stojí o setkávání s novými lidmi. Zajímají ji zkušenosti těch úspěšných.

Stále něco vypráví o svých ženských záležitostech a hledá u mě porozumění. Zároveň ale vyslechne můj komentář a podívá se se mnou na záznam hokejového utkání, protože chápe, že to je důležité zas pro mě.


Někdy se jí zachce být znovu malou holčičkou a poplakat si. Od svého mužského pak čeká péči a pochopení. Někdy pro to ani nemá vysvětlení.

Prostě se tak zbavuje stresu. V hloubi duše je pořád „holčička“.

Možná mě už vždycky budou trápit pochyby typu „Co když nejsem ten typ, o kterém snila“ nebo „Do toho kluka, co po ní tak koukal, se určitě zamilovala“. Tyhle starosti mě budou nutit dělat pořád víc a víc, abych ji udržel vedle sebe. Protože ona k tomu není nijak zavázána.

Pokaždé, když ji objímám a dokonce i ve spánku cítím, že mě má ráda, že jsem ten, koho si vybrala!

Tehdy chápu, že mám vedle sebe ženu, pro kterou se mi chce žít…